Kapitola 7/45

27. prosince 2008 v 0:06 | Arvari |  Negative na vojně
Po fyzickém výkonu je nejdůležitější dlouhý odpočinek!

"Pět lidí pořád ještě chybí," vztekal se generál, který už půl hodiny přecházel sem a tam po louce.
"A kdo to je?" zeptal se nevinně Antti, když se jeho drahý dědeček posadil na zem poblíž členů Negative, k nimž za celou dobu ovšem přibyl pouze Jay. "Kromě Villeho a Nakkiho, samozřejmě," dodal Antti po chvíli.
"Dvě dívky, jejichž jména si ještě nepamatuji, a Erika," odvětil generál.
"E-kdo?" nechápal mladší Aatamila.
"Tvoje sestřenka Erika. Asi jsi ji ani nepoznal, už roky jste se neviděli…" pokrčil generál rameny.
"Že to není ta holka ze skladiště?!" vykřikl Antti a pokusil se posadit - Christus jeho hlavu ale okamžitě stáhl zpět na svůj klín.
"Přesně ta," sledoval generál jednotlivé členy kapely. Christuse, něžně hladícího Anttiho dredy, Anttiho, až dosud vrnícího blahem, Jaye, napůl usínajícího nudou, Jonneho, který právě myšlenkami bloudil u krasotinky ze skladu, což se navenek projevovalo jako mírné slintání, a Larryho, kolem něhož se postupně vršila vysoká hradba z cigaret.
"Do hajzlu," zavrčel Antti a přitulil se blíž k Chrisovi.
"Problém?" zadíval se na něj generál podezřívavě.
"Jo, ten, že si tady nezašukám," zamumlal skoro neslyšeně Antti. Ovšem jediná osoba, jež jeho slova zaslechla, se je rozhodla bolestivě potrestat.
"Hele, tamhle je Nakki!" ukázal Jonne na kraj lesa. Udělal to přesně v okamžiku, kdy Antti vyskočil ze země, rukou se držel za hlavu a nadával Christusovi (který, mimochodem, stále svíral hrst rudých vlasů - odrostů Anttiho dredů) do kreténů, idiotů, dementů a *obsah nevhodný pro mladší osmnácti let*.
"Kokkonene, kde jste byl?" zahřímal generál, když Nakki i se svým doprovodem - Erikou - dorazil k němu. "A Aatamilová! Od vás bych čekal, že doběhnete včas!"
"Omlouvám se, pane!" zasalutovala Erika. "Kokkonen upadl. Měla jsem důvod se domnívat, že se zranil, proto jsem zůstala s ním a chtěla mu poskytnout první pomoc, pane! Mé podezření se ovšem, díkybohu, nepotvrdilo."
"Je to pravda, Kokkonene?!" zařval generál na Nakkiho.
"Ano, pane," pronesl Nakki, jemuž se ve tváři zračila jistá slast. "Ačkoliv pomoc mi poskytla… a jakou!" dodal o něco tišeji, když si přisedl ke zbytku své skupiny.
"Tak jsem se dozvěděl, že tě mám v příbuzenstvu," přitáhl si k sobě Antti Eriku.
"Já taky," kývla. "Věděla jsem, že tady bude můj bratranec, ale nedošlo mi, že to seš právě ty. Až když mi Nakki řek tvoje jméno a příjmení."
"Ale jak v tom případě budeš chtít splatit tu tašku?" mrkl Antti.
"Jak dobře se znáš s tím roztomilým blonďáčkem?" podívala se Erika nenápadně Jonneho směrem. A roztomilý blonďáček, který na ni nepokrytě zíral celou dobu, zrudl a sklopil oči k zemi.
"Chceš ho dohodit?" pozvedl Antti chápavě obočí. "Ale je to trošku stydlivka…"
"To mě láká ještě víc," kousla se svůdně do spodního rtu.
"Mám pocit, že nebudeš mít problém," zasmál se Antti při pohledu na Jonneho údivem pootevřená ústa.
"Liimatainene!" vykřikl v tu chvíli generál. Jonne leknutím vyskočil na nohy.
"A... ano, pane?" zakoktal právě příchozí Ville Liimatainen, jemuž řev patřil. Jonne se zase svezl k zemi.
"Kde jste se flákal, vojíne?!" Generálovi rozčilením přeskakoval hlas.
"No, víte, měl jsem menší potíže ten běh udýchat, tudíž jsem byl nucen si odpočinout, pane. Původně jsem se chtěl do běhu o pár minut později znovu zapojit, ale tyto dvě rozkošné dámy mi měly v úmyslu poskytnout umělé dýchání, což ovšem nakonec nebylo potřeba, a jaksi jsme se spolu zabrali do rozhovoru o vojenské technice a výstroji, pane!" vysypal ze sebe Ville.
"Liimatainene, vy tu překážkovou dráhu poběžíte DVAKRÁT!" zavrčel generál a odevzdaně odkráčel do středu louky, kde mínil zformovat jednotku.
"Ville, ty vole, cos s těma holkama dělal VE SKUTEČNOSTI?" poklepal Jay na rameno Jonneho bratra.
"Co myslíš?" popadl Ville 'své' dívky - zcela prokazatelně jednovaječná dvojčata - kolem pasu a odtáhl je tam, kde se už řadili někteří (ti méně líní) obyvatelé tábora.
"Anttíku, viděl jsem správně, že ses bavil s tou nádhernou holkou ze skladiště?" přitočil se Jonne k Anttimu.
"Pročpak tě to zajímá?" vycítil Antti možnost brzkého splacení svého dluhu sestřence.
"Copak sis nevšimnul, jak je nádherná?!" slintal Jonne.
"Viděl jsem i hezčí," dloubl ho Antti do zad. 'Třeba Kristianka… Ne, Antti! Zavři zobák! Nemysli na to!"
"Já ne," pověsil se mu Jonne kolem krku. "Anttísku můj milovanej, dohodni mi s ní rande! Moc tě o to prosím!"
"Není tvůj milovanej!" strhl Christus Jonneho zase dolů.
"A tvůj snad jo?" strčil do něj prudce Jonne.
"Ani omylem," otočil se k nim Antti zády.
"Souhlas," zvedl Chris hrdě hlavu. "Já s tim magorem nechci mít nic společnýho."
"Ale já chci mít něco společnýho s tou holkou," zadíval se Jonne toužebně na Eriku.
"Má chatku dvacet pět - a zejtra čas," šeptl mu do ucha Antti. "A navíc po tobě taky jede. Řeknu jí, že přijdeš."
"Ano…" zasténal Jonne.
"Tak už ale padej, proboha," zasmál se Antti a začal Jonneho strkat směrem kamsi zpátky do lesa, kam generál Aatamila odváděl i zbytek jednotky a kde - jak se Jonne domníval - se nacházela zatím vyčkávající překážková dráha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama