78: Dlužíš mi stovku, lásko

17. ledna 2009 v 17:41 | Arvari |  Story for those who...
Jonne se pokoušel tvářit sebejistě a klidně. Snažil se zakrýt skutečnost, že se celý třese. Tajně doufal, že Jann, ač svíral jeho ruku, si této skutečnosti nevšimne.

Všiml. Jonne to poznal ve chvíli, kdy si k sobě starší muž něžně otočil jeho tvář.
"Klid," řekl tiše.
"Co když to nevezmou?" zašeptal Jonne.
"Kdo třeba? Christus? Larry? Blondýnku, rychle tě ta odvaha opouští..."
"Divíš se mi?"
"Ne. Ani malinko. Vím, jak já se klepal, když jsem se to chystal říct..."
"Komu to bylo nejtěžší přiznat?"
"Mámě..." usmál se Jann. "Ale vzala to úžasně."
"Jak?" pozvedl Jonne obočí.
"No, nezabila mě, což je nejdůležitější."
"A ty mě tu přesvědčuješ, že to všichni v pohodě vezmou?"
"Ano, miláčku, přesvědčuju," kývl Jann. "Bude to dobrý. Přísahám!"
"Jak to můžeš vědět?"
"Vadím klukům já?"
"No, nevadíš..." uznal Jonne.
"Proč bys jim v tom případě měl vadit ty?"
"Já nevím..."
"Pojď ke mně," přitáhl k sobě Jonneho Jann. "Uklidni se, blondýnku! Všechno bude dobrý..."
"Když mi dáš pusinku, možná tomu i uvěřím..."
Zrovna ve chvíli, kdy se jejich rty setkaly, se otevřely dveře.
"No ty vole!" vytřeštil oči Nakki.
"Co je? Ale kurva..." zamrkal Jay.
"Pánové," ozval se Christusův hlas. "Pokud budete neustále stát ve dveřích, ten pohled, který vás zřejmě tak šokoval, bude upřen i nám ostatním..."
"Chceš bejt šokován?!" vyjekl Jay. "Tak se sám podívej!"
Christus vstoupil do místnosti. Mírně nakrčil obočí. Co na tomhle bylo tak zvláštního? Seděli tu Jonne a Jann, oba dokonale rudí... A Jann svíral Jonneho ruku. Christus se usmál.
"Dlužíš mi stovku, lásko," konstatoval.
I Larry vešel.
"Ale ne. Jonne, chceš říct, že ON měl pravdu?"
"P-pravdu?" vykoktal Jonne.
"Jonne Liimatainene," přešel Christus k posteli. Dřepl si na zem před blonďákem. "Chci, abys mi na mou otázku odpověděl buď ano nebo ne. Jsi homosexuál?"
"Ehm... ano," špitl Jonne.
"Vyhrál jsem!" zatleskal Christus.
Jonne bezradně vzhlédl. Opatrně se zadíval na Anttiho, opřeného o zavřené dveře pokoje. Ten se usmíval. Larry také. A Christus přímo zářil. Jen Jay a Nakki se dívali nějak vyděšeně...
"Kluci?" zašeptal. "Omlouvám se, že jsem to tak dlouho tajil. A za to, jak jsem se choval. Věřte mi, je mi to strašlivě-"
Jay se sesul do nejbližšího křesla.
"Dej mi panáka," požádal.
"Dej nám OBĚMA panáka," dodal Nakki. "A teprve PAK po nás chtěj nějakou reakci, ano?"
"Vy jste..."
"Ne, blonďáčku!" vyhrkl spěšně Jay. "Nejsme naštvaný. Přísahám! Jen... Dej nám chvilku na to, abychom si zvykli, ano?"
"Ale jinak..." zazubil se Nakki. "Jann je přesně to, co pro tebe chceme!"
"Fakt?" vydechl Jonne.
"Fakt," kývl Antti. "I když se ti to může zdát neuvěřitelný, my to stejně všichni dávno víme..."
"Ale jak?" zamrkal Jonne.
"Jak asi?" pohodil Christus hlavou. "Já to tvrdím od chvíle, co tohle turné začalo!"
"Takže..." sklopil Jonne oči k zemi.
"Takže máme nový dvě hrdličky!" zasmál se uvolněně Jay. "Jonne, gratuluju ti k přiznání!"
"Dík..." pípl Jonne.
Ucítil ruku na své tváři. Už podruhé toho dne si ho k sobě Jann otáčel.
Jonne se mu váhavě zadíval do očí. Viděl ty krásné jiskřičky...
"Vidíš," zajel Jann prsty do blonďákových vlasů. "Neříkal jsem ti to?"
"Ano, sluníčko," rozzářil se Jonne. Konečně, po neuvěřitelně dlouhé době, se cítil naprosto uvolněný. Dokonce se nechal políbit. A bylo mu jedno, že to všichni vidí.
"Hej, hej!" vykřikl Antti. "Ještě chvíli poslouchejte!"
"Posloucháme," zamumlal Jonne.
"Vzhledem k tomu, že všechno, co nás v uplynulé dny trápilo, se urovnalo způsobem tisíckrát lepším, než jsme očekávali-"
"Přejdi k věci!" rozkázal Jann.
"Fajn," kývl Antti. "Hrdličky, předpokládám, že dnes se připojíte k našim odpoledním nákupům?"
"Ty se ještě PTÁŠ?" zasmál se Jann. "Jako by byl nějakej způsob, jak mně nebo Jonnemu zabránit v nakupování!"

NÁSLEDUJE: To tričko jsem chtěl JÁ!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama