122: Bojím se, že to nebyl...

19. ledna 2009 v 17:50 | Arvari |  Story for those who...
Byla sobota, pět hodin a osm minut.

Jann seděl na pohovce v obývacím pokoji. Objímal plačícího Jonneho, hladil ho po zádech, do ucha mu tiše blábolil úplné nesmysly. Hlavně aby se jeho blondýnek uklidnil...
Jenže už mu pomalu docházela trpělivost. Začínal být skutečně zoufalý. Vždyť už to trvalo půl hodiny a Jonne plakal pořád stejně. Tohle chce radikální zásah. Jen kdyby věděl jaký.
"Jonne," zamumlal o něco hlasitěji než dosud. Blonďák sebou trhl. "Blondýnku, neboj," tišil ho okamžitě Jann. "To jsem jen já. Je to dobrý, blondýnečku. Jsem to jen já, Jonníku, tvůj Jani... Tvůj milovanej Jani, tvoje sluníčko, tvůj miláček..."
"Moje láska," dodal Jonne, i když se neskutečně zajíkal.
Jann si oddychl. Konečně z něj dostal pár slov.
"Ano, blondýnku, tvoje láska," reagoval s úsměvem. "No tak, neplakej už..."
"Jani..." vzlykl Jonne.
"Jsem tady. Neboj, jsem tady s tebou. Nikdo ti neublíží, dokud jsem tu já."
"Jani..."
Jonne zvedl hlavu a zadíval se do Jannových očí.
"Jsem tady, miláčku," pohladil ho Jann po tváři.
"Sluníčko," popotáhl Jonne.
Konečně se trošku uvolnil. Jann to cítil. Jonne už křečovitě nesvíral jeho tričko, už neměl napjatý každičký sval v těle. A hlavně už tak hrozně neplakal.
"Už je to lepší?" zeptal se Jann tiše.
"Možná," špitl Jonne. Slzy dál kanuly po jeho tváři, ale už nevzlykal. Díkybohu.
"Blondýnečku," políbil ho Jann něžně na čelo. "Co se stalo? Co jsem udělal špatně?"
"Já... nevím, co to bylo. Najednou jsem..."
"Co?"
Jonne se hlavou znovu opřel o Jannovo rameno. Zavřel oči.
"Najednou jsem byl jinde. V... v naší kuchyni, doma... Víš, úplně doma... Když jsem byl... kluk... A přišlo mi, že ležím na tom našem rozvrzaným kuchyňským stole, že..."
"Nejspíš se ti někdy zdál ošklivej sen a ty sis na něj teď vzpomněl, lásko," pokusil se Jann najít vysvětlení, o kterém ale předem tušil, že nejspíš nebude správné. Ale horší možnost si zatím odmítal připustit. Tohle se přece zcela reálně mohlo stát, Jonnemu se to mohlo jen zdát!
"Bojím se, že to nebyl... sen..." zašeptal Jonne. "Já... bylo mi dvanáct... Jsem si jistej tím, že mi bylo dvanáct... A... Byl jsem v kuchyni, dělal jsem si čaj. A máma, ta už od nás odešla. Zrovna jsem na ni myslel, myslím... A přišel ON."
"Kdo?" zamrkal Jann.
"Ten parchant, co si říkal můj otec," zavrčel Jonne. "A potom... 'Kde je Ville?' 'Nevím.' 'Jak... nevím?' 'Nevím, protože mi to neřekl. Asi šel ke kamarádovi. Nesl si balík komiksů.' 'NEZEPTAL ses ho?!' 'Na co?' 'Přece kam jde!' 'Proč bych se ho měl ptát? Řekl, že se vrátí v pět.' 'Takže ses ho nezeptal?!' 'Ne, nezeptal! Zase jsi nalitej, že to nedokážeš pochopit?' 'To není tvoje starost! Víš co? Seber se a padej pro něj!' 'Kam?!' 'To je tvůj problém, panenko! Kdyby ses ho zeptal, víš kam jít!' 'Nejsem jeho rodič, abych se ho vyptával! To jsi TY! A kdybys zase celý odpoledne nechlastal, můžeš se ho zeptat SÁM!' 'Takhle se mnou mluvit nebudeš, ty fracku!' 'Budu s tebou mluvit tak, jak si zasloužíš!' 'Varuju tě, Jonne Liimatainene. Nebuď drzej!' 'Nebo co?!' 'To uvidíš.' 'Ne, myslím, že neuvidím. Myslím, že jsi moc ožralej na to, aby ses na něco zmohl!' Pak... mi vrazil facku. Takovou, že druhou jsem chytil o desku stolu."
"Lásko..."
"Než jsem stihl vstát, stál za mnou. Neřekl jediný slovo. Jen mě... jednou rukou držel na tom stole a druhou... tou mi rozepínal kalhoty... Bránil jsem se, křičel, zmítal, ale bylo mi DVANÁCT! Neměl jsem se mu šanci ubránit! A on, on se smál. Jen se smál! Stáhnul mi kalhoty a... bez čehokoliv, naprosto bez čehokoliv..."
Jonneho prsty se zaryly do Jannova hrudníku.
"Bolelo to," vzlykl blonďák. "Příšerně to bolelo. Trvalo to jen chvíli, ale pro mě to byla věčnost. Pak se sebral a odešel. Zase šel chlastat. A já si vlezl pod stůl, schoulil jsem se do klubíčka a brečel. Našel mě až Ville, když se vrátil. Ptal se, co se stalo. A já jen věděl, že musím... Že ho musím ochránit. Že jemu se tohle nesmí stát. Řekl jsem mu, ať si sbalí věci. Já si naházel do batohu to nejdůležitější. A vzal si kytaru, protože i když byla od toho parchanta, já svoji kytaru miloval... Odešli jsme. Přes noc jsme byli u babi a ráno... Promluvila si s náma. Vysvětlila nám, že sama se o nás nepostará, že nemá dost peněz. Nevím, jak mě napadlo, že půjdeme do děcáku, ale napadlo. Jeden byl blízko. Mohli jsme být u babi každou chvíli... Panebože, já doteď nevěděl, co mě konečně přimělo zdrhnout od toho hajzla! Ten večer odchodu jsem měl úplně vymazanej, až do dneška. Jak jsem na tohle jen mohl zapomenout?!"
"Bojím se, že snadno, Jonne," vypravil ze sebe Jann. Nevěděl, co by měl říkat. Nevěděl co dělat. Teď byl opravdu zoufalý. Už nikdy to nebude jako dřív.
"Tak proto..." ušklíbl se i přes slzy Jonne. "Proto jsem tak nenáviděl gaye! Proto jsem tak zoufale nechtěl bejt na chlapy! Protože ten bastard mě normálně znásilnil!"
"Uklidni se, lásko. Uklidni se, prosím..." škemral Jann. Teď už nedokázal zadržet vlastní slzy. K čemu taky?
"Proto jsem ti tak ubližoval. Proto jsem říkal všechny ty hnusný věci. Proto ses musel tak trápit. Ne proto, že bych byl zlej, ale proto, že ON mi udělal TOHLE! Proto jsem nikdy nemohl bejt šťastnej, proto jsem se tomu všemu bránil, proto jsi ty mohl UMŘÍT! Umřel bys kvůli němu, kvůli tomu parchantovi! Kdyby ses nakazil, je to všechno jeho vina! Kdyby ses kvůli mně říznul hloub než jsi měl, byla by to jeho vina! Pokud by ses úplně zničil hladověním kvůli tomu, co jsem ti všechno řekl, byla by to JEHO VINA!"
"Nikdy jsem ti nic z toho nevyčítal, blondýnku!"
"Já vím. Tak proboha nezačni..."
"Jak bych mohl? Jsi můj Jonne. Nechci, aby ses trápil, blondýnečku..."
"Já chci křičet..."
"Tak křič. Křič, ječ, nadávej, plač, cokoliv. Tohle... to nejde držet v sobě..."
"Miluju tě, Jannie, víš to? Prosím, řekni, že to víš!"
"Pochybuješ snad?" ponořil Jan obličej do jeho rozcuchaných vlasů. "Taky tě miluju. Jako ještě nikdy nikoho. Vždycky jsem tu pro tebe, pamatuj si to."
"Pamatuju, Jannie. Na to bych nezapomněl..."

NÁSLEDUJE: Já ale nechci...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama