75: Vykřičím to do světa

17. ledna 2009 v 17:40 | Arvari |  Story for those who...
Rozrazil dveře tak prudce, až se blonďatý muž, dosud klidně ležící na posteli, prudce posadil.

"Jonne!"
Oslovený otočil hlavu ke dveřím koupelny. Uslyšel zvuk tekoucí vody. Ale tušil, že to ještě nic neznamená...
"Jak dlouho tam je?" zeptal se.
"Sotva pět minut," odsekl podrážděně Tommi. "Řekl, že si vleze do vany, protože se potřebuje dát psychicky dohromady. Hodláš mu to snad vyčítat?!"
Dát psychicky dohromady. Jonne vytřeštil oči. Bez přemýšlení otevřel dveře do koupelny.
Čekal to. Ale stejně ho to, co uviděl, naprosto zděsilo.
"Janne!" vykřikl.
Tommi vstal. Tohle se mu přestávalo líbit.
Opatrně nahlédl do koupelny.
"Ale do hajzlu."
Jann seděl na zemi. Netečně pozoroval krev, která vytékala z několika hlubokých řezných ran na jeho předloktí. V očích se mu třpytily slzy.
Právě v tu chvíli si Jonne tiše klekal vedle něj.
Blonďák natáhl ruku s rozevřenou dlaní. Bez jediného slova protestu do ní Jann vložil žiletku. Pak sklonil hlavu.
"Tohle..." přerušil Tommi odporné ticho, doprovázené jen zvukem tekoucí vody. "Tohle se musí ošetřit. A pořádně. Jdu pro lékárničku. Ani se nehni, Janne!"
"Ne!" trhl Jann hlavou vzhůru. "Nic mi ošetřovat nebudeš!"
"Ale budu!" protestoval Tommi. "Jestli si myslíš, že tě nechám jen tak-"
"Nech nás chvíli o samotě," ozval se Jonne. "Prosím."
"Ale já musím-"
"Nic nemusíš. Jen nás nech. Prostě jednou poslechni ty mě, Tommi, a neptej se proč!"
Otočil hlavu zpět k Jannovi. Zadíval se do jeho očí. Jeho dlaň sevřel ve své.
"Omlouvám se..." zašeptal Jann.
"Ne. Já ti ublížil. Já se mám omlouvat," pohladil ho Jonne po vlasech.
"Já za to nemůžu," vzlykl tiše Jann. "Nemůžu za to, že se jinak nedokážu vyrovnat s tím, že mě něco trápí tak, jako mě trápí to, že tě miluju..."
"Nechci, aby tě láska trápila," zašeptal Jonne. "Můžu k tobě jít blíž?"
"Proč bys chtěl? Co když tě nakazím svou úchylkou?"
"Ne, Janne. Ne," zavrtěl Jonne hlavou. Přisunul se blíž, sevřel Jannovu tvář v dlaních. "Nemůžeš mě nakazit ničím. Protože já touhle úchylkou dávno nakaženej jsem..."
Jannovi poklesla čelist.
"Cože?"
"Ale no tak..." přejel Jonne palcem Jannův spodní ret. "Neříkej, že sis toho nevšiml..."
"Já... já nedoufal, že snad..."
Bez jediného dalšího slova ho Jonne políbil. Jen krátce, mělce, něžně. Pak se oddělili. Jonne se zářivě usmál.
"Miluju tě, Janne," špitl. "Od prvního okamžiku, kdy jsem tě viděl. Šílím po tobě. To poslední, co jsem kdy chtěl, bylo udělat něco, co ti ublíží. Ale... Já to dělal. A je mi to líto, víš? Dělal jsem to, protože jsem se bál. Bál jsem se sebe, toho, co jsem. Vždycky jsem od sebe odháněl kohokoliv, kdo byl gay, protože jsem se bál, že se zamiluju. Ale tebe jsem odehnat nemohl. A každej den turné jsem tě miloval víc. Chci být s tebou, být s tebou pořád. A už je mi jedno, že to někdo nepřijme, že to zničí moji image, že se mi život převrátí naruby! Vykřičím to do světa, Jannie, do celičkýho světa! Že tě miluju a že jsi můj přítel. Pokud tedy... ještě budeš chtít být můj přítel..."
"Jak se vůbec můžeš ptát?" vzlykl Jann. Obtočil ruce kolem Jonneho pasu. Pevně se na něj přitiskl. Tvář zabořil do jeho ramene.
"Miluju tě," zopakoval Jonne.
"A já miluju tebe," odpověděl Jann.
Oba uslyšeli tiché bouchnutí. Jonne otočil hlavu ke dveřím. Zachvěl se.
"Tommi..."
Zíral do vytřeštěných očí svého bratra, zděšeně klečícího na zemi.
"Říkal jsem ti..." řekl tiše. "Říkal jsem ti, že nás máš nechat o samotě!"
"Já vím," zašeptal Tommi. "A věř mi, že teď skoro lituju toho, že jsem neposlechl..."

NÁSLEDUJE: To jsem nečekal
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama