133: Šílíš?

25. ledna 2009 v 19:59 | Arvari |  Story for those who...
Jonne se po špičkách svých těžkých bot vplížil do domu. Rozhlédl se.

"Vzduch čistej," zašeptal tak hlasitě, že by ho slyšel i někdo, kdo by v tu dobu šel po protější straně ulice a ještě měl v uších sluchátka.
"Super," okomentoval to o něco tišeji Jann.
"Můžeme jít."
"Padej! Rychle, rychle, rychle..."
Jonne oddusal zhruba do poloviny cesty. Otočil se.
"Tak jdeš?"
"Já ti kryju záda!"
"Jo ták!" vykřikl chápavě Jonne.
"PŠT!" přiložil si Jann nemotorně prst na rty. "Ještě tu šecky vzbudíš!"
Jonne provedl další obrat o stoosmdesát stupňů, načež předupal i zbývající polovinu cesty. Otevřel dveře šatny... A praštil se jimi přímo do nosu.
"Jauí!" zakňučel.
"Srdíško!" vyjekl Jann. "Ty ses uhodil!"
"A bolí mě to!" fňukl Jonne.
"Ale ťutínku..." rozeběhl se k němu Jann. "Ukaž to svýmu sluníčku..."
"Ne!" popotáhl Jonne. "Nešmatlat! To by bolinkalo!"
"A teď snad nebolinká?"
"Bolinká... Samozřejmě, že bolinká!"
"Počkej, já něco... Možná bysme ti mohli nosánek ponořit do vody! Počkej, skočím pro misku..."
"A čím budu dejchat, ty chytrolíne?!"
Jann se zarazil.
"Pusinkou?" navrhl nakonec.
"Hele, to by šlo!" poukázal Jonne.
"Supra! Tak já běž... KURVA!"
"Do hajzlu..." zaskučel Jonne a rukama si zakryl bolavé oči.
Halu totiž právě v tu chvíli prozářilo jasné světlo velkého lustru, který majestátně visel u stropu.
Ozvaly se kroky.
"Myslím, srdíško, že jsme přece jen někoho vzbudili!" zahihňal se Jann.
"A pržitom sme tak potichu," podivil se Jonne.
"Hele, ty se přeřekáváváš!" upozornil Jann. "Myslím, že ti ten chlast vlez do hlavilinky..."
"Ale to tobě taky, šuníško!" ukázal na něj Jonne.
"A hele, koho sme to vlastně vzbudinkali?" otočil se Jann ke schodům.
"Ale do pr... Krucinánky!"
"Mami!" polkl Jann. Náhle se cítil o poznání střízlivěji.
"Jedno mi vysvětlete," požádala Tarja. "Když Jonneho otec je vyléčený alkoholik... Jak vás mohl nechat TAKHLE OŽRAT?!"
"Nenechal nás," upozornil Jonne. "My se ožrali až pak. Když jsme šli s Villem a tady mým majinkatým Jannieskem slavit!"
"Takže všechno proběhlo dobře?" usmála se Tarja.
"Šílíš?!" vytřeštil Jonne oči. "Bylo to parádní! ŽENIÁLNÍ!"
"No tak výborně. Jsem za tebe moc ráda, Jonne. A víš, co by teď bylo nejlepší?"
"Šupito dupito do postýlky?" pozvedl Jann ukazovák.
"Přesně, chlapečku. Tak, padejte," vyzvala je Tarja.
"Jasně. Dobrou, maminečko moje milovaná..."
"Tím si tohle nevyžehlíš. Padej... Ne, počkat! Říkali jste s Villem?!"
"Ehm... Já bych zapomněl," obrátil se Jonne čelem ke dveřím. "Villínku! Už můžéš!"

NÁSLEDUJE: Už chybí jen jedno
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viileä Viileä | 25. ledna 2009 v 20:08 | Reagovat

"Šupito dupito do postýlky?"  :D dobrej díl :D Mám zase o pár okamžiků proslouženej život. Od smíchu :D

2 Alexis Alexis | 25. ledna 2009 v 20:27 | Reagovat

3upito dupito do poytýlky????

hustý

Mýho Villeška nechali venku??? a dovolili mu chlastat???Jonne co ty seš to za bratra!

3 Erybeth Erybeth | 25. ledna 2009 v 20:38 | Reagovat

Výborné :D Dokonale ženiální :D U téhle kapitolky se nešlo nesmát :D

4 hatta hatta | Web | 26. ledna 2009 v 12:18 | Reagovat

JIm by to chlastání fakt měli zakázat... XD

I když... pak bychom se neměli na čem smát... XD

5 Charlotte Charlotte | Web | 26. ledna 2009 v 18:16 | Reagovat

Takový nenápadný potichoučký byli...jakto, že se jim povedlo někoho vzbudit? :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama