88: Asi brzy umřu

17. ledna 2009 v 18:00 | Arvari |  Story for those who...
Jonne slastně vrněl. Hlavu měl položenou v Jannově klíně, Jannovy prsty zabořené ve svých vlasech. Cítil by se naprosto božsky, jen kdyby neměl tak odporně přeplněný žaludek.

"Lásko..." zamumlal.
"Copak?" zaculil se Jann.
"Asi brzy umřu," hekl Jonne.
"Ale, nepovídej..."
"Miláčku. Ani mě nepolituješ?"
"Počkej chvilku..." předstíral Jann zamyšlení. "Ne."
"Zlej. Jsi ZLEJ!" postěžoval si Jonne. "A já tě nemám rád."
"Tvé připomínky byly přijaty a při nejbližší příležitosti budou velmi pečlivě ignorovány," ujistil ho se širokým úsměvem na rtech Jann.
"Bože, já tě tak miluju," vzdychl Jonne.
"Bože? A já myslel, že miluješ mě!"
"Ty jsi přeci bůh, Jannie."
"Vážně? Bůh čeho?"
"Bůh... Bůh lasagní."
"Jonne, neříkej, že by sis dal ještě!" zachechtal se Jann.
"Ano. Už se do mě nic nevejde, ale ANO!" zaskučel Jonne. "Dal bych si hned teď a tady, jen kdyby byly zase tak naprosto famózní..."
"Lásko, asi se začnu červenat."
"Ne, nezačínej. Chválím tě naprosto zaslouženě."
"Hm... Můžu mít dotaz, blondýnku?"
"Copak?" pozvedl Jonne obočí.
"Ta realizace tvýho mokrýho snu asi padá, co?" zahihňal se Jann.
"Ty zmetku ošklivej!"
"Najednou, lásko."
"Nemám tě rád."
"To už tu jednou bylo, nemyslíš?"
"No... bylo. Miluju tě. A ano, ta realizace padá. Leda bys chtěl, abych ti v polovině sexu usnul. Víš, já jsem vždycky hrozně unavenej, když se přežeru."
"Takže tím mi říkáš, že tě nemám nechat přežrat, pokud po tobě budu chtít sex..."
"Sluníčko, můžu se teď na něco zeptat já?" vztáhl Jonne ruku a pohladil Jannovu tvář.
"Na cokoliv, lásko," odvětil Jann.
"Jaký je tvoje pravý jméno? Křestní, myslím. Chtěl bych... ti říkat jinak než Jann."
"Ale proč?"
"Protože tak ti říkají všichni."
"Ale... Víš, Jonne, Janne mi všichni říkají už od dětství. Co se pamatuju, pro mámu jsem byl vždycky jen Jann. Pro Kirsi, pro všechny známý. Jann, Jann, Jann. Dokonce i učitelky ve škole mi tak říkaly, víš? Prostě je to moje odvěká přezdívka. Líbí se mi a jsem na ni zvyklej. Je o tolik hezčí než..."
"Než?" zeptal se dychtivě Jonne.
"Slib, že mi tak nebudeš říkat."
"Jen jednou. Jednou jedinkrát, prosím. Chci to zkusit," smlouval Jonne.
"Dobře. Jednou," svolil Jann. "Tak fajn. Jsem... Jani."
"To je přeci krásný jméno," usmál se Jonne. "Jani. Můj Jani. Můj milovanej Jani..."
"Jonne?"
"Ano?"
"Víš, že mý jméno zní prostě nádherně, když ho řekneš ty?"
"Fakt?"
"Fakt."
"Takže..."
"Budeš mi tak říkat i dál?"
"Ano, Jani."
"Sakra, ještě."
"Miluju tě, Jani."
"A já tebe, Jonníku."
"Jani..."

NÁSLEDUJE: Strejdo, ty taky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama