Kapitola 5/45

26. prosince 2008 v 23:57 | Arvari |  Negative na vojně
Ovšem dostatek růžové vše ulehčí!

Odpověď na Larryho otázku
Po Larryho, Nakkiho a Jayově poněkud zrychleném ústupu začal generál vyhlašovat další jména.
"Chatka číslo dvě!" zařval. "Mikkonen! Liimatainen, Jonne!"
"Bože, prosím," sepjal Antti ruce k modlitbě. "Moc tě prosím, ať teď neřekne-"
"Aatamila!" dokončil generál.
"Kurva!" zaklel Antti. "Bůh neexistuje!"
"A Aatamila si dá dalších pár kliků," usmál se generál a předal mu klíče od jejich chatky.
"Tak jdeme, kluci!" popadl Christus kufry a přirozeně vyrazil na zcela opačnou stranu než předtím ostatní z kapely.
"Jistě, ale ty jdeš blbě, Kristianku," upozornil ho Jonne a za pomoci jakéhosi zázraku se vydal po správné pěšině.
"Aha. No tak teda dobře," zablekotal Christus a rychle Jonneho doběhl. Antti se nešťastně ploužil za nimi.
Netrvalo dlouho (asi minutku) a naše trojice došla k lesíku, kterého si Jay, Nakki ani Larry, příliš zabraní do svého rozhovoru, takřka ani nevšimli. Po chvilce Jonne s Christusem stepovali na rozcestí, kterého si předchozí trojice taktéž neráčila povšimnout.
"Ehm, kudy teď?" odkašlal si Jonne.
"Jak to asi tak mám vědět? Ty seš tady hlavní navigátor," ušklíbl se Christus.
"Tak fajn, jdem vlevo," zavelel Jonne. Bez sebemenšího zájmu prošel kolem ukazatele a vpravo ukazující šipky, jež měl za úkol všechny normální osoby navést ke skladišti.
"Seš si jistej?" ohlédl se Christus nervózně přes rameno.
"Samozřejmě," zvedl Jonne uraženě bradu.
"Hej, vy dvě růžový paka!" ozvalo se po pár vteřinách. "Vážně by ta cedule musela bejt ve vaší oblíbený barvě, abyste si jí všimli?"
"Fajn, tak to bylo vpravo, stačí?" pokrčil Jonne rameny a vydal se za Anttim. Christus ho s pobaveným úšklebkem na rtech následoval. Stačilo několik kroků a všichni tři (kupodivu) stáli ve dveřích skladiště.
"Velikost?" dotázala se jich ta krásná dívka, která už tak pobláznila hlavu Nakkimu.
"Více než dostatečná," kousl se Antti do rtu. Nevědomky tím v Christusovi vyvolal menší vlnu žárlivosti.
"Další vtipálek," zvedla dívka oči v sloup.
"Antti, mám dojem, že se ptala na velikost oblečení," pošeptal basákovi Jonne. Poté se s rádoby milým výrazem ve tváři otočil na dívku. "Takže, já mám velikost zhruba-"
"Tohle ti bude," sjela dívka pohledem jeho vychrtlou postavu a vzápětí mu hodila maskáče té nejmenší velikosti, jakou ve skladu objevila. Přidala mu i maskáčové tričko, tílko, košili a bundu. "A boty?" zeptala se.
"Čtyřicet dva," nahlásil Jonne a snažil se postupně vybrat všechnu svoji výstroj a zároveň čtyři tašky. Christus (který mimochodem vyfasoval stejnou velikost oblečení jako Jonne) tou dobou řešil velmi podobný problém. "A ještě jedna taková otázka - růžový maskáče asi…" nasadil Jonne nevinný výraz.
"Nemáme," odvětila dívka a strčila Anttimu do ruky další oblečení nejmenší dostupné velikosti.
"Já chci růžový maskáče," popotáhl Jonne.
"Já taky. Fňuk," fňukl Christus. A v tomto stylu oba pokračovali.
"Kluci?" oslovil je Antti po pěti minutách netrpělivého přešlapování. "Já vám klidně něco růžovýho seženu. Dejte ty věci do tašek a jdeme."
"No…" přestal Chris fňukat a pohlédl na své čtyři růžové, až do posledního milimetru čtverečního nacpané tašky. "Já mám pocit, že by se to tam asi jaksi nevešlo…"
"Fajn," otočil se Antti k milé dívce, jež zatím už vydávala výstroj i dalším účastníkům tábora. "Kotě, ty bys tady asi neměla jednu volnou tašku navíc, co?" usmál se na ni svůdně. "A nebo jinak - co bych měl dělat, aby se nějakým zázrakem objevila?"
"Zejtra o půlnoci. Chatka dvacet pět," pošeptala mu a postavila před něj na pult malou maskáčovou tašku.
"Těším se," zavrněl jí Antti do ucha a s vítězoslavným výrazem ve tváři začal Jonneho a Christusovy věci spát do právě obdrženého příručního zavazadla.
"Cos jí za tu tašku slíbil?!" vyjel na něj Chris v okamžiku, kdy vyšli před skladiště.
"To je moje tajemství," zazubil se Antti.
"Fajn, tak jdem k chatkám," vyrazil Jonne zpět k parkovišti.
"Jo, jdem," popadl Antti zpěváka za jeho růžovou šálku a 'jemně' ho navedl na správnou trasu. Po pěti minutách pomalého pochodu lesem dorazili na travnatý břeh velkého jezera.
"Jé! Budeme se koupat!" zajásal Christus.
"Je duben, ty pitomče," upozornil ho Antti.
"Podívejte, ostrůvek!" vykřikl Jonne a zaměřil svůj pohled doprostřed jezera. "Budem plavat na ostrůvek!"
"A hele, chatičky!" pitvořil se Antti. "Budem bydlet v chatičkách!"
"Jé! Která je naše?" rozběhl se Chris (i přes velkou tíhu svých zavazadel) k několika řadám maličkých chatiček.
"Dvojka! Hele, já ji vidím!" ukázal Jonne nadšeně na nenápadnou, třicet centimetrů vysokou dvojku na čelní stěně jedné chatky.
"A vedle je jednička! Tam bydlej kluci!" křičel Chris.
"Bože, a ty to vidíš," mumlal si pro sebe Antti, když odemykal dveře.
"Ježiš, to je ale díra," zaúpěl Jonne, když konečně vstoupil dovnitř.
"Maminko, já chci domů!" zakňučel Christus ve chvíli, kdy mu došlo, že je na vojně.
"Asi si to tady budete muset zútulnit…" zasmál se Antti. Očima zběžně přelétl nábytek v chatce. Byla to jedna palanda a jedna normální postel. Pak jedna jediná malá skříň. Antti se vrhl přímo na onu normální postel.
"Mám palandu," prohlásil Christus.
"Běda ti, jestli ně mě někdy v noci spadneš!" zavrčel Jonne. "Ačkoliv naši situaci by to asi nijak výrazně nezhoršilo."
"Jonne, ty vole, to byla docela složitá věta, ne?!" vytřeštil Antti oči.
"No, to víš…" sklopil Jonne skromně oči.
"Hele, ale asi by to tady vážně mohlo bejt maličko útulnější," mrkl na něj Christus. Vzápětí oba jako na povel popadli polovinu svých zavazadel (pro slabší počtáře - každý dvě) a začali na postelích pečlivě aranžovat jejich obsah, jímž nebylo nic jiného, než růžové přehozy přes postel, růžové polštářky a malí i větší růžovoučcí plyšáčci.
"Tak, teď už je to trochu jako doma," prohlédl si Jonne nakonec výsledky své namáhavé práce.
"Mně bude špatně," začal si Antti 'nenápadně' omlacet hlavu o dřevěnou stěnu.
"Hele, kluci, neměli bysme se pomalinku začít chystat na ten nástup?" navrhl Christus po chvilce spokojeného válení se po posteli.
"Tady," hodil mu Antti maskáčovou tašku s věcmi.
"Díky," pousmál se Chris, vyndal si svoje věci a tašku předal dolů Jonnemu.
"Pak půjdem s klukama, ne?" zeptal se ještě Jonne, když bez sebemenších potíží dopínal své maličké kalhoty.
"Jasně," kývl Antti a natáhl si tričko.
"Tak vyrážíme?" zavázal si Christus tkaničky u bot.
"Jasně," zopakoval Antti.
"Ještě malej moment!" zastavil je Jonne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama