Kapitola 4/45

26. prosince 2008 v 23:53 | Arvari |  Negative na vojně
Začátky bývají těžké.

"Vojáci!" zařval generál Aatamila.
"Kurva, to se nemůže ztlumit? Asi jsem přišel o pravej ušní bubínek," zaúpěl Jonne, jež stál v generálově těsné blízkosti.
"Vojíne," přenesl generál okamžitě svou pozornost k nevinnému zpěvákovi.. "Nebo možná spíš vojínko? Chci slyšet vaše JMÉNO!"
"Jonne Aaron, idiote," zavrčel Jonne.
"Asi jsem neslyšel," zařičel opět generál.
"Jonne Liimatainen, pane!" zaječel z plných plic Jonne. Vzápětí se kvůli té námaze musel opřít o Christuse.
"Tak je to správně," zabručel si generál pod vousy. Poté opět přelétl očima přes svou 'jednotku'. "Vojáci! Čekají vás perné dva týdny! Proto ti, kteří na to nemají, nechť OKAMŽITĚ odejdou! Vy ne, Liimatainene! Ani Mikkonen, Aatamila, Markkula, Heimonen a Kokkonen! Na vás šest si dám zvláštní POZOR!"
"A kurva…" ujelo Christusovi, který by se teď nejradši viděl uprostřed své rozkošně růžově vymalované ložnice, s Anttim v náručí… Proboha, zešílel snad?! S ženskou v náručí, samozřejmě!
"Mikkonen! Co jste to řekl?!" vykřikl mu vzápětí generál přímo do ucha.
"Já… Nic, pane!" nasadil Christus svatouškovský úsměv.
"Dávejte si pozor! Tyhle vaše úsměvy na mě neplatí! Já NEJSEM PUBERTÁLNÍ FANYNKA!" upozornil je značně zvýšeným hlasem generál.
"To teda ne," uchechtl se Nakki.
"Vojáci!" zařval již potřetí generál. Nakkiho poznámku díkybohu přeslechl. "Jmenuji se Antti Aatamila-"
"Jo, to já taky," opřel se Antti ležérně o Larryho rameno. "Vždyť se taky jmenuju po tobě."
"-a budu vaším výcvikovým instruktorem!" pokračoval generál, ovšem ještě předtím šlehl po svém vnukovi varovným pohledem. "Prožijete tu nejhorší dva týdny svého života! Neznám slitování! Proto si dnes mladý pan Aatamila dá pár desítek kliků navíc! A pan Liimatainen s ním! Ale zpět k výcviku. Během pouhých dvou týdnů se pokusím do vašich zabedněných hlav vštípit základy vojenské morálky!" Generál začal obcházet řadu zhruba tak, jako lev obchází kolem klece s nevinnými jehňátky, jež mu mají být naservírována k večeři. "Pochybuji, že se mi to podaří, zvláště pak u některých z vás! Během výcviku samozřejmě platí jistá omezení! Mimo dobu osobního volna nejsou povoleny mobilní telefony! Platí rovněž zákaz VEŠKERÝCH návykových látek! Tudíž drog, alkoholu a především…"
"Ne!" zavyl zoufale Larry, padl na kolena a složil hlavu do dlaní. "Ne, ne, ne! Cigarety NÉ!"
"Ale ano," ušklíbl se generál způsobem, který byl zcela totožný s Anttiho obvyklým sadistickým úsměvem. "Nejradši bych vám zakázal i všechny tahle zženštilé serepetičky" - tahle poznámka patřila Christusovi, Jonnemu a Villemu - "a přinutil vás ostříhat se," - to bylo adresováno hlavně Larrymu a jeho kudrlinkám - "ale bohužel to není v mé pravomoci! Nyní vám oznámím, s kým budete ubytováni a číslo vaší chatky! Každá chatka je pro tři osoby! Až oznámím jejich jména, každá trojice si ode mě převezme klíče, ve skladišti si vyzvedne výstroj a odebere se na ubytování! Za hodinu - tudíž přesně ve čtrnáct nula nula - se opět sejdeme zde a váš výcvik začne! Takže - chatky číslo jedna! Markkula! Heimonen! Kokkonen!"
"Jo!" vykřikl vítězně Larry. Oběma svým spolubydlícím zvedl ruce nad hlavu, popadl z generálovy dlaně klíče, vzal svou tašku a vydal se tím směrem, který generál naznačil při své zmínce o skladišti. Nakki s Jayem ho následovali takovou rychlostí, že řada jim brzy zmizela z dohledu. Přesto však mohli přísahat, že ještě zaslechli známý hlas, jak velmi hlasitě popíral existenci Boha…
"Tak co, myslíte, že Antti, Chris a Jonne budou taky bydlet spolu?" zeptal se Jay po chvíli pochodování.
"Antti určitě doufá, že ne," zasmál se Larry. "Musel by bejt s našima dvěma růžovánkama."
"To je mi docela i jedno," zachechtal se Nakki zlomyslně. "A možná bych mu to i docela přál. Ale viděli jste ty nádherný kočky, co jsou tady?"
"Ženský na výcvikovym táboře. Nezdá se ti to divný?" krotil ho Jay.
"Proč? Takový nádherný vojandy! Jen se na ně vrhnout…" slintal Nakki.
"A rovnou si pobyt tady prodloužit o další dva tejdny, co? Ani omylem," informoval ho Larry.
"Hele, kluci, tak si říkám…" nahodil opatrně Jay. "Nepřešli jsme právě kolem toho skladiště, který hledáme?"
"Myslíš?" udělal Larry pár kroků zpátky a upřel oči na nápis na budově, před kterou právě stál. 'SKLADIŠTĚ' hlásala nenápadné písmena. "Hm, tak asi jo…"
"Zapadni dovnitř," postrčil ho Nakki.
"Jo, jasně. Dobrý den," pozdravil Larry mladou ženu, která stála za malým pultem a prohlížela si jakési listiny.
"Vaše velikost?" zeptala se znuděně. Ani nezvedla oči od papírů.
"Devatenáct cenťáků," vydechl Nakki při pohledu na její tvář. Dívka byla skutečně krásná. Navíc blondýnka a zelenooká.
"Velikost OBLEČENÍ," zdůraznila žena. Nakkimu však neunikl její pohled, ve kterém bylo možno vyčíst jistý zájem. "Mimochodem, mám chatku číslo dvacet pět a jsem tam sama…" zašeptala, když mu podávala oblečení. Tato věta ho v podezření utvrdila.
"Ne na dlouho," mrkl klávesák. Vzal oblečení a boty, vyfasoval ještě pár dalších věcí a vydal se ven. Jay a Larry se k němu po chvilce přidali.
"Víte, co by mě zajímalo?" vydal se Larry směrem, který naznačovala obrovská šipka s nenápadným nápisem 'CHATKY'.
"Co?" zeptal se Jay. Nakki byl totiž duchem v chatce s krásnou vojačkou a rozhovor nevnímal.
"Co teď asi dělaj ostatní kluci," zamračil se zamyšleně Larry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 20. září 2009 v 14:38 | Reagovat

"Vaše velikost?"
"Devatenáct cenťáků," vydechl Nakki.

OMG! Já brečim a ani nevim, jestli smíchy nebou zoufalstvím z toho, jak "uááá" tahle ff je xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama