90: To v tom nezmrzneš?

17. ledna 2009 v 18:01 | Arvari |  Story for those who...
Ze dveří malé vilky vyšla dvě děvčátka. Jedno, blonďaté, mělo stříbrnou bundu, džíny s růžovou výšivkou a růžové boty. Druhé, tmavovlasé, zase bílé kalhoty, černý kabát, černé boty a kolem krku fialovou šálku. O okamžik později se ven vynořili i tři muži. Jeden v růžových kalhotách a stejně stříbrné bundě, jakou měla jeho dcera, druhý v kalhotách v podstatně jemnějším odstínu růžové a kabátu, který vypadal jako zvětšenina kabátu druhého děvčátka, a třetí v obyčejných bílých kalhotách a hnědé bundě. Celá skupinka se vydala k brance a o chvíli později vyšla na ulici.

Jann otočil hlavu k Jonnemu.
"Díky, že jste to vydrželi."
"Ale no tak," usmál se Jonne. "Vždyť to bylo super. Nevadilo mi sledovat poslední zkoušku nejnovějšího krasobruslařskýho kostýmu. Emily, myslím, že ta černá v kombinaci s růžovou ti sedne naprosto dokonale."
"Díky, Jonne," zazubila se Emily. "Hrubej návrh dělal táta!"
"Vážně?" zadíval se Jonne překvapeně na Janna. Ten se mírně začervenal.
"No... Vždyť to vlastně nic není..."
"Nevěř mu!" vyhrkla Emily. "Vymyslel ten hlavní ornament!"
"Ten se mi na tom líbil snad nejvíc," stiskl Jonne krátce Jannovu ruku.
"Že jo?" zasmála se Emily. "Táta vždycky něco perfektního vymyslí! Pořád někde něco čmárá. Obrázky, texty, povídky... Tenhle ornament kreslil na hudební časopis. Na článek o tobě!"
"Emily..." zamumlal Jann.
"Nudil se. A díky jeho nudě jsi měl přes celej obličej to, co jsi teď viděl na mým kostýmu!"
"Hele, to jsem nevěděl..."
"Emily, zavři tu svou přechytralou pusinku," zavrčel Jann.
"Nebo?"
"Nebo tě přerazím!"
"Ale no tak, lásko," objal ho Jonne kolem pasu.
"Kuš. Někdo nás uvidí," odstrčil Jann jeho ruku. "Nebo vyfotí, aby to bylo ještě lepší. A fotky prodá bulváru a zítra o nás ví celý Finsko!"
"To mi má vadit?"
"Sakra, Jonne..."
"Proboha, tak už se obejměte!" protočila Emily panenky. "To je toho, že o vás budou všichni vědět! Lidi, jejichž názor vás zajímal, to dávno vědí! Fanoušci Rose Avenue samozřejmě o tátovi něco tuší dávno a Negative to může nejspíš leda zvednout prodej cédéček, takže..."
"Lásko, kolik má to dítě IQ?" položil Jonne svou paži zpět kolem Jannova pasu.
"No, něco kolem stočtyřicítky..." řekl opatrně Jann. "Osobně bych řekl, že je až přehnaně chytrá, nemyslíš?"
"Jen nejsem zvyklej na to, že mi osmiletý škvrně dává rady ohledně vztahů!"
"No, neboj, blondýnku. Však ty si zvykneš."
Trojice uslyšela dvojité odkašlání. Otočila se. Naskytl se jí pohled na Sira Christuse a jeho dceru. Oba dva měli pravou nohu mírně vepředu a zuřivě jí poklepávali o chodník. Ruce měli založené na prsou.
"Přání?" zeptal se Jonne.
"Nerušíme vás?" zněla Christusova odpověď.
"Pardon," kousl se Jann do rtu. "dokážete nám odpustit a jít s náma na ten oběd?"
"Přirozeně!" kývl Christus, popadl Camillu do náruče a svižným krokem vyrazil vpřed. "Hele, mrně," prohlásil zatím směrem k Emily.
"Ano, božský Sire Christusi?" zadívala se na něj upřeně Emily.
"Hele, nech si ty oči. Jsem zadanej a na chlapy. Na něco se chci zeptat, mrně. K tomu tvýmu kostýmku," mrkl. "Není ta látka náhodou nějaká tenoučká? To v tom nezmrzneš?"
"Ale kdepak," zavrtěla Emily hlavou. "Nejsem nijak zimomřivá... A pokud jde o materiál, ten má působit lehce a tence. Takže-"
"Janne, uvažoval jsi někdy o tom, že bys jí nechal amputovat kus mozku?!"
"Myslím na to minimálně třikrát denně," kývl Jann.
"Tatí..." řekla tiše Camilla.
"Ano, drahoušku?"
"Může ze mě taky být krasobruslařka?"
"Ještě nedávno to byla herečka!"
"Ale krasobruslařky mají hezčí oblečení," konstatovala Camilla.
"Zlatíčko..." vzdychl Christus.
"Mají!"
"A to jsi vzala kde, mladá dámo?" vyhrkl až přehnaně překvapeně Jann. "Krasobruslařky sice mají kostýmy samou blýskavou cetku a ornament, ale herečky... Pořád kostýmy střídají, jednou mají princeznovské šaty, pak nejnovější módní trend... Mám jednu kamarádku a ta hraje v divadle. Každý večer teď má na sobě ty nejkrásnější šaty, co jsi v životě viděla!"
"Fakt?" ujišťovala se Camilla.
"Fakt!" potvrdil Jann. "A kdybys chtěla, můžu se jí zeptat, jestli by ti nedávala lekce herectví. A třeba bys brzo mohla vystupovat taky. Tedy, pokud se radši nechceš stát tou krasobruslařkou..."
"Tatí!" vypískla nadšeně Camilla.
"Ano, princezničko, můžeš," souhlasil Christus. "Můžeš naprosto cokoliv."
"Jsem dobrej!" zachechtal se Jann.
"Ale to o kostýmech tě hned doma donutím odvolat, na to se můžeš spolehnout!" varovala Emily.
"No, děťátko mý milý," podíval se Jann na hodinky. "Obávám se, že doma budu maximálně tak dlouho, abych pobral věci na koncert. Dneska hraju v Tavastii, zapomínáš? Teď jdeme na oběd, pak rychle zapluju domů a sbalím. Pak nasednu do auta, naberu Jonneho, neboť vyjádřil touhu jet se mnou, a vyrážíme směr Helsinki. Vracíme se někdy v průběhu dopoledne..."
"Táto, to byla výhrůžka!" plácla se Emily rukou do čela. "Nepotřebovala jsem tuhle sáhodlouhou odpověď!"
"Fajn, ty moje přechytralý děvčátko," rozcuchal jí Jann už tak rozevláté vlasy. "Tak do jaký restaurace vlastně míříme?"

NÁSLEDUJE: Já se nerozbiju
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama