105: Řekněte, že je to vtip

18. ledna 2009 v 18:48 | Arvari |  Story for those who...
Jonne a Jann vešli do jídelny. Doufali, že v ní už nikdo nebude. Ošklivě se spletli.

"Janne!" vyhrkla Tarja. "Konečně! Co tvoje výsledky?"
"Myslím, že podle toho, co jsem v noci slyšela, přišly dobrý zprávy..." zaculila se ďábelsky Kirsi.
"Emily už je ve škole?" zeptal se Jann.
"Jo, už odjela," kývla Tarja.
"Fajn. To je dobře," konstatoval Jann.
"Ty mě děsíš, Jani!" zamumlala Tarja.
"A mě taky," přidala se Kirsi. "Tak co je?!"
"Jsem pozitivní," špitl Jann.
"Panebože, ne," vzlykla Tarja.
"Ale ty zvuky včera v noci!" vyhrkla zmateně Kirsi. "Kluci, to není pravda! Řekněte, že je to vtip. Prosím vás o to!"
"Není to vtip," zavrtěl Jonne hlavou. "Je mi líto. Nikdy v životě si tohle-"
"Ne, miláčku!" vykřikla Tarja. "JÁ ti tohle nikdy v životě neodpustím! Zabil jsi moje jediný dítě!"
"A včera zabil i sebe, mami," řekl tiše Jann.
"Co?! Takže ty zvuky..." vydechla Kirsi.
"Neřekl mi to. A nechal se pomilovat. Bez ochrany. Takže... teď nejspíš umíráme oba."
Tarja se chytila za hlavu. "Ježiši Kriste. Jak je možný, že vy dva jste takový PITOMCI?!"
"Mami..." usmál se Jann. "Kirsi. Obě mě poslouchejte, ano?"
"Ano, miláčku," pípla Kirsi.
"Buďte klidný."
"Jak, proboha?!"
"Mami. Buďte klidný, protože já jsem. Od konce listopadu žiju ve věčným strachu. Pořád si říkám, jak moc nechci umřít, jak strašně bych chtěl žít, uvažuju, co budu dělat, pokud se ukáže, že to mám v sobě... A najednou cejtím úžasnej klid. Protože... už vím, co bude."
"Tak co v tom případě bude?" zakňučela Tarja.
"No, ještě dneska večer jedeme s Jonnem do Helsinek. Zítra jdu na nový testy, přesnější, podrobnější rozbory, který mají vyloučit... No, 'falešně pozitivní výsledek' tomu říkají. Pozítří mám výsledky. A zároveň definitivní ortel."
"Takže je ještě možný..." vydechla Kirsi.
"Mikko říkal, že poslední případ falešný pozitivity měl před dvěma lety. Mám smůlu. V Helsinkách potvrzení diagnózy, tady mi dají prášky... který budu brát až do konce."
"Já to nechtěl, Jannie," rozplakal se Jonne. "Já tohle nechtěl. Já za to přece nemůžu. Já tě miluju..."
"A já miluju tebe, blondýnku," stiskl Jann jeho ruku. "A nezlobím se. Protože tohle, to jsem si udělal jen já sám..."

NÁSLEDUJE: Měl by to vědět!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama