125: Já se snad přeslechl

19. ledna 2009 v 17:52 | Arvari |  Story for those who...
Tommiho auto zastavilo před malým rodinným domkem.

Manažer Negative se otočil na svého bratra.
"Jseš si jistej, že tu na tebe nemám počkat?"
"Jsem si jistej," kývl Jonne. "Tohle potrvá dlouho. A já se pak projdu domů. Aspoň si trošku pročistím hlavu..."
"Kdybys chtěl, můžu tam jít s tebou. Kdybys snad potřeboval držet za ruku..."
"Náš milý starší bratříčku," vykoukla mezi sedadly Villeho hlava. "Řekl ti to už stokrát. NECHCE! Uvědom si, že Severi je jeho nejlepší přítel. Vždyť on věděl, že Jonne je gay, a my NE!"
"Díky, že jsi mi to připomněl, bráško," frkl Tommi. "Přijde mi, že my dva se VŠECHNO dozvídáme až jako poslední. Protože babi nějakým záhadným způsobem věděla, že fotr Jonneho znásilnil, že..."
"Díky, že o tom tak citlivě mluvíš," ušklíbl se Jonne. "Já nemůžu za to, že jsem jí to tenkrát řekl a teď si na to nevzpomínám. Tommi, celý roky jsem si pamatoval až následující RÁNO!"
"Promiň, Jonníku. Sakra, promiň..." zamumlal Tommi a pevně bratra objal. "Moc se omlouvám. Máte pravdu, vy mí dva malinký. Vždycky jsem byl idiot. Teď je to obzvlášť vidět..."
"Ale no tak," pohladil ho Jonne něžně po zádech. "Nezlobím se. A pusť mě, Tommíku. Rád bych se domů dostal ještě dneska!"
"Dobře," usmál se Tommi. "Tak... Tak to tu zvládej. Ano? A dej vědět, až budeš doma. Já teď odvezu Villeho na jeho terapii... A pak pojedu do svýho bytu, lehnu si na gauč, objednám si něco k jídlu, večer nejspíš strávím před televizí..."
Jonne a Ville po sobě vrhli pobavené pohledy.
"Bráško, pokud něco neumíš, je to nenápadné naznačování," oznámil Ville.
"Ehm..." zatáhl Tommi nervózně za límeček své košile.
"Tak víte co, bráškové?" zasmál se Jonne. "Tommi, vezmi Villeho na terapii. Zabav se než skončí, pak ho vyzvedni. Pak zavolejte. Já se rozloučím se Sevim a pojedeme k nám. Zvu vás na večeři a večer společenských her!"
"Společenských her?" zarmkal Tommi. "Vy hrajete..."
"Jo, občas," kývl Jonne. "A myslím, že dneska bude ta pravá příležitost. Zoufale se chci nějak rozptýlit!"
"Vážně bys nás tam chtěl?" upřel na něj Ville své velké oči.
"Samozřejmě! Jste mí milovaný bráškové! Takže zrušte veškerý jiný plány. A teď, pokud dovolíte, půjdu. Ville, hodně štěstí na terapii. Tommi zbožňuju tě, víš to? Zatím, bráškové."
Každému ze svých bratrů Jonne vtiskl krátký polibek, načež vystoupil z vozu. Zamával odjíždějícímu autu a vykročil ke dveřím Severiho domu. Zazvonil.
Otevřela mu žena s malou holčičkou v náručí.
"Jonne!" usmála se zářivě. "Pojď dál. Nečekali jsme tě! Jdeš za Sevim?"
"Za vámi oběma, kdyby to nevadilo. Potřeboval bych... s váma mluvit. Je to docela důležitý."
"Tak vteřinku počkej. Uložím naši malou Kouli a pustím Satánkovi video. Severi je v kuchyni, dělá kafe. Zrovna jsme si chtěli dát. Lásko, jedno kafe podle Jonneho!"
"Ano, beruško," zazněla odpověď z kuchyně. "Mimochodem, ahoj, Jonne!"
"Ahoj, broučku," pozdravil Jonne, když vstoupil do místnosti, kde byl i Severi.
"Ahoj, zlatíčko," objal ho Severi a vtiskl mu na rty lehoučký polibek. "Dlouho jsem tě neviděl."
"Ano, ale mluvil jsi se mnou naposled ani ne před týdnem," mrkl Jonne. "Chyběl jsi mi, Sevínku."
"A ty mně. Počkej, vaří se mi voda."
"Tak ji nech. Ta konvice se sama vypne," odmítl ho Jonne pustit z objetí.
"Jonne, proboha, co se děje? Ty pláčeš?"
"Víš, Sevínečku... Víš, že bez tebe bych děcák nepřežil? Když jsem tam přišel jako dvanáctiletej klučina a všichni si na mě dovolovali... A ty jsi byl můj spojenec. Jedinej, komu tam na mně záleželo... Bylo ti patnáct a nikdo se neodvážil jít proti tobě, ani starší. A TY jsi chránil MĚ... Vzpomínáš, Sevínku?"
"Jak bych na tohle mohl zapomenout, proboha?" zašeptal Severi. "Ale ty přece víš, proč jsem si tě vybral. Potřeboval jsi chránit. Ty tvoje modrý očka škemraly..."
"A taky jsi šest let chránil moje tajemství. Šest let!"
"Pro tebe bych ho chránil klidně i do konce života, blonďáčku můj malinkej."
"Sevi..."
"Jsem tady klu... kluci?" zarazila se Vappu ve dveřích.
"Dobře," kývl Jonne a konečně Severiho pustil. "Sedneme si?"
"A co to kafe?" poukázala Vappu.
"Chci to za sebou mít rychle," zavrtěl hlavou Jonne. "Sevi, vím, že sis myslel, že strážíš moje největší tajemství. Já si to taky myslel. Ale v sobotu jsem zjistil, že to nebyla pravda. Vzpomněl jsem si na něco..."
"Jonne, ty mě děsíš," zamumlal Severi. "Takže rychle."
"Můj otec mě ve dvanácti znásilnil," zašeptal Jonne. "Proto jsem nesnášel gaye, proto jsem odešel z domu, proto jsem se první dny v děcáku rozklepal pokaždý, když na mě někdo jen sáhl."
"Cože?" zeptal se Severi, aniž by se na jeho tváři objevila jediná emoce. "Já se snad přeslechl. Já se musel přeslechnout. Takže ty přijdeš a plkáš tady o děcáku, když máš přitom na srdci tohle?! To snad nemůžeš myslet-"
"Severi!" vykřikla Vappu. "Nesekýruj ho jako děcko! Nevidíš, že má na krajíčku?! Ježiš, Jonne... Já jdu udělat to kafe. A vy dva se obejměte. To je rozkaz!"

NÁSLEDUJE: Takhle je to tu pořád?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama