109: Trápil jsem se

18. ledna 2009 v 18:53 | Arvari |  Story for those who...
Jannovo ohnivě rudé auto zabočilo na příjezdovou cestu. O chvíli později motor ztichl.

Jonne se otočil na svého milence.
"Tak vidíš," zaculil se Jann. "Zvládl jsi to!"
"Jo, zvládl," usmál se Jonne. "Já to zvládl!"
"Ano, blondýnku. Jsi úžasnej."
"Úžasnej? Tak proč jsi mi do toho furt kecal?!"
"Protože jsi měl strach, kterej jsi potřeboval překonat!"
"No dobře, dobře. Ty kecy jsi měl jen proto, že to se mnou vlastně myslíš dobře."
"Přesně tak," kývl Jann.
"Lásko..." zašeptal Jonne. "Lásko, víš, že tě miluju?"
"Samozřejmě..."
Oba se vysvobodili z bezpečnostních pásů. Objali se. Políbili.
"Jani... Ty poslední dny... Trápil jsem se..." zamumlal Jonne.
"Ty?" ušklíbl se Jann. "TY ses trápil? Co mám pak říkat já?!"
"Jenže já se netrápil jen kvůli... tomu. Ty jsi mě k sobě nenechal pomalu ani přiblížit. Nenechal ses skoro políbit, ačkoliv k přenosu HIV bys potřeboval pět litrů slin."
"Teď už nechám. A nechám tě dělat víc věcí..."
"Jako třeba?"
"Jonne, nesváděj. Jsme v autě, před naším domem, a pokud nás slyšeli přijet, tak se sem určitě co chvíli půjdou... Emily!"
Jonne se otočil. Prakticky ve stejném okamžiku, kdy spatřil tmavovlasé děvčátko, uslyšel i bouchnutí dveří auta. Zasmál se a sám vystoupil. To už Jann objímal Emily.
"Tatí..." popotahovala dívka.
"Emily, koťátko moje... Co tu děláš bez bundy? Je zima! Broučku, ty pláčeš? No tak, neplakej..."
"Tati, jak to dopadlo?" zamumlala Emily.
"To ti řeknu doma. Teď honem, ještě nastydneš. A já taky. Chceš mě zas nastydlýho? To bych nemohl na ty tvý závody příští víkend!"
"Tati, prosím..." vzlykla Emily.
Jann vzdychl. Naklonil se a cosi Emily pošeptal. Dívka na něj vytřeštila oči.
"No jo, je to tak," pokrčil Jann rameny.
"Táto!" vykřikla dívka a vrhla se mu kolem krku.
"No jo, ty moje malinká..." pohladil ji Jann po zádech. "Už nemusíš plakat, slyšíš? Už je to všecko dobrý. Všecko je v pořádku a zůstane to tak, slibuju..."
"A teď oba domů," zavelel Jonne. "Jinak vám nastydnu JÁ, ztratím hlas a vy dva za mě budete na koncertech zpívat, vážení! A bez nakrucování a pantomimy, Jannie!"
"Tak to radši rychle domů," zatahala Emily Janna za rukáv. "Zpívat bez nakrucování bys snad ani neuměl, táto!"
"Ne, to neuměl. Tak jdeme, mý dva miláčkové. Jonne, nezapomeň zamknout auto."
"Ano, sire..."
"To si mě s někým pleteš, lásko. Čekám doma, ano? Dostav se."
"Počkej, vždyť já už běžím!" vyhrkl Jonne. "No tak, počkej na mě! Neutíkej mi!"
Jann a Emily vešli do domu. Jonne tam vpadl těsně po nich.
Jann předstíral, že nevidí, jak na něj Tarja a Kirsi zírají. V klidu došel do šatny, zul si boty a pověsil kabát, následován rozzářenou Emily a usmívajícím se Jonnem.
Pak všichni tři vyšli ven.
"Tak?!" vyhrkla Tarja.
"Negativní," oznámil Jann.
"Definitivně?" ujistila se Tarja, v očích slzy.
"Definitivně," kývl Jann. "Jsem zdravej. No tak, co tak koukáte? Čekám na velký objetí!"

NÁSLEDUJE: Vím, že to není vhodný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama