61: Co kdybych...

17. ledna 2009 v 16:04 | Arvari |  Story for those who...

Prásknutí dveří. Jejich opětovné otevření.



"Tak hele, Jonne!" vstoupil do místnosti Jann. "Ať tě naštvalo cokoliv, neznamená to, že mi budeš bouchat dveřma před nosem!"
"Tak hele, Wilde!" otočil se Jonne. Z jeho očí šlehaly blesky. "To, že jsem ti nabídl příměří, neznamená, že si budeš takhle vyskakovat!"
"Co do tebe vjelo, proboha?!"
"Povídám ti, aby sis nevyskakoval!"
"Budu si vyskakovat!"
"Ještě slovo-"
"Uklidni se laskavě!" zařval Jann.
Jonne sebou poplašeně cukl.
"D-dobře..." vykoktal.
"Fajn. Sedni si," požádal Jann.
"Prosím, nekřič," zašeptal Jonne. "Jde z tebe strach, když křičíš..."
"To proto, že křičím jen tehdy, když mě někdo opravdu naštve," objasnil Jann. "Jako teď ty mě. Kdo naštval tebe, blonďáčku?"
"Jako bys to nevěděl."
"Tommi? Fakt Tommi? Jen tím jeho blbým hihňáním?"
"On si myslí, že jsme... Že jsme tam dělali kdovíco..."
"Tak ať myslí, ne? Ty víš, že nedělali. A já vím, že nedělali, protože to bys neměl tu obrovskou bouli na kalhotech."
"Kruci, ty si fakt vyskakuješ," usmál se Jonne.
"Ještě popři, že bys v tuto chvíli nejradši šoustal jak veverka..."
"Přirozeně, že šoustal!"
"Tak já se vypařím a ty si najdi nějakou babu."
"Můžeš mi říct, jakou babu ukecám v deset dopoledne k sexu?"
"Ty? Jakoukoliv!"
"Mám chodit po ulici a ptát se jich, jestli se mnou nechtějí spát?"
"Proboha, to ne! Skončil bys minimálně s jedním monoklem."
"Tak vidíš," vzdychl Jonne.
"Tak vyklidím pole večer, co ty na to?"
"Janne, abych vydržel až do večera, musel bych si ho honit minimálně dvakrát za hodinu."
"To přeháníš."
"Já jsem HODNĚ nadrženej, Janne."
"A co bych měl říkat já? Od začátku turné mám jen tu ruku!"
"Sluníčko..."
"Ale tahle přezdívka se mi začíná líbit."
"Sluníčko, co kdybych..."
"Co kdybys CO, Jonne?"
"Co kdybych tě o něco požádal? O něco... hodně divnýho..."
"Jonne, pokud chceš, abych tě vykouřil, řekni to rovnou. Pokud si to chceš rozdat, taktéž to řekni rovnou. Já jsem HODNĚ volnomyšlenkářský..."
Jonne se zoufale kousl do rtu. "Možnost A. Prosím. Ale ať se to nikdo nedozví."
"To jako vážně?"
"To jako vážně. Já... Jsem už dost zoufalej. Krom toho by mě teda zajímalo, co je pravdy na tom, co říkal Christus v noci. Že chlap ti to udělá vždycky nejlíp. A..."
"A?"
"Už nic."
"Dobře. Svlíkni se. Já jdu zamknout."
"Janne?"
"Nemáš za co děkovat."
"Ale stejně to dělám."
Jann pomalu došel ke dveřím. Pokoušel se vypadat sebevědomě. Opravdu. Nesměl dát najevo, jak se bojí. Že se mu třesou nohy, že se třese celý... Zajistil dveře a otočil se. Jonne už ležel na posteli, nahý. To je tedy bleskové svlékání. Bože. Bože, je nádherný...
"Připravenej?" posadil se Jann na postel.
"Ano..." špitl Jonne.
"Být tebou zavřu oči a představuju si nějakou sexy blondýnku, nebo co já vím, co tě vzrušuje..."
"Začni už."
Jann se zhluboka nadechl. Usmál se, když viděl nejistotu na Jonneho tváři. Krátce přitiskl své rty na blonďákovy. Jeho polibek byl vřele opětován.
Jann opustil Jonneho rty a začal slíbávat cestičku na Jonneho krk.
"Sakra, Janne..."
"Mlč."
Jazyk putující k bradavce, krátce kroužící kolem ní, zuby tisknoucí citlivou kůži...
"Kurva..."
Motýlí polibky na břiše, krátké pošimrání pupíku, dolů, dolů...
"Proč jen tohle ženský nedělají, Janne?"
"Protože myslí, že na těle chlapa je jen jedno citlivý místo. Kdyby tak věděly o prostatě..."
"C-co s tebou dělá dráždění prostaty?"
Ucítil Jannovy prsty někde malý kousek za svými varlaty. Vytřeštil oči a jen stěží potlačil zasténání.
"A to bylo jen nepřímo," usmál se Jann.
"Do prdele..." zaklel Jonne.
"Ano, tak by to bylo přímo."
"Víš, že jsi strašně... A do prdele..."
Jannovy rty přesně tam, kde je celou dobu toužil mít. Ne, co si nalhává. Tohle chce už zatraceně dlouho. Tak dlouho...
Zadíval se do Jannových očí. Představovat? Když má před sebou tenhle pohled? Bože, to je nádhera.
"Tohle nepotrvá dlouho..." zašeptal.
Jako odpověď Jann obkroužil jazykem jeho žalud.
"Ježiši..." zakňučel Jonne.
Jen vteřinku se sebou sváděl vnitřní boj. Pak zajel rukou do Jannových vlasů.
"Udělej to znova..." vzdychl. "To s tou prostatou. Už skoro..."
Vzápětí Jonneho hlava dopadla na polštář. Blonďák se třásl. Rukou pevně svíral Jannovy vlasy. Rty otevřené dokořán. Oči přimhouřené. Jeho dech byl neuvěřitelně rychlý. Jen pomalu se Jonne vracel z růžového obláčku...
Konečně se mu vrátilo téměř ztracené vědomí. Pustil Jannovu hřívu. Pohlédl na několik černých vlasů, které se mu namotaly na prsty.
"Nic takovýho jsem ještě nezažil," řekl tiše.
"Já vím," usmál se Jann.
"Děkuju..."
Krátký polibek na rty. Jann vstal z postele.
"Kdybys mě hledal... jsem v koupelně."

NÁSLEDUJE: Když já ho asi... miluju
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama