113: No fíha

19. ledna 2009 v 17:44 | Arvari |  Story for those who...
U chodníku před domem zastavilo černé terénní auto. Otevřely se dveře. Vystoupil blonďák. Zabouchl a usmál se.

"Díky za odvoz, Antti!" zavolal.
"Není zač," mrkl otevřeným okýnkem Antti.
"Nijak jsme si nezajeli," dodala Gabriela. "A ty ses aspoň dostal domů dřív."
"Jste oba zlatý," zaculil se Jonne. "Mimochodem, Gabri, to bříško ti moc sluší. A ten prstýnek taky."
"Jo, já vím," zašeptala šťastně dívka.
"Nevykecávat se!" okřikl je Antti. "Jedeme. Měj se, Jonne."
"Vy taky..."
Počkal, aby mohl zamávat odjíždějícímu autu. Pak se otočil a vykročil k domu.
"Už jsem tady!" zavolal, když vstoupil. "Lásko! Kdokoliv! Už jsem se vrátil!"
"Jonne?!" zaznělo z kuchyně.
"Ano, Kirsi, já!" potvrdil Jonne. "Jani, kde vězíš? Tvůj miláček se ti vrátil!"
"Jsou s Emily na zahradě," oznámila Kirsi. "Byl bys tak hodnej a řekl jim, že svačina je za pět minut?"
"Samozřejmě!"
Teď měl dvě možnosti. Buď hlavními dveřmi zase vyjde ven a obejde dům, nebo obývacím pokojem nenápadně proklouzne přímo na zahradu. Vybral si dveře. Dneska se mu nechtělo drhnout podlahu. A to by musel, protože boty měl celé od bláta.
Slyšel je, i když byl ještě za rohem. Povídali si a smáli se. A Jonne byl pořád šťastnější.
Seděli na houpačce, Jann Emily objímal. Byli k Jonnemu zády. Výborně.
Připlížil se k nim. Postavil se přímo za Janna a vzápětí mu dlaněmi zakryl oči.
"Kdo je?" zašeptal mu do ucha.
"Hm, nemám nejmenší tušení," zavrněl Jann. "Počkej, možná ten, s kým teď chodím. Emily, nevzpomínáš si, jak se ten divnej kluk jmenuje?"
"Blbče," zasmál se Jonne.
Jann stáhl Jonneho dlaně ze svého obličeje, otočil hlavu a zářivě se na blonďáka usmál.
"Ahoj, lásko."
"Ahoj, sluníčko," odvětil Jonne. Sklonil se a vtiskl na Jannovy rty krátký polibek. "Uděláte mi vy dva trošku místa vedle sebe?"
"Přirozeně," zaculila se Emily.
"A co děláš doma tak brzo, lásko?" zeptal se Jann, zatímco se mu Jonne uveleboval na jednom rameni. "Říkal jsi, že dneska tam nejspíš budete dlouho!"
"Jo, to jsem si myslel. Ale Antti nám tak trošku vypálil rybník."
"Co zas provedl?"
"Nepřišel?" hádala Emily.
"Ale jo, přišel," mávl Jonne rukou. "Jenže ještě předtím se oženil."
"No fíha," zapískal obdivně Jann. "Bral si Gabri, doufám!"
"Koho asi jinýho?!" protočil Jonne panenky.
"Nezmínil ses, že Antti se má ženit!" poznamenala Emily. "Proč jsi nás s sebou nevzal na svatbu?!"
"Protože ti dva pitomci dneska sbalili jen Anttiho rodinku, vyrazili na radnici a vzali se!" frkl Jonne. "Na tý svatbě jsem nebyl ani já, ani nikdo jinej z Negative!"
"Tak to od Anttiho nebylo hezký," konstatoval Jann. "Proč se vlastně brali tak najednou? Kvůli tomu, co jsi mi včera říkal?"
"Co jsi mu včera říkal?" vyptávala se Emily.
"Potom, zlato," mrkl Jonne. "Vlastně myslím, že se vzali kvůli tomu, co jsem mu radil. Ale já jen řekl, že má koupit PRSTÝNEK! Ne DVA prstýnky a skočit do toho po hlavě!"
"A tady vidíš, proč neřešit vztahy jinejch lidí," šťouchl do něj Jann.
"Táto, až se ty a Jonne budete brát, řeknete nám to všem, že jo?" vzhlédla k otci Emily.
"Brát? To ne!" zavrtěl Jann hlavou.
"Ne?" zopakoval nevěřícně Jonne. "Tak moment! Ty si mě nechceš vzít?!"
"Já se nemíním REGISTROVAT!" zašklebil se Jann. "Pokud budeš chtít, klidně si můžeme za rok nebo za dva někde stoupnout, mezi naše přátelé, vyměnit si prstýnky a říct si, že spolu budeme v bohatství i v chudobě... no, znáš to. Ale oficiálně se registrovat NIKDY!"
"Fajn," pokrčil rameny Jonne. "Nemám nic proti. Bylo by to romantický, někde na břehu jezera..."
"Řekl jsem za rok nebo za dva, Jonne," políbil ho Jann do vlasů.
"Vážně by to byla romantika," ozvala se Emily. "Mohla bych vám držet prstýnky?"
"Emily, ještě se nebereme!" zaskučel Jann.
"To bych vám ani neradila," zaznělo za nimi. "Teď totiž máte dělat něco úplně jinýho. Jonne, neprosila jsem tě o něco?"
"Promiň, Kirsi," pípl Jonne. "Jani, Emily, svačina je za pět minut."
"Ne, svačina je už na stole," oznámila Kirsi.
"Omlouvám se," kuňkl Jonne. "Ale to víš, když se podívám do Jannieho očí, zapomínám i svoje jméno..."
"Já ti ho klidně řeknu. Jonne Aaron Liimatainen," usmála se sladce Kirsi. "A teď, když už to víš, tak by ses, bez dalšího dívání do Jannieho očí, mohl laskavě přesunout na jídlo, co ty na to?"
"Už běžím, pane!" vyskočil Jonne z houpačky a poklusem se vydal k domovu.
"A co vy dva?" zamračila se Kirsi na Janna a Emily. "Pro vás to snad neplatilo? Padejte domů, umyjte si ruce a koukejte sednout ke stolu!"

NÁSLEDUJE: Jonne, Antti. Antti, Jonne
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama