62: Když já ho asi... miluju

17. ledna 2009 v 16:05 | Arvari |  Story for those who...
Jonne s úsměvem kráčel ke svému pokoji. Dorazil ke dveřím, vzal za kliku... a zarazil se. Hlasy?

"Janne, tohle nechápu."
"Jak nechápeš? Nechci s ním už bydlet v pokoji!"
"Ale proč? Byl jsi z toho nápadu nadšenej!"
"Já vím."
"A báječně spolu vycházíte, nebo snad ne?"
"Vycházíme."
"Tak v čem je teda problém, Janne?"
"Ve mně, Tommi."
"Tak teď tě už vůbec nechápu."
"Nechci s ním bydlet, to je všechno!"
"Budeš s ním bydlet a tečka!"
"Tommi, když já ho asi... miluju."
"Co?"
"Miluju ho..."
"Ježiš, Janne."
"Chápeš to? Jakou mám smůlu? Poprvý v životě někoho DOOPRAVDY miluju. A on není gay. On mě nebude chtít. Proč na něj mám pořád koukat, když vím, že NEBUDE MŮJ?!"
"Janne, no tak, neplač. Víš, že mi rveš srdce..."
"Proč jsi mi ho přivedl do cesty? Proč musí bejt tak krásnej... Tak úžasnej..."
"Tohle jsi ze začátku neříkal."
"Tommi, ať je gay. Ať je gay. Prosím, zařiď to. Ať je z něj gay..."
"Tohle nejde, Jannie. Moc dobře to víš."
"Pro-prosím..."
Jonne zavřel oči. Slyšel vzlyky. Ne, tohle ne. Jann plakat nesmí...
"Janne, klid. No tak."
"Já chci žiletky, Tommi..."
Aniž si Jonne uvědomil své jednání, vtrhl do pokoje.
"Jaký žiletky?!" zeptal se ostře.
"Zase posloucháš za dveřma?!" protočil Tommi panenky.
"Pusť ho," přikázal Jonne. "Nech nás tady. Jaký žiletky?!"
"Jdi," zašeptal Jann. Vykroutil se z Tommiho objetí. "Třeba bude řádit a zprotiví se mi..."
"Jonne, žádnej křik," varoval Tommi. "Je jedna v noci."
"Neboj. Nehodlám řádit," ujistil ho Jonne.
Dveře za manažerem tiše zaklaply.
Jonne si klekl na postel. Opatrně uchopil Jannovu ruku.
"Nebreč, prosím," zamumlal, zatímco mu jemně otíral slzy. "Čas všecko odplaví. Vrátíš se z turné a na toho protivnýho blonďáka už si nevzpomeneš. Tak klid. Proč žiletky?"
"Kéž bys zůstal protivnej," špitl Jann.
"Neodváděj pozornost. Co ty žiletky?"
Jann si vyhrnul rukáv na ruce, kterou mu Jonne svíral.
"Vidíš něco?"
Jonne zvedl paži a nastavil ji světlu lampy na nočním stolku. Pak to uviděl. Tenké bílé čáry na kůži. Celou změť čar.
"Kriste..."
"Byl jsem v tom celý roky. Ne nijak vážně. Příležitostně. Ale pořád. Víš proč?"
"Nevím, jestli chci vědět."
"Mám rodinu, Jonne," pronesl Jann bez nejmenšího náznaku citu. "Ale v životě se mi nedařilo v lásce. Ve vzpomínkách bys mi nenašel nikoho, koho bych dokázal označit za bývalého přítele. Jen hromadu bývalých milenců. A tohle... To jsem nikdy nedělal po rozchodu s nimi, jak bys asi čekal. Dělal jsem to právě v době, kdy jsem s nimi byl. Protože všechno to bylo o sexu. Jinak nic. City, láska... K jednomu nebo dvěma maximálně platonická. To bylo všechno. Vždycky jsem záviděl těm, co dokážou milovat. Nikdy jsem nepoznal nikoho, koho bych já miloval tou mileneckou láskou."
"A teď..."
"Se zblázním do heterosexuála. Můj život v kostce."
"Jak dlouho to už... neděláš?"
"Co jsem poznal Tommiho. Dostal mě z toho. Nejvíc asi svojí jednou radou. Měj známosti jen na jednu noc. Protože není rozdíl mezí sexem na jednu noc a vztahem bez lásky."
"To řekl můj BRATR?"
"Jo. A já se tím už dva roky řídím. A od tý doby jsem se neřízl ani jedinkrát. Proč jen jsi musel přijít ty..."
"Nezačínej zase plakat, prosím."
"Tak mě donuť přestat!"
"Víš co?" vstal Jonne z postele. "Převleč se. Tohle nemá cenu. Půjdeme spát. Ve spánku na to nebudeš myslet. Vždycky, když chci já zapomenout na... cokoliv zlýho, snažím se usnout."
"Hezká taktika, Jonne. Ale když se vzbudíš, důvod tvýho smutku je pořád tu."
"Jestli chceš, můžeme být přátelé. Řekněme... důvěrní."
"Tím chceš říct co?"
"Že dneska spíš u mě v náručí. A nechci slyšet slovíčko protestu."

NÁSLEDUJE: Je to všechno divný...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama