123: Já ale nechci...

19. ledna 2009 v 17:50 | Arvari |  Story for those who...
"Jonne. Jonne..."

"Nech mě, Jani," zašeptal blonďák.
Jann vzdychl a převalil Jonneho na záda.
"Jonne," zopakoval.
"Řekl jsem, že mě máš nechat!" vzlykl Jonne.
"Nenechám tě," oznámil mu Jann. "Musíš se najíst."
"Já nechci."
"To mě nezajímá. Nehodlám tě nechat vyhladovět!"
"Já ale nechci..."
"Fajn. Vypil jsi tu vodu, co jsem tu minule nechal?"
"Vidíš snad prázdnou skleničku, ne?" ukázal Jonne na noční stolek.
"Ano, to vidím."
"Vidíš? Takže jsem tu vodu vypil."
Jann se zkoumavě rozhlédl po pokoji. Pak se zamračil.
"Vážně? Tak proč si nevzpomínám, že bych zalejval banán?"
"Banán má taky žízeň..." konstatoval tiše Jonne.
"Ale ta voda byla pro tebe!"
"No a? Banán chtěl napít, já ne..."
"Měl bys pít."
"Já nechci."
"A měl bys konečně jít ven. Nebo aspoň vyjít z pokoje. Emily má o tebe strach. Ona ví, že nejsi jen nemocnej. Protože kdybys byl, pustím ji za tebou!"
"Nechci jít ven a nechci nikoho vidět, sakra!"
"Já vím, Jonne. Protože víš co? Poslední čtyři dny nechceš vůbec NIC!"
Jonne se prudce posadil.
"A ty se mi DIVÍŠ?! Od soboty pořád cejtím jen jedno! Jak se po mně sápe a jak ho do mě rve!"
"Ale když od sebe budeš všechny odhánět, tohle nezmizí!"
"Nepovídej! Kdy se z tebe stal psycholog?!"
"Jonne, myslím, že bys měl..."
"Ne, počkej. Počkej, já vím, o co ti jde! S kým jsi o tom mluvil?!"
"S nikým. Ale vzal jsem si od Tendyho číslo na jeho mámu a ta říkala, že když je to nutný, měla by čas zít..."
"Ty jsi nejspíš ZEŠÍLEL!" zaječel Jonne.
"Ne, Jonne, nezešílel. Jen myslím, že by sis měl popovídat s někým, kdo se v lidský duši vyzná."
Jonne se zadíval ven z okna. "Ani omylem. Ne, počkej. Víš co? Možná máš pravdu. Měl bych si popovídat s někým, kdo se ve mně vyzná. Protože ty, Janne, ty to nejsi."
"Cože?" zalapal Jann po dechu. "Tak já, když pro tebe od soboty dělám první poslední, starám se o to, abys neměl hlad a žízeň, kamufluju před celou rodinou i před Negative tohle všechno..."
"Ale já to od tebe nechtěl, Janne!" rozkřikl se Jone.
"Tak co jsi chtěl?" zašeptal zmateně Jann.
"Jen to..." chytil ho Jonne za ruce. Tváře měl mokré od slz. "Jen to, Jani, abys byl se mnou. Abys mě objímal. Copak ti to nedochází? Poslední čtyři dny tu se mnou skoro nejsi. Vždycky mě přijdeš zkontrolovat, jsi tu pět minut, pět minut mě objímáš... Ale pak zmizíš a já jsem zase sám. A těch pět minut vždycky naplníš výčitkama! Proč jsem nevypil vodu, proč nechci jíst, proč nechci jít ven z pokoje, že v televizi dávají film, na kterej jsem se chtěl koukat... Já vím, že ten film dávali, Jani! Já nechci výčitky, nechci o tom všem mluvit s cizíma lidma, chci ti jen ležet v náručí a poslouchat, jak mi říkáš, že mě miluješ a nikdy neopustíš, jako jsi to dělal v sobotu. Pamatuješ? Slíbil jsi mi, že tu vždycky budeš pro mě. Chtěl jsi, abych na to nezapomněl. Já nezapomněl, sluníčko. Ale ty..."
"Já přece taky nezapomněl, lásko," sevřel Jann jeho tvář v dlaních. "Já... omlouvám se. Mrzí mě to, blondýnku. Když já... Já jsem tak vyděšenej..."
"Prosím, buď se mnou. Víc nechci. Jen abys byl se mnou. A abys mě držel za ruku, až to řeknu bráškům. A pak babi. A pak tvý rodině. A taky klukům. A až si to o mně budou povídat úplně všichni v Tampere, protože nakonec budou..."
"Chceš to říct Villemu a Tommimu?" přitiskl k sobě blonďáka Jann.
"Chci. Co nejdřív. Zavolám jim, aby přišli zítra dopoledne. A odpoledne zajedeme k babi, ano? A řeknu to všem tady. A... bože, Sevi. Musím to říct Sevimu! Sjedu... sjedu za ním ještě večer. Ne, počkej, stavím se u něj cestou od babi. A Negative nechám na pozítří. Už bych další lítostivý pohledy nesnesl..."
"Dobře, broučku. Jak jen chceš," kývl Jann. "Takže teď... Chceš si lehnout?"
"Ano, prosím..."
"Dobře, tak... Počkej, mám nápad. Co když skočím tamhle do knihovničky pro pohádky?"
"Wildovy?"
"Přirozeně," zaculil se Jann.
"A budeš mi předčítat?"
"Jistě!"
"Dobře," usmál se Jonne. "To by se mi moc líbilo..."

NÁSLEDUJE: Vždyť ho znáš
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama