106: Měl by to vědět!

18. ledna 2009 v 18:49 | Arvari |  Story for those who...
"Už tam budem?" vzdychl Jann.

"Skoro," kývl Jonne. "Tady zatoč za roh... A je to tamten dům."
"Báječně," zabručel Jann.
"Lásko, já tě-"
"Podívej, Jonne," přerušil ho ostře Jann. "Já sem nechtěl jet. Chtěl jsem bydlet v hotelu! Ale ty ne, ty jsi rozhodl, že pojedeme sem. A že budeme bydlet u někoho, koho já ani neznám! Jenže ho znáš ty, což podle tebe stačí. Ale JÁ tu umírám, miláčku! Takže bych moh mít právo rozhodovat o tom, kde budeme během těch mejch zatracenejch testů bydlet!"
"Tak promiň, no!" rozhodil Jonne rukama. "Promiň, že jsem chtěl, abys měl ty dva dny trošku klidu a soukromí! Promiň, že jsem nechtěl, abys bydlel v nějakým blbým hotelu! Pokud chceš, vycouvej z tý příjezdový cesty a jeď do hotelu. Já mu to už vysvětlím."
"Na to je pozdě," ušklíbl se Jann. "Tvůj kámoš nás už viděl..."
Jonne se zadíval z okénka. Opravdu. K autu kráčel blonďák, na jehož tváři pohrával široký úsměv.
"Fajn. Vystoupím a vysvětlím mu to," oznámil Jonne.
"Lásko, počkej," zarazil ho Jann. "Omlouvám se. Máš pravdu, bude lepší bydlet tady. Mír?"
"Ano, Jannie," usmál se Jonne. "Tak vystupujem?"
"Vystupujem," kývl Jann.
Jonne uvolnil svůj bezpečnostní pás a jako první otevřel dveře auta. Zaculil se na blonďáka.
"Ahoj, Sammy!"
"Ahoj, Jonníku!" rozpřáhl muž paže.
Jonne přišel k němu. Krátce se objali. Pak se oba otočili na Janna.
"Ahoj. Jsem Sammy," natáhl Sammy ruku. "Sammy Aaltonen."
"Jann Wilde," mrkl Jann. "Moc mě těší."
"Mně taky," kývl přátelsky Sammy. "Tak pojďte dál, ať nezmrznete. Co vás přivádí do Helsinek? Jonne, v tom telefonu jsi byl neskutečně tajemnej! No, povíte mi to uvnitř. Jdeme!"
"Cože?!" zavrčel Jann, když se Sammy vydal ke dveřím malého domku.
"Lásko-"
"Ty jsi mu to NEŘEKL?!"
"Víš, já..."
"Proboha, nemůžu uvěřit, že jsi mu to NEŘEKL!"
"Jani, nepřijde mi to důležitý."
"TOHLE ti nepřijde důležitý? Tak co teda?! Jonne, měl by to vědět!"
"Co bych měl vědět?" otočil se Sammy.
"Ehm..." ošil se Jonne. Ani si nevšiml, že už došli do předsíně.
"Jsme tu, protože jdu na testy, co mají potvrdit skutečnost, že jsem HIV pozitivní," oznámil Jann. "Tak do toho, vyhoď mě. Řekni mi, že bohužel mám jít bydlet do hotelu, protože nechceš, abych sahal na věci, kterých se může dotýkat tvoje žena a děti. Já to pochopím, vážně!"
"Ale do háje," zamumlal Sammy.
"Jdu zpátky do auta. Kde je tu nejbližší hotel?"
"Janne, zastav!" okřikl ho Sammy. "Jak dlouho to víš, že mě podezříváš z toho, že bych tě vyhodil? Tejden?"
"Od včerejšího večera," odvětil tiše Jann.
"Ještě líp. Podívej, znám pár lidí, co mají HIV. Vím, jak se to přenáší. A ne, dotykem to není. Takže se uklidni, odlož si a pojď dál. Udělám nám kafe. A klidně i do hrnku, z kterýho pije můj syn! I když pochybuju, že se ti líběj autíčka s očičkama."
"J-já..."
"Udělám normální hrnek normálního kafe," mrkl Sammy.
"Díky," usmál se na něj Jonne.
"V pohodě," mávl rukou Sammy. "Jděte do obýváku. Jsem tam za pět minut. Jo, a nedivte se, že je tu takový ticho. Moje drahá polovička tráví pár dní na venkově. A děti vzala s sebou. To víte, potřebuju klid na psaní písniček. A ještě něco. Neděste se, když tam dveřma do zahrady vpadne Jack..."

NÁSLEDUJE: Touché, Jonne
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama