82: To prostě není fér!

17. ledna 2009 v 17:57 | Arvari |  Story for those who...
Rozhlížel se kolem sebe. Naprosto ignoroval blonďáka, který vedle něj stál. Toho teď nechtěl. Zajímal ho někdo jiný.

"Tak kde jsou?" zeptal se zoufale. "Věděli, že teď už mám být tady!"
"Janne, klid," pronesl mírným hlasem blonďák. "Určitě se objeví."
"Ale já je tu chci hned!" zabručel Jann. "Podívej, Christus už je se svojí malinkou, kluci mají svý přítelkyně..."
"Jannie. No tak."
"Nedělej na mě no tak!"
Kousl se do rtu a znovu se otočil kolem své osy. Když se znovu podíval na Jonneho, zjistil, že blonďák zírá kamsi za jeho záda.
"Sluníčko, to, co vidím, nemůže nebejt tvoje dítě," zasmál se Jonne.
Jann se prudce otočil. Jeho oči se rozzářily, když spatřily vytáhlou dívku s tmavými, do dvou copánků zapletenými vlasy, v proužkovaných kalhotách, růžovém kabátě a svítivě růžových botách.
"Emily!" vykřikl a rozpřáhl náruč.
Dívka se k němu rozeběhla. Skočila Jannovi kolem krku. Smála se.
"Táto!"
Položil ji na zem. Koutky úst měl zvednuté v širokém úsměvu.
"Koťátko," vypravil ze sebe radostně. "Proboha, koťátko... Tolik jsi mi chyběla! Ježiš, ty jsi snad vyrostla, ne? A kdo ti takhle opižlal tu ofinu, proboha?!"
"Máma," zahihňala se dívka. "Říkala jsem jí, že se ti to nebude líbit!"
"No to se mi teda nelíbí!" sevřel Jann mezi prstem a ukazovákem pramen z tmavé ofiny. "Vždyť je to rovný! Doma to musíme hned napravit, ano?"
"Máma to nechtěla ustřihnout křivě," postěžovala si Emily.
"Vždyť říkám. Doma to napravíme," mrkl Jann. Vtiskl na dceřino čelo krátký polibek. Otočil se k nenápadně se tvářícímu Jonnemu. "A podívej, Emily, kdo tě jde pozdravit..."
Dívka vytřeštila oči.
"Páni, Jonne Aaron!"
"Ehm... Moc mě těší," začervenal se Jonne.
"Mně taky!" napřáhla Emily ruku. "Jsem hrozně ráda, že tě poznávám! Vážně!"
"Já jsem... víc než rád," usmál se Jonne.
"Nejsi nějak nervózní?" naklonila Emily zkoumavě hlavu. Jonnemu v tu chvíli neuvěřitelně připomněla svého otce.
"Nejsi ty nějak zvědavá?" odpálkoval ji Jann. "Mladá dámo, pro tvou informaci, Jonne má právo být nervózní!"
"Nepovídej," založila Emily ruce na prsou. "A to proč?"
"No, mladá dámo," napodobil Jann její postoj. "Asi to pro tebe bude hrozná a šokující zpráva, ale-"
"Jannie, je to nutný řešit tady?" odkašlal si Jonne.
"Ano, blondýnku," pohodil hlavou Jann. "No, škvrně, abys věděla, Jonne je můj přítel. Ha, koťátko. MŮJ! A je logické, že je nervózní, když se má setkat s rodinou svého milence..."
"Co jsi to řekl?" zamrkala Emily.
"Můj PŘÍTEL!" zopakoval Jann.
"To nemyslíš vážně! To prostě není fér! Víš, že se líbil mně!"
"Princezno, omlouvám se, ale stejně bys nebyla jeho typ. A ten věkový rozdíl..."
"Jsi ZLEJ!" frkla Emily.
"Jo," souhlasil Jann. "Jsem moc zlej chlap..."
"No, Jonne, tak vítej do rodiny," zazubila se Emily. "Ale varuju tě. Ještě budeš litovat..."
"Hele, nevyhrožuj mu. Ještě mi uteče," položil Jann ruku kolem jejího pasu. "A kdepak máš mámu?"
"Doma..."
"Co? A kdo tě přivezl?!"
"No, to tě zajímá brzy, Janne..." ozvalo se za jejich zády.
Jann již podruhé provedl čelem vzad. Tentokrát Jonne učinil totéž. A spatřil brunetku, stejně vysokou jako Jann, s dlouhými vlasy staženými do culíku. Měla černý kabát, světle růžové kalhoty a bílé boty.
Jann se rozesmál.
"Mami!"
Nechal si vtisknout polibek na každou tvář. Ruce sevřel kolem ženina pasu.
"Maminečko... Čekal jsem tě až večer!"
"Překvapení, princátko," usmála se. "Řekla jsem si, že budeš mít radost, když tě tu uvítám. No, chceš se tu ještě zdržovat, nebo radši vezmeš toho svýho blonďáčka za ruku a půjdeme? Předpokládám, že ho vezeme domů."
"Předpokládáš správně," kývl Jann. "Tak, dámy, veďte k autu. Čím jste vlastně přijely?"
"No, řekly jsme si, že by sis určitě rád zařídil svoje milovaný-"
"No samozřejmě!" Jann se rozzářil ještě víc. "Fajn. Jonne, popadni batoh a jdeme. A nekoukej tak pitomě. Časem si na naši rodinku zvykneš, neboj..."
"No, bojím," polkl Jonne. "Ale rozhodnu se ti věřit, ano?"
Jannova matka vyrazila k východu.
"Správný přístup, Jonne. A jen tak mimochodem, protože můj nezdvořilý syn nás zapomněl představit, jmenuju se Tarja!"

NÁSLEDUJE: Úplně všechno
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skjoenn Mareritt Skjoenn Mareritt | E-mail | Web | 13. května 2009 v 21:10 | Reagovat

podlamujou se mi kolena, když slyším jméno Tarja.... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama