72: Vždyť jsem jen děvka...

17. ledna 2009 v 17:36 | Arvari |  Story for those who...
Jonne se vynořil ze šatny. Spolu se svou zarytě mlčící skupinou došel k tourbusu. Nastoupil a bezděčně začal hledat známou rozcuchanou hlavu. Pak mu to došlo. Stejně si nemůžou povídat...

Přesto se jeho srdce málem zastavilo. Jann nikde nebyl. Jen členové Rose Avenue a-
Zmateně se zadíval na Tommiho. Nedokázal zakrýt strach, který se mu vkradl do očí.
"Jen se osprchoval, převlíknul a zmizel," oznámil Tommi. "Být tebou, začnu doufat, aby byl na pokoji. Jinak totiž nemáš kde spát, drahoušku..."
"Kam zmizel?" zamumlal Jonne.
"To nevím," zavrčel Tommi. "Je dospělej. Nezodpovídá se mi!"
"Ale-"
"Posaď se na místo. A drž hubu," rozkázal Tommi.
Jonne dopadl na svou sedačku. Nohy si přitáhl k hrudi, objal je a bradu přitiskl na kolena. Zavřel oči a potlačoval slzy. Bože, ať je Jann v pokoji. Ať se můžu omluvit...
Po nějaké chvíli vedle sebe ucítil pohyb. Otočil hlavu.
"Tendy?" zamumlal.
"Dovol mi konstatovat, že dneska ses choval jako idiot," odkašlal si bubeník.
Jonne vzdychl. I ten tichoučký vzduch se v tom nezvyklém tichu zdál hlasitý. V tourbuse vládla pohřební nálada.
"Ale nepovídej..." odpověděl nakonec.
"Nemůžeme jít vedle?" řekl tiše Tender.
"Bože, zase!" zaskučel Christus.
"Jdi," vybídl bubeníka Jonne. "Ale doufám, že je to důležitý."
Závěs tiše zašustil.
"Tak?" nakrčil Jonne obočí.
"Bojím se o něj," oznámil Tender. "Ano, o Janna. Tohle není jeho styl, takhle zmizet. A pokud sis všiml, Tommi je naprosto rozklepanej. Už od chvíle, co Jann řekl, že na večer mizí."
"Proč máš o něj... strach?" polkl Jonne.
"Protože... Bejt tebou, jsem připravenej na cokoliv, až budu vcházet do pokoje."
"Co?!" vytřeštil Jonne oči.
"Jannie se občas chová trošku... no, spíš docela dost iracionálně. Pokud je vážně na dně. A po tom tvým výstupu si dovoluju říct, že-"
Motor zmlkl. Ozvalo se šramocení.
"Jsme na místě!" oznámil Tommiho hlas. "Pokud jsi chtěl zase řádit, Jonne, tvůj čas vypršel. Buď tak laskav a vystup."
Jonne se kousl do spodního rtu.
"Upřímně doufám, Tendy, že jsi vedle."
"Nejvíc se bojím toho, že nejsem."
Jonne vyšel do přední části tourbusu. Vzal svůj noční batoh a vydal se k hotelu. Od Tommiho si nechal říct číslo pokoje. Vyjel výtahem do příslušného patra, našel své dveře. Zkusmo vzal za kliku.
Odemčeno?
Otevřel. Oněměl.
Muž, kterého neznal, si právě zapínal kalhoty. Jann ležel na posteli. Na břiše. Nahý. Třásl se.
"Vida..." pronesl anglicky muž. "Vypadá to, že tvůj stálý přítel je tu. Nebudu rušit..."
Muž si oblékl košili, přehodil přes sebe kabát, prosmýkl se kolem zkamenělého Jonneho a zmizel v chodbě.
Až po chvíli Jonne našel dost síly k tomu, aby zavřel dveře. Oči stále upíral jen na tělo na posteli.
"Proboha, co jsi to udělal?" zašeptal.
Žádná odpověď. Jonne donutil své nohy udělat několik kroků. Batoh zahodil na zem. Svlékl si kabát. Klekl si na postel.
"Jannie..." zašeptal nešťastně.
Rozcuchaná hlava se zvedla.
"Co myslíš, že jsem udělal?" špitl Jann. "Vždyť jsem jen děvka..."
Jonneho zamrazilo v zádech. Poznal vlastní slova. Ta, která nikdy nechtěl vyřknout.
"Ale nejsi," protestoval teď. Po tvářích mu stékaly slzy. "Janne, já nechtěl. Jannie. Sluníčko..."
Jann se rozvzlykal. Neprotestoval, když ho Jonne objal. Schoulil se do klubíčka a přitiskl se k blonďákovi ještě blíž.
"J-já jim to neměl říkat..."
"Já na tebe neměl křičet. Prosím, neplakej. Nedělej mi to, sluníčko. Moc tě prosím..."
Pláč pomalu umlkal. Byl vystřídán tichým oddychováním. Jonne Janna pustil z náruče. Přes jeho bledé tělo přehodil deku.
"Správně, neplač," zašeptal a políbil Jannovo čelo. "Jdu se jen převléct. Ale hned jsem zpátky u tebe, lásko..."

NÁSLEDUJE: Kdybys jen tušil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama