65: Ale s radostí...

17. ledna 2009 v 16:08 | Arvari |  Story for those who...
Jonne upřeně zíral před sebe. Nevnímal chabé osvětlení, nevnímal unylou hudbu, nevnímal celý bar, ve kterém se momentálně nacházel. Prstem nepřítomně přejížděl po okraji své sklenice. Hlavou mu míhaly útržky nejrůznějších myšlenek. Je t'aime. Je t'aime... Jonne neuměl francouzsky. Ale tohle si přeložit uměl. A Jann mu to řekl do očí!

Jen koutkem oka postřehl pohyb vedle sebe. Pak se ozval nesmělý, roztřesený hlas.
"Jonne Aaron?"
Pro sebe se ušklíbl. Přesně tohle čekal. Nasadil profesionální úsměv a otočil se.
"Yeah," odvětil.
Nebyla ošklivá. Vůbec ne. Taková zvláštní. Zrzavé vlasy, na obličeji několik malých pih. Štíhlá. Zelené oči, velmi zvláštní a přitažlivé. Ale mladá. Takové pískle...
"Nemusíš mluvit anglicky."
Nedal na sobě znát překvapení.
"Finka?"
"Ano."
Odhodil vlasy z tváře.
"Pročpak jela Finka takhle daleko? Jen na náš koncert?"
"Nejspíš se ti to bude zdát pitomé, ale ano."
"Páni..."
"Ale rodičům jsem namluvila, že jsem na návštěvě německé kamarádky."
"A ještě kecá rodičům, aby nás mohla vidět... Takových fanoušků si nesmírně vážíme, opravdu," řekl tichým hlasem. Věděl, že od takového písklete by se bylo lepší držet dál. Ale nemohl za svou povahu.
"Ehm, mohl by ses mi teda... podepsat?"
"Ale s radostí," mrkl. Podpisem to většinou začíná. Tahle holka mu v noci dá všecko.
Pohlédl na přistrčenou fotku. Bez trička a v bílých kalhotách. Ano, jede po něm.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se mile.
"Leena," pípla.
Naškrábal podpis a věnování. Podal fotku a tužku zpět dívce.
"No, to je všechno?" pozvedl obočí.
"N-no..." zakoktala se.
Jonne vyměnil milý úsměv za svůdný. "Nedala by sis se mnou skleničku?"
"B-bylo mi teprve nedávno šestnáct..."
"A chceš mi říct, že jsi s přáteli ještě nikdy nepila? Nevěřím."
"No, já..."
"Pila, viď?"
Kývla.
"Ale... Nebudeš z toho mít problémy?"
"Neblázni," pohodil hlavou. "Ani jeden z nás se o tom samozřejmě nebude nijak zvlášť šířit. Ale v jednom koktejlu nevidím žádný problém."
"T-tak dobře..."
"Výborně. Posaď se."
Usedla na vedlejší barovou stoličku.
"Copak si dáš?" dotázal se Jonne. "Už jsi měla Sex on the beach?"
"Ne, ještě ne," zavrtěla hlavou.
"Výborně. Chceš ochutnat?"
"Tak dobře," usmála se nesměle.
"Výborně," zopakoval. "A já si dám ještě jednu whiskey."
"Ta mi nechutná," ošila se dívka.
"Upřímně, mně taky moc ne," zasmál se. "Ale vodku má v sobě člověk moc rychle."
"To vadí?"
"Mám rád věci, co vydrží dlouho. A já si je můžu dlouho užívat..."
Začervenala se. Výborně. Teď už byla skutečně jeho.

NÁSLEDUJE: Neměj péči, Wildíku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama