81: Já za to nemůžu!

17. ledna 2009 v 17:56 | Arvari |  Story for those who...
Jonne konečně upustil od prohledávání svého batohu. Otočil hlavu vpravo.

"Jannie, kde je můj přehrávač?" zavrčel.
"Ve tvý velký tašce. Momentálně na cestě do Finska. Autobusem," pozoroval Jann krajinu, nad kterou letěli.
"Ty jsi dal můj přehrávač do tašky?!"
"Přeci si budeš všímat mě, ne? Nepotřebuješ přehrávač."
"Ale-"
"Jonne, řekl jsem," přerušil je z vedlejšího sedadla Tommi. "Sbalte si do batohu věci, co nezbytně potřebujete. Zbytek pojede tourbusem, aby se nebylo nutno na letišti zdržovat hledáním zavazadel. Řekni mi, udělal jsi to?"
"Ne. Měl jsem lepší věci na práci," pohodil Jonne vlasy. "Ráno jsem to nechal udělat Janna."
"Brzo ho máš pod pantoflem," konstatoval Christus.
"Co by pro mě neudělal? Miluje mě," zaculil se Jonne.
"Ale bohužel pro tebe je neposlušnej," poznamenal Jann.
"Všiml jsem si," usmál se Jonne. "A zlobím se na tebe. Ale odčiníš to pusinkou."
"Jonne, jsme v letadle," zamumlal Jann. Těsně poté si od něj Jonne ukradl krátký polibek.
"Fajn, hrdličky," přimhouřil Tommi oči. "Stačilo by, ano? Jonne, vysvětlíš mi, proč sis nesbalil sám?"
"Já za to nemůžu!" hájil se Jonne. "On mě včera utahal. A navíc, když chystal místo mě, mohl jsem z postele sledovat ten jeho okouzlující zadeček..."
"Jasně, chápu. Už se na nic neptám a nikdy ptát nebudu."
"Ty jsi tak milý a chápavý mladý muž," zazubil se Jonne.
"Mladý? Příští rok mi bude třicet," zabručel Tommi a upřel pohled do svého časopisu. "Jsem hroznej dědek..."
"Hele, nech toho pesimismu!" okřikl ho Christus. "Mě to čeká za rok a půl!"
"Ale ty rozhodně nepropadneš špatným náladám z věku, že, lásko?" zasmál se Larry.
"Ne, rozhodně ne," zavrtěl Christus hlavou. "Bože, já se tolik těším domů!"
"Jo, broučku. Já taky," položil Larry hlavu na jeho rameno. "Už mi chybí ta tvoje malá princeznička. I když určitě ne tolik, jako chybí tobě."
"A jako mně chybí Emily," zavřel Jann oči. "Víš, Jonne, že včera, když jsi usnul, jsem s ní snad hodinu telefonoval?"
"Vím. Protože já nespal."
"Tak nějak jsem to i tušil."
"Jonne dokáže velmi dokonale předstírat spánek," ozval se Antti. "Já osobně musím říct, že kdybych si s sebou nevezl svou krásku, zdaleka se domů netěším tolik. I když Vihtorimu by se to asi nelíbilo, že se na něj netěším. Určitě by mě velmi uraženě kousnul!"
"Co vy dva, kluci?" oslovil Jonne Jaye a Nakkiho. "Už se těšíte?"
"Přirozeně," kývl Nakki. "Už mi chybí moje milá polovička."
"A mně taky," usmál se Jay. "Moje LEPŠÍ polovička."
"Musí to bejt fajn, k někomu se vracet," ušklíbl se Tommi.
"Ale no tak. Co ta tvoje bohatá madam?" pozvedl Jann obočí.
"Je na dovolený s manželem, díky za optání," frkl Tommi.
"Taky jsem se nikdy neměl ke komu vracet," zašeptal Jonne. "V životě jsem s žádnou holkou nebydlel. A když jsem po návratu zavolal momentální... přítelkyni... většinou řekla, že jsem přeci nemohl čekat, že na mě bude celý turné čekat. Ale teď..."
"Jonne, my dva spolu nebydlíme. Takže-"
"Ale stejně je to něco jinýho. Tebe budu po návratu prostě mít. Rozumíš?"
"To víš, že ano," ujistil ho Jann. "A navíc můžeš kdykoliv přijít. Nechceš třeba odpoledne strávit u nás? Emily a Kirsi tě rády poznají. A večer by měla moje máma přijet z dovolený..."
"Dovolený?"
"To je na dlouhý povídání," mávl Jann rukou. "Tak co ty na to? Nechceš jet k nám?"
"Rád bych, sluníčko. Ale..." Jonne se kousl do rtu. "Rád bych... poznal Seviho malou Aurorku, chápeš mě?"
"No jistě. Promiň, zapomněl bych. Tak... třeba zítra?"
"Proč to řešit teď? Ještě máme spoustu času, ne?"
"Jistě," vložil se mezi ně Tommi. "Zbývají plné dvě hodiny do přistání v Tampere. Tak to neřešte. Vždycky si můžete zavolat, pitomci."
"Ehm..." odkašlal si Jonne.
"Jo," zalovil Jann ve svém batohu, odkud následně vylovil blok a tužku. "Tak mi pěkně nadiktuj svoje číslo. Mám pocit, že moje účty za mobil brzy dosáhnou astronomických výšin..."

NÁSLEDUJE: To prostě není fér!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama