95: Jsi úžasnej

18. ledna 2009 v 17:59 | Arvari |  Story for those who...
Seběhl ze schodů, vletěl do kuchyně, popadl hrnek kávy, bleskově ho vypil a zase vyběhl do haly, přesně ve chvíli, kdy tam ze schodiště sestoupil jeho blonďatý přítel.

"Lásko," zasmál se Jonne. "Víš, že je na tebe úžasnej pohled?"
"Lásko," zapitvořil se Jann. "Víš, že bych tě miloval mnohem víc, kdyby sis odpustil tyhle komentáře?!"
"Ano, vím," kývl Jonne. "Ale ty zase víš, že si tohle neodpustím."
"Já vím," objal ho Jann kolem pasu. "Miluju tě. A děkuju."
"Za co tentokrát?"
"Jsi úžasnej, broučku. Že jsi včera přišel a byl v noci se mnou, i když jsi věděl, že ráno, pokud mě budeš chtít vidět, budeš muset vstávat v osm. A až budeš odjíždět, já tu nebudu..."
"Ale no tak. Zbožňuju tě. Udělám cokoliv, co na tvejch hnědejch očkách uvidím, nemysli si. Krom toho, v noci to přeci bylo nádherný."
"S čímž jsi ty předem počítal, viď?"
"Já?" zakmital Jonne nevinně řasami. "Teda Jani, co ty si o mně myslíš..."
"Jen to nejhorší, broučku, díky za optání," zamumlal Jann. "Víš co? Jsi zatraceně sexy. Pojď a dej mi sladkou pusinku, blondýnku..."
"Tak hele, vy dva!" zaznělo nad velkou halou.
Jann vzhlédl. Spatřil svou dceru opírat se o zábradlí vedle schodiště. Zamračil se.
"Emily!"
"Nehodláte se cicmat takhle otevřeně, že ne?" naklonila dívka hlavu.
"Přestaň být drzá a jdi do svého pokoje! Krom toho, ještě včera ti naše líbání nevadilo!"
"Já vím," mrkla Emily. "Provokuju."
"Emily," řekl klidně Jonne. "Jdi k sobě. Nech nás v klidu rozloučit."
"Provedu, pane!" zasalutovala Emily a odběhla.
"Proč tebe poslouchá?!" vyjekl Jann.
"Protože jsem skvělej, ne?" zašeptal Jonne.
"Úžasnej. Prostě úžasnej. Miluju tě víc a víc."
"Jsi patetickej," upozornil Jonne.
"Ano, a chci bejt i nadále. Můžu teď dostat tu pusinku?"
"Co kdybych tě ještě chvilku napínal, co?"
"Prosím, ne. Potřebuju utěšit. Nechci den před Vánocema pryč..."
"V sedm večer jsi zpátky."
"Ale kdybych nejel, můžeme dnešek strávit spolu!"
"Janne, přežijeme to."
"Jenže zítra se přeci taky neuvidíme."
"I to přežijeme."
"Co když nikam nepojedu? Víš co? Já nejedu!"
"Musíš, lásko."
"Ach jo, já vím. Tak... vážně nechceš ještě hodit domů?"
"Vezme mě Tarja. Má dopoledne cestu kolem, včera už jsme o tom přece mluvili. No tak, klidně sedni do auta a jeď. Mysli na mě."
"Budu, slibuju. Pusinku?"
"Jistě, Jani..."
"Táto?" zaznělo znovu nad halou. "Neměl jsi náhodou být už deset minut pryč?"
"Ale do hajzlu!" zaklel Jann. Vtiskl Jonnemu krátký polibek a vřítil se do šatny, která se nacházela pod schodištěm. O chvíli později z ní vyběhl, znovu Jonneho políbil a vyrazil z hlavních dveří.
Když v dálce utichl motor auta, Jonne zvedl hlavu.
"Už jsem myslel, že neodjede," poznamenal.
"Nápodobně," přikývla Emily.
"Babička je vzhůru?"
"Vzhůru a připravená. Tak co? Jsi připraven uskutečnit náš plán?"

NÁSLEDUJE: Jsem doma!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama