116: Tak je to pravda

19. ledna 2009 v 17:45 | Arvari |  Story for those who...
"Přidej!"

"Ani omylem! To už bych nevydržel!"
"A ty myslíš, že já jo? Jannie, prosím..."
"Ani-"
"Fajn."
Jonne chytil Janna za ramena, koleny sevřel jeho boky a překulil se. Najednou byl nahoře on.
"Jonne, tohle ne-"
"Řekl jsem, abys přidal," vydechl Jonne. "Nechtěl jsi. Tak teď přidám já!"
"Jak chceš. Ale nevydržíš to," usmál se sladce Jann.
"Vsadíš se?"
"Hm, ano..." zasténal Jann. "Tomuhle ty říkáš rychle? I předtím jsme šoustali rychlejc..."
"Zavři hubu!" zakňučel Jonne.
Jann se posadil a objal Jonneho pas.
"Chceš to rychle?" zamumlal mu do ucha.
"Ano. Prosím..."
"Dostaneš to."
Převalil je zpátky.
Jonne hlasitě vykřikl. Čekal všechno, ale tohle ne. Že to bude tak... božské...
Zaryl nehty do Jannových zad. Teď už si nemohl pomoct. I když ho budou všichni v domě slyšet, i když tím vzbudí všechny v okruhu dvou kilometrů... Jonne ječel. Sténal a vřískal. Byl jako smyslů zbavený. Ale ta rychlost, s jakou teď cítil Janna zajíždět do svého těla...
"Bože!"
"Bože..." zakňučel Jann.
"Jani!"
Jonne se roztřásl. Rukou sklouzl dolů, několik krátkých pohybů...
Ani kdyby se snažil, nemohl to už vydržet. Převalila se přes něj rozkoš, jakou ještě nikdy nepoznal. Před očima měl tmu, ačkoliv je třeštil do stropu. A to mravenčení... Jako by mu tělem projížděl elektrický proud.
Nevěděl, jak dlouho mu trvalo vzpamatovat se, ale když se jeho smysly konečně začaly vracet do normálu, první, co spatřil, byla Jannova tvář.
"Ježiši," zachraptěl. "Tak je to pravda."
"Co je pravda?" zamrkal Jann.
"Že usmiřovací sex je ten nejlepší na světě," pousmál se Jonne. "Proboha, vždyť já jsem úplně vyřízenej!"
"Ty můj blbečku," zasmál se Jann. "Ty můj malej blonďáčku..."
"Blondýnku," opravil ho Jonne.
"Vždyť je to jedno," mávl Jann rukou.
"Není!" protestoval Jonne. "Blonďáčku mi říká každej! Ale blondýnku, tak mě oslovuješ jenom ty! Je to tak strašně výjimečný. Já to naprosto miluju. Stejně jako celýho tebe..."
"Dobře, blondýnek, žádnej blonďáček," kývl Jann. Na chvíli se zamyslel. "Jonne... Dokážeš mi na něco pravdivě odpovědět?"
"Myslím, že skoro na všechno," kývl Jonne. "Ne, dobře. Na cokoliv, lásko."
"Jsi radši..." Jann zaváhal. "Jsi radši nahoře nebo dole?"
"Myslíš, co se mi za posledních pár týdnů zalíbilo víc?" zaculil se Jonne. "Bejt dole. Nechat se ovládat, právě tak jako dneska. Nechat se šoustat. Jsem na tom už závislej, Jannie! Potřebuju tě cítit v sobě... Ale je mi jasný, že teď už to nebudeme dělat tak často jako poslední týdny, protože se vrátíme do normálu a budu zase milovat já tebe..."
"A ty bys to chtěl naopak?"
"Abych pravdu řekl... jo. Občas tě chci pomilovat, když budeme mít chuť, ale jinak... Ale to po tobě nemůžu chtít."
"Omyl. Ty to po mně dokonce chtít MUSÍŠ. Víš, kde se to totiž nejvíc líbí mně?"
"Ehm... nahoře?"
"Ano, lásko."
"V tom případě ale..."
"V tom případě se psychicky připrav na to, že tvoje prdelka bude velmi často zneužívána."
"Hm..." zabručel Jonne. "Děkuju, lásko. Myslíš, že bysme teď mohli jít spát?"
"Žádná sprcha?" pozvedl Jann obočí.
"Ale no tak. Nemám sílu..."
"Jak si přeješ. Udělal jsem dobře, že jsem dal vedle postele ty ubrousky, co?"

NÁSLEDUJE: Jsou i lepší způsoby
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama