77: Pánové, Jonne nám chce něco říct!

17. ledna 2009 v 17:41 | Arvari |  Story for those who...
"Zdálo se mi to, nebo na tebe u snídaně zírali jako na idiota?"

"Zírali, samozřejmě. Ale na tebe taky!"
"Na mě? Proč, proboha?"
"Proč asi? Nemohl sis odpustit ty zamilovaný pohledy?"
"A proč bych to dělal?"
"Ale Jonne..."
"Co?"
"Takhle to všichni hned zjistí!"
"Neřekl jsem, že je mi to jedno? Chci, aby to věděli úplně všichni!"
"Jonne-"
"Co?"
"No tak, nešil!"
"Chci šílet!"
Jonne se opřel o zeď. Janna stáhl na sebe.
"Neblbni."
"Neblbnu. Chci, abys mě políbil."
"Jonne, dveře pokoje jsou přímo vedle tebe."
"No a?"
"Pokud je budeš ignorovat, hrozí riziko, že nás... někdo uvidí."
"A to je na tom právě vzrušující."
"Jonne!"
"Sluníčko, nebraň se."
"No tak. Dej ty ruce z mýho zadku."
"Až mě políbíš."
"Ale-"
"Fajn, jak chceš."
Jann náhle zjistil, že jeho rty jsou zakryty těmi Jonneho. A nemínil se stěžovat. Fajn, blondýnku. Dostaneš, co jsi chtěl...
Prsty zajel do blonďatých vlasů. Jonneho hlavu přitáhl ještě blíž k sobě. Sakra, on měl pravdu. Tohle bylo zatraceně vzrušující. Nebo ještě víc než vzrušující.
"Jonne!" zaskučel.
"Chci jít do pokoje..." zašeptal Jonne.
"A co tam?" pozvedl Jann obočí.
"No hádej."
"Vážně nevím, co by jsi mohl chtít dělat," zavrtěl Jann hlavou.
"Ne? Já ti to povím," zamumlal mu Jonne do ucha. "Chci tě hodit na postel. Chci, abys křičel. Hodně křičel..."
"Pro tebe cokoliv," usmál se Jann.
"Třeba i další polibek?"
"Nechceš do pokoje?"
"Nejdřív polibek..."
Rty se znovu spojily. Jazyky se setkaly divokém tanci. Jonneho ruce pevně svíraly Jannův pas. Jannovy prsty se ztrácely v blonďatých vlasech. A v tu chvíli se zpoza rohu vynořil člověk.
Zarazil se tak prudce, že jeho rudé dredy ho téměř předběhly.
"Ale do prdele," vypravil ze sebe.
Jann okamžitě stál metr od Jonneho.
"T-to není tak, jak se zdá!" vyjekl.
"Fakt? Takže vy tu netapetujete chodbu?!" podivil se Antti.
"Antti-"
"Janne," zasmál se Jonne. "Snad jsem něco slíbil, ne? Antti, prosím, řekni klukům, že za pět minut je čekám u sebe v pokoji. Tedy... v Jannově pokoji."
"Jonne!" vytřeštil Antti oči.
"Musím vám něco říct. Ostatním ani slovo," mrkl Jonne. Zalovil v kapse, vytáhl klíče a vešel do pokoje. O chvíli později se ze dveří vynořila jeho ruka a vtáhla Janna dovnitř.
Antti se otočil. Nasadil široký úsměv a zašel za roh, na chodbu, kterou se celý zbytek Negative vracel z jídelny.
"Ahoj, kluci! Kdepak je moje láska?"
"Cpe se koláčem a rozebírá s Tommim nějaký strašlivě zajímavý téma," zívl Nakki. "Zlatej manažereček. Dát nám den klidu, to je tak úžasný..."
"Když jsme u klidu..." nasadil Antti slavnostní výraz. "Pánové, Jonne nám chce něco říct. A já vůbec, ale vůbec netuším, co by to mělo být!"

NÁSLEDUJE: Dlužíš mi stovku, lásko
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama