127: Proženu si hlavou kulku!

19. ledna 2009 v 17:53 | Arvari |  Story for those who...
"Sir Christus..."

"Kristiane, to jsem já."
"Já vím, Jannie."
"Co? Jo, jasně, máš mě uloženýho."
"Správně, zlatíčko..."
"Neruším tě od něčeho důležitýho?"
"Jen od mý odpolední cigaretky na balkóně..."
"Fajn. Mám dobrou zprávu. Budeš si moct dát ty cigaretky minimálně dvě!"
"Máš něco na srdíčku?"
"Ano, to mám."
Povzdychnutí.
"Jonne?"
"Jak jinak."
"Janne, víš, že s ním ti pomoct nemůžu."
"Proč ne?!"
"Protože se s ním o tom snažím mluvit už tejden, proto. Kdykoliv ho vidím, snažím se ho přimět k tomu, aby o tom MLUVIL! Jenže on už prostě nechce. Pro něj to skončilo tím, že všem řekl o tom, co se stalo..."
"Ty se s ním o tom... snažíš mluvit?"
"Neřekl ti to?"
"V okamžiku, kdy uslyší 'Mohl bych s tebou...", většinou vstane a práskne za sebou dveřma."
"Tak to nejspíš máme vážnej problém. Ale vysvětli mi, proč se tak najednou chová!"
"Myslím... Myslím, že to vím."
"Fakt? Jsem jedno ucho."
"Když jsme se minulej tejden vrátili z tý zkušebny... Doma nikdo nebyl. A Jonne... Se na mě vrhnul. Já nechtěl, snažil jsem se ho zastavit... Ale prakticky vzato znásilnil on mě! Dotáhl mě do ložnice, povalil na postel, nasedl... Nepopírám, že jsem byl vzrušenej. Víš, já tomu možná zabránit ani nechtěl..."
"To znám, Jannie, neboj."
"A pak, když to skončilo, se prostě zvednul a bez jedinýho slova odešel do sprchy. Od tý doby spolu skoro nemluvíme. Teda, on nemluví. Já se snažím."
"Mám pocit, že mu v pátek tak trošku přeskočilo, co?"
"Jen trošku?!"
"Fajn, hodně. Mimochodem, to jsi nemohl zavolat dřív?! Ušetřil bys mi spoustu namáhavýho myšlení!"
"Tohle není vhodná doba na vtipy, Kristiane."
"To není vtip! Tejden si lámu hlavu nad tím, jak mu pomoct!"
"Nepovídej, že tvoje sexuologické rady zahrnují i způsob, jak se dostat z toho, že tě někdo jako kluka znásilnil!"
"Ne, ale s tím, že se někdo snaží nechat si z hlavy vyšukat všechny problémy, mám bohatý zkušenosti! Sám jsem tuhle metodu používal hodněkrát. A stejně jako Jonnemu mi pak bylo jen mnohem hůř!"
"Takže ty myslíš, že by sis s ním mohl..."
"Můžu zkusit přijet. Ale neručím za to, že povolí."
"To bys byl zlatej."
"A jak jseš na tom ty, Jannie?"
"Já? Mně přeskakuje. Šílím z toho, jak mě od sebe odhání. A Kristiane, jestli se to brzo nespraví, tak nevím, co budu dělat. Zblázním se. Začnu se řezat, proženu si hlavou kulku! Skočím z mostu nebo z nejvyššího baráku, co v Tampere najdu!"
"To by sis pomoh..."
"Moc vtipné, pane Mikkonene!"
"Hele, klid. Sebevražedný pokusy zatím odlož. Ještě si musím něco vyřídit, ale nejdýl za hodinku jsem u vás. Zařiď, aby Jonne někam neutekl."
"Já... Děkuju, Chrisi..."
"Nemáš zač. Tak zatím."
Jann spustil mobil od ucha.
"Ještě pořád se všema rozebíráš můj život?" ozvalo se za ním.
"Ještě pořád posloucháš za dveřma?" vzdychl Jann.
"Kristian je na cestě sem, co?"
"Asi ho docela znáš..."
"Jdu ven."
"No to teda nejdeš!" zvedl se Jann z pohovky.
"Zkus mi v tom zabránit!" frkl Jonne.
Až teď si Jann všiml, že blonďák má boty i kabát...

NÁSLEDUJE: Ty...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama