41: Ty to jen hraješ!

12. ledna 2009 v 22:07 | Arvari |  Story for those who...
...

Takovej klidnej den, pomyslel si Jonne, když bral za kliku pokoje. Kupodivu se ani necítil unavený. O půl jedné v noci! Ten koncert se vydařil. A když tak ze zákulisí sledoval Janna, začínal si říkat, že ten brunetek je vážně dobrý bavič. Jeho pantomima byla prostě úžasná. Tak skvěle se Jonne dlouho nezasmál.
Chtěl otevřít dveře. Ale zastavil se, když zevnitř uslyšel Jannův hlas. Jen jeho hlas, který se chvílemi odmlčel. Telefon. Tak pozdě?
"Beruško, já vím," říkal právě Jann. "Taky se mi po tobě stýská. Chtěl bych ti dát pusinku na dobrou noc. Moc bych chtěl, vážně."
S kým to... Komu by říkal beruško? Chlapovi určitě ne!
"Koťátko, vážně bys měla spinkat... Já vím, že to nejde. Taky se mi bez tebe špatně usíná. Ale... Já vím, je pozdě. Dobře, zůstaň zítra doma. Ale jdi spinkat."
Jonne vytřeštil oči. Co mělo TOHLE znamenat?!
"Princezno, já tě prosím. Máš moje nahraný písničky. Pusť si je a představ si, že jsem s tebou. Slib mi, že budeš klidná a usneš. Beruško, já vím... Kéž bys za mnou tak mohla přijet na víkend. Ale už jen deset dní, zlatíčko. Za deset dní jsem s tebou..."
Jann Wilde. Mluví s nějakou holkou. On je... On NENÍ...
Jonne otevřel dveře. Stanul na prahu pokoje a pohled upřel na postel. Jann ležel na své straně postele a zíral do stropu. U ucha držel mobil a v očích se mu třpytily slzy. Střelil pohledem po Jonnem.
"Sluníčko, musím končit. Jo, můj spolubydlící chce jít spát. Ne, to není Tendy, malá. Spím teď na pokoji s někým jiným. Já... Zavolám ti zítra a povím ti to. Taky tě miluju, koťátko. Pa. Dobrou noc a sladký sny."
Odložil telefon a otočil se k Jonnemu.
"Wilde!" vydechl blonďák. "Ty... Ty to jen hraješ! Ty to svoje buzerantství jen hraješ! Ty nejsi gay!"
"Ale jsem," usmál se kysele Jann.
"Jo? A teď jsi měl na drátě svýho přítele? A říkal jsi mu beruško, koťátko a princezno?!"
"Ještě ses neodnaučil poslouchat za dveřmi, jak vidím."
"S kým jsi mluvil, Wilde?!" vyštěkl Jonne. Kruci. Kruci. Nějak se nedokázal smířit s myšlenkou, že Jann je heterosexuální...
"To tebe nemusí zajímat!" vykřikl Jann.
Jonne se posadil na postel. "Řekni mi to. Chci to vědět. Prosím!"
"Se svojí dcerou," zašeptal Jann.
"Dcerou?" zopakoval nevěřícně Jonne.
"Pamatuješ, jak jsem mluvil o Emily? Říkal jsem, že je to dcera kamarádky. Ale... je i moje. Měli jsme ji jako hodně, hodně mladý..."
"Takže ty vážně jsi heterosexuál," špitl Jonne.
"Ale nejsem."
"Tak jak můžeš mít dítě?"
"Dlouhej příběh."
"Chtěl bych... ho slyšet."
"V tom případě si udělej pohodlí."
Jonne si lehl na bok, čelem k Jannovi. Jann se usmál.
"Takže," začal tichým hlasem. "Bylo mi patnáct. Patnáct let a osm měsíců. V té době jsem si začal všímat, že fotka nahý ženský, kterou mi ukáže kamarád, se mnou nedělá to, co by asi měla. Teda... Já si toho všímal už dlouho. Ale v téhle době jsem začal tušit, že to asi jen tak nezmizí. Jenže ve svým okolí jsem o gayích slyšel jen odporný vtipy a nadávky. Vlastně jsem neslyšel ani to slovo gay. Zásadně jen buzerant. Od všech přátel. A já nechtěl, tak zoufale jsem nechtěl být buzerant. Musel jsem nějak zjistit, jestli mě vážně nepřitahujou holky. A byla tu ona. Moje nejlepší kamarádka. Už to mohlo být podezřelý, že člověk, kterýmu řeknu všechno, je holka. O dva měsíce mladší než já. Pořád je nejlepší kamarádka. Jmenuje se Kirsi."
"Kirsi?"
"Kirsikka," usmál se Jann. "Milovali jsme se. Bylo to moje poprvý a naposled s ženou. Ona věděla, proč to chci udělat. Dovolila to. Byla panna, ale... Stejně do toho šla. Pak už jsem věděl, že nejsem nic než buzerant. Mohlo to bejt vyřešený. Jenže my byli mladý, blbí. Nedali jsme si pozor. A najednou Kirsi čekala dítě. Rodiče ji vyrazili z domu hodinu po tom, co jim to řekla. Moje máma ji vzala pod svoje křídla. Do tý doby měla jen mě. Jsem jedináček. Táta se zabil v autě, když mi bylo půl roku. Přijala Kirsi jako svoje vlastní dítě. A Emily je teď její vnučka. Pořád bydlíme u ní. Máma má... obrovskej dům. Jsme taková divná rodinka. Emily je fantastická. Nikdy nebudu litovat toho, že ji mám. Nikdy si nebudu říkat, že jsem se stal tátou brzo. Přijal jsem zodpovědnost. A je mi ukradený, že jsem tím přišel o kus mládí. Miluju svoje dítě..."
"Můžu se na něco zeptat?"
"Ptej."
"Kolik ti vlastně je?"
"Kolik bys mi hádal?"
"Tak jednadvacet. Jenže pokud si dobře vzpomínám, říkal jsi, že Emily je osm. Což by znamenalo mít ji ve třinácti."
"Bylo mi šestnáct, když se narodila. V dubnu mi bude pětadvacet."
"Ježiš. To bych nehádal ani náhodou."
"Vypadám tak mladě?" zazubil se Jann.
"Jo. Jo, rozhodně vypadáš. Vypadáš fantasticky..." zamumlal Jonne.
"Myslím, že bys měl jít spát. Žvaníš z cesty."
"Poslyš, ta deka, cos mě s ní jednou přikryl... ta růžová..."
"Dala mi ji Emily, kdyby mi byla zima, když někam pojedu."
"Musí bejt úžasný mít takový dítě."
"Věř mi, že je."
"Sakra, já bych spal..."
"Tak buď tak laskav a převleč se! Nerad bych z tebe zase tahal ty napasovaný džíny. Ani nevíš, jakou to dá práci!"
"Fajn. Jdu... K čertu. Převleču se tady. Ale ty se ani neodvážíš koukat mi na zadek!"

Následuje: Líbí se mi tvůj hlas...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama