26: Kdo mi dal co do pití?

10. ledna 2009 v 16:33 | Arvari |  Story for those who...
...

Sladký den volna skončil příliš brzy. Jonne si nepamatoval, kdy se svou milovanou skupinou naposledy strávil celé odpoledne a večer bez jediné kapičky alkoholu. Nebo aspoň kdy se v takové situaci tolik pobavili. Člověk by neřekl, jak je legrační na jediném malém notebooku sledovat osudy kreslených zvířátek, případně ona zvířátka napodobovat, když některý z filmů skončil.
"Jonne? To už jsi na nohou?" zeptal se Tommiho hlas.
Jonne se se širokým úsměvem na rtech otočil. "Ahoj, bráško. Posadíš se ke mně?"
"No samozřejmě," kývl Tommi. "Jen si skočím pro něco k jídlu."
"Pokud ti můžu poradit, mají tu výtečný tousty a fantastickou pomerančovou marmeládu," zahuhňal Jonne.
"Vidím," zasmál se Tommi. "A s plnou pusou se nemluví, bratříčku."
"Nepoučuj!" ušklíbl se Jonne.
"Jakožto tvůj starší sourozenec na to má plné právo," vzdychl vytáhlý muž, načež dosedl přímo vedle Jonneho. "Tommíku, donesl bys mi taky toast a tu údajně výbornou marmeládu? A pomerančový džus, moc tě prosím."
"Jistě, Janne," mrkl Tommi.
"No jo, džus!" přelétl Jonne pohledem stůl se svou hostinou. "Tommi!"
"Vše pro tvé potěšení, můj malý bratříčku."
Když se Tommi otočil zády, Jonne nenápadně pohlédl stranou. Co má ten kluk dneska na sobě? Hm, růžové kalhoty a černé tričko. Páni, a vypadá...
"Ahoj, Jonne," pozdravil Jann.
"Nazdar, Wilde," frkl Jonne.
"Jak je možné, že jsi vzhůru tak brzo? Obvykle chodíš na snídani jako poslední."
"Vzbudil jsem se brzo," odsekl Jonne.
"Dobře, chápu," pokýval Jann. "Vzbudil ses brzo, ale zjevně nejsi hezky vyspanej, takže budu držet zobák a nebudu se tě už na nic ptát."
"To budeš milej," zašklebil se Jonne.
Nějakou chvilku Jonne zíral na svůj talíř. Pak otočil hlavu k Jannovi.
"Ale abys věděl, vyspal jsem se skvěle!" prohlásil.
"To jsem velice rád," usmál se Jann.
"Ale kazí mi náladu představa, že s váma zase budu muset jet v tý krabici!"
"Věř mi, taky nejsem nijak odvázanej z představy, že tě tam musím trpět!"
"Páni, Wilde, ty jsi nám nějak zdrznul, nezdá se ti?"
"Promiň. Vůbec nevím, co-"
"Špatná správa, Jannie," přerušil Jannovu omluvu Tommi. "Pomerančová marmeláda došla. Vzal jsem ti jahodovej džem, ten máš taky rád, ne?"
"Ani zpoloviny ne tolik, jako pomerančovou marmeládu," posmutněl Jann. "No co. Já se s tím srovnám."
Jonneho zrak padl na jedno malé balení pomerančové marmelády, které leželo na stole. Vystačí na čtyři tousty, ale on si už rozhodně nechtěl dát víc než dva. Vzal baleníčko do ruky a opatrně ho potěžkal. Pak zoufale zavrtěl hlavou. Natáhl paži před Janna.
"Vezmi si tuhle," zamumlal.
"To jako vážně?" vydechl Jann.
"Já si vezmu jahodovej džem," řekl Jonne. "Ani jsem si nevšiml, že tam je. Jinak bych si ho určitě vzal radši než tuhle marmeládu. Je sice výborná, ale na jahody nemá!."
"D-děkuju, Jonne," vykoktal Jann.
Jonne se pousmál a sklonil hlavu. Během krátkého okamžiku pocítil Tommiho dech na svém uchu.
"Ty se můžeš utlouct po pomerančový marmeládě," zašeptal Tommi tak, aby to Jann nemohl zaslechnout.
"Ano. Máš naprostou pravdu," uznal Jonne, zatímco na svůj toust roztíral jahodový džem.
"Tak proč teda..."
"Neptej se. Já to nevím."
Tommi se napřímil. Poté se s vytřeštěnýma očima posadil na své místo.
"Bože můj," vydechl. "Kdo mi co dal do pití? A proč, když už musím mít halucinace, se mi nemůže zdát třeba o nahejch ženskejch? Proč se mi musí zdát, že můj bratr zešílel?!"

Následuje: To nic nemění
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama