83: Úplně všechno

17. ledna 2009 v 17:58 | Arvari |  Story for those who...
Dveře se otevřely. Jonne vzápětí zjistil, že je svírán v ženské náruči.

"Jonne!"
"Vappu," hekl překvapeně.
Žena o krok odstoupila, dlaně položila na Jonneho ramena.
"Co tak koukáš, hm?" zazubila se.
"Čekal jsem, že budeš s malou..." usmál se Jonne.
"To by mi manžílek musel to mrně aspoň občas půjčit!"
"Hele, nepomlouvej, madam..." ozvalo se za ženou.
"Fuj, Severi!" nadskočila Vappu. "Já se tě lekla!"
"Účel, miláčku," zaculil se muž. "Tak aby sis nestěžovala, teď ti toho našeho drobečka na chvíli půjčím. Protože já mám novou oběť. A je skoro stejně roztomilá..."
"Sevíku, tvůj pohled se mi nelíbí," polkl Jonne.
"To je jen dobře," zazubil se Severi. Malý uzlíček v růžové dece předal své ženě, načež se vrhl k Jonnemu, pevně ho objal a zvedl několik centimetrů do vzduchu.
"Seví!" zapištěl Jonne.
"Ano?" zasmál se Severi.
"Pusť! Pusť! Dolů! Polož mě!" chechtal se Jonne.
"Ani omylem. Nejdřív tě musím pěkně pomuchlat..."
"Hej, já budu žárlit!" frkla Vappu.
"A Jannie by žárlil," dodal Jonne. "Sevínku..."
"No jo vlastně," zafuněl Severi a položil Jonneho na zem. "Vždyť náš Jonník je teď konečně šťastně zamilovanej!"
"Ehm..." začervenal se Jonne.
"Tak pojď, všechno nám hezky řekneš," mrkl Severi.
Jonne se poslušně nechal odvést do obývacího pokoje. Sotva vstoupil, vyskočil z gauče černovlasý chlapec a vrhl se k němu.
"Strejdo Jonne!"
"Petri, no ahoj..."
Jonne si klekl a pevně chlapce objal. Široce se na něj usmál.
"Jakpak ses tu beze mě měl, no?"
"Nikdo se mnou nechtěl hrát počítačový hry!" postěžoval si chlapec.
"Ale, až tak? Neboj, já si to s tátou vyřídím..."
"Jonne, že mám krásnou ségru?"
"No, tví rodiče mi ji ještě ani nepůjčili, takže-"
"Takže si hezky sedni na křeslo, protože dřív ti ji ani nepůjčím," oznámila Vappu.
"Myslíš snad, že bych ji pustil?" ohradil se Jonne.
"Sedni si. Ona je teď po porodu hodně tvrdohlavá..." konstatoval Severi.
"Abys to děcko ještě někdy dostal ty!"
"Ale lásko... Přeci bys naši malinkou neokradla o tatínkovu přítomnost!"
"Hej, nerad ruším, ale já jsem připravenej!" upozornil na sebe Jonne, v tu chvíli už sedící v křesle.
"Skvěle. Tak jo, mrně," pronesla Vappu k dítěti ve svých rukou. "Teď půjdeš ke strejdovi Jonnemu. A zvykej si na něj. Uvidíš ho často. Chuďátko malinký."
"Tak hele, madam-" začal Jonne. Ale potom mu Vappu ten malý uzlíček položila do náruče. Jonne se okamžitě ztratil v těch obrovských, na něj zírajících očích. Ruce se mu roztřásly. Nedokázal ani promluvit.
Severi si mezitím dřepl vedle křesla.
"Ztratil jsi řeč, zlatíčko? Neboj. Nemysli, že mě se to nestalo..."
"Ona je tak překrásná..." vydechl Jonne.
"Jo, to byla první věc, kterou Sevi řekl," poznamenala Vappu. "A měl pravdu. Je úžasná."
"Barva vlásků standardní," zasmál se Jonne a zvedl hlavu k oběma černovlasým rodičům.
"Obávám se, že kvůli zákonům genetiky to jinak ani nepůjde," zavrtěl Severi hlavou. "Ale já si rozhodně nestěžuju. Sice nikdy nebudu mít blonďatý andílky, ale..."
"Ale černý vlasy přeci taky mají svoje kouzlo..."
"Říká můj nejoblíbenější blonďáček," zachechtal se Severi. "Tak co? Cítíš se na to, abys ji chvilku choval?"
"Jestli se cítím? Samozřejmě! Nejradši bych ji nikdy nepustil..."
"Tak teď přesně víš, proč se o ni většinou nechci dělit. Tak fajn. Lásko?" otočil Severi hlavu ke své ženě. "Chtěla by ses tulit na gauči?"
"Už jsem někdy nechtěla?" pozvedla Vappu obočí. "Tak honem, nahoru. Petri, ty taky!"
"Nemůžu být u Jonneho a u ségry?" vyjednával Petri.
"Předpokládám, že z tý opěrky bych tě stejně nedostala, co?"
Petri zavrtěl hlavou.
Severi ženu pevně objal. "Lásko, ber to takhle. Máme víc prostoru pro sebe..."
"Taky pravda," vtiskla Vappu na jeho rty krátký polibek. "Tak, Jonne, a teď mluv. "Chci vědět všechno. Úplně všechno, jasno? A jestli mi něco zatajíš, pomsta tě nemine!"

NÁSLEDUJE: Jak bylo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama