17: Božský Jonne Aaron

26. prosince 2008 v 23:03 | Arvari |  Story for those who...
...

Jann Wilde se zamyšleně díval z okna. Lokty se opíral o vnitřní parapet. Vlasy, pečlivě zbavené veškerých tužících přípravků, mu rámovaly tvář. Oči se upíraly daleko, na jakýsi bod dole ve městě, ale ani ho neviděly. Chladný vzduch ovíval jeho tvář. Jann Wilde se díval z okna a přemýšlel.
Ozvalo se zaklepání. Jann se otočil. Vypínač cvakl. Dveře se zavřely.
"Tommi," zamumlal Jann.
"Viděl jsem Tendera dole v baru," pronesl Tommi. "Tak mě napadlo, že nejspíš budeš tu."
"To tě napadlo dobře."
"Janne-"
"Můžeš i bez úvodu. Vím, o čem chceš mluvit. O kom."
"Dobře..." vzdychl Tommi. "Ale zavřel bys okno, prosím? Vždyť zmrznem oba..."
"Mně zima není. Citlivko..." ušklíbl se Jann. Nicméně splnil Tommiho žádost.
"Sedneš si?" dotázal se Tommi, když shodil boty a pohodlně se složil na postel.
"Pokud sis tyhle ponožky bral nejdýl dneska ráno, tak ano," odvětil Jann.
"Jen kdybys nebyl tak drzej, Jannie. To bych tě úplně zbožňoval."
Jann se posadil proti Tommimu. Několik minut ani jeden z nich nepromluvil. Tmavovlasý muž se zadíval do modrých očí nejstaršího z Liimatainenů.
"Tak?" zachraptěl nakonec.
"Omlouvám se za něj," špitl Tommi.
"Měl by to udělat sám."
"Neudělá."
"Vím."
"Jen dobře."
"Vím."
"Janne..."
"Co?"
"Proč si to necháváš všecko líbit?"
"Protože tvůj bratr se neumí kontrolovat."
"Ale proč se mu prostě nepostavíš, Janne? Proč ho neodpálkuješ?"
"Moc dobře to víš. Nemůžu."
"Ale můžeš."
"Ne, Tommi, nemůžu!"
"Proč ne?"
"Víš to."
"Ne, popravdě řečeno... nevím."
"Tommíku, copak já si to nezasloužím? Nezasloužím si to jeho hnusný chování? Vždyť ho provokuju."
"Jak ho provokuješ, Janne?"
"Tak, jak říkal. Tím, že jsem..."
"Cože?" Tommi se k Janovi přiblížil. Jeho tvář sevřel do svých dlaní. "Už zase, Janne?"
"Ne..." zašeptal Jann.
"Něčím takovým jsme už prošli, vzpomínáš? Vzpomínáš? Janne, ty si tohle nezasloužíš. Nikdo si nezaslouží, aby mu někdo takhle otravoval život! Nikdo si nezaslouží, aby někdo ubližoval jeho duši."
"Jonnemu jsi tohle řekl?"
"Ne. Ne, ale řeknu!"
"Stejně se to nespraví. Možná kdybychom byli sami. Kdyby nás nikdo neviděl. Ale když u toho bude kdokoliv... Proč se ten kluk musí na veřejnosti pořád chovat jen jako Božský Jonne Aaron? Nebo mi chceš říct, že ta maska přede mnou je Jonne Liimatainen?"
"Není."
"Má potřebu někoho zastínit. A poznal, že se mnou to bude mít snadný."
"Ne, Janne. Nebude. Nedokáže zastínit slunce..."
"Mlč."
"Ty jsi moje sluníčko. Sluníčko nás všech. Tak to pochop," promlouval naléhavě Tommi.
"Ale on, Tommi... On je ten, co může slunci přikázat vyhasnout," odpovídal tiše Jann.
"Jak by mohl?"
"Jak? Je přeci Božský Jonne Aaron..."


Následuje: Posloucháš za dveřmi?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama