96: Jsem doma!

18. ledna 2009 v 18:01 | Arvari |  Story for those who...
Jann se vpotácel do haly. Zívl a zabouchl dveře.

"Jsem doma!" zavolal.
"Výborně!" zazněla odpověď z kuchyně. "Nezapomeň si uložit věci do šatny."
"Jistě, mami..." vzdychl Jann. "Emily! Ukliď tatínkovi věci..."
"Ani omylem!" křikla z obývacího pokoje Emily. "Balím s mámou dárky!"
"Takže sem nelez, Jannie!" dodala Kirsi. "Pokud vlezeš, nedostaneš pod stromeček vůbec nic!"
"Fajn. Pochopil jsem, mé dámy!"
"To je skvělý, zlato!" okomentovala Tarja. "Až budeš mít čas, přijď na večeři."
"Fajn, jdu teď. Kašlu na oblečení..."
"Janne, nedělej tu nepořádek! Koukej ty věci IHNED uklidit!"
"Dobře..." zamručel.
Otevřel dveře šatny. Vkročil do malé místnosti a zarazil se. Protřel si oči a znovu si důkladně prohlédl botník.
"Mami... Asi mám halucinace! Vidím tu spoustu Jonneho bot!" křikl.
"Vážně? To je zvláštní..."
"A... Hej, tohle jsou Jonneho bundy a kabáty!"
Odpověď nepřišla. Jann se otočil zpět ke dveřím.
"Mami?"
Zezadu ho objal pár rukou. Jann hlasitě zaječel.
"Překvapení, sluníčko," uslyšel ve svém pravém uchu.
Vytrhl se z objetí a otočil se.
"Jonne!"
"Ahoj," zaculil se blonďák.
"C-co dělají tvý věci v NAŠÍ šatně?" vykoktal Jann.
Jonne chytil jeho ruku. "Pojď."
Vytáhl ho ze šatny a nahoru po schodech, až ke dveřím Jannovy ložnice. Otevřel a strčil zpěváka dovnitř.
Jann vytřeštil oči.
"Jonne... To je tvoje vodní postel," vydechl.
"Ano, lásko. Protože vím, že ji naprosto miluješ. A docela se sem hodí, nemyslíš?"
"Ale... PROČ je tu tvoje postel?!"
"Pořád ti to nedošlo?" zaculil se Jonne.
"Já se spíš obávám, že pomalu začíná," polkl Jann.
"Tak se podívej."
Jonne přistoupil ke skříni. Otevřel.
"Tvý věci. Všechny tvý věci!"
"V tý půlce tvý skříně, která byla prázdná," kývl Jonne.
"Čekala na někoho, kdo se ke mně nastěhuje... Panebože, tak je to pravda..." zašeptal Jann. "Ty tu bydlíš! Ty tu se mnou bydlíš!"
"Ano, sluníčko," usmál se Jonne. "Ne, to ne! Pomoc! Janne, slez, vždyť mě porazíš!"
"No a? Bydlíš tu se mnou! Já tě miluju!" ječel Jann. Visel kolem Jonneho krku a hlasitě se smál.
"Klid, probůh. Klid!"
Náhle se Jann Jonneho pustil, vyběhl z pokoje a vyrazil dolů po schodech.
"Mami! Kirsi! Emily, on tu bydlí! Jonne tu bydlí!"
"My víme, zlatíčko," konstatovala Tarja, opřená o dveře kuchyně.
"Koho... Koho to tu napadlo?!" rozhlédl se Jann kolem sebe. "Protože toho, kdo tohle zařídil, budu do konce života vynášet do nebe!"
"No, zařídila jsem to nejspíš já," mrkla Tarja. "Ale jen díky tomu, že Emily jednou řekla, že kdyby tu Jonne bydlel, přestaneš bejt tak nešťastnej."
"Mami. Maminečko, já tě miluju!" poskočil Jann.
"Hej! A co já?"
"Tebe taky. Tebe taky, koťátko moje. A Kirsi, tebe taky, i když v tom nejspíš nemáš prsty!"
"Že ne?" frkla vysoká brunetka. "Já mu nahoru tahala tašky s oblečením!"
Jann se posadil na schody. Oči třeštil před sebe.
"Pořád tomu nevěřím..."
Jonneho pozadí přistálo hned vedle Janna.
"Měl bys tomu začít věřit, sluníčko. Protože teď už mě odsud jen tak nedostaneš."
"A znamená to... že Vánoce trávíš taky s náma?" zajiskřilo Jannovi v očích.
"No, víš..." sevřel Jonne jeho ruku. "Většinou večeřím s bráškama a babičkou, takže-"
"Jo... jasně," posmutněl Jann. "Já to chápu, fakt."
"Hele!" okřikla otce Emily. "Nech ho laskavě domluvit!"
"Co? Proč?" zamrkal zmateně Jann.
"Protože, broučku," zasmála se Tarja, "zítra máme na večeři o tři hosty víc."
"Ale sakra," zamumlal Jann. "Tak to abych jim zabalil dárky, co?"
"Jo, sluníčko, to bys měl. Ale to počká až na ráno, ne?"
"Samozřejmě," zazubil se Jann. "Nejdřív si chci užít toho, že jsi tady."
"A máš nějakej zvláštní plán?" pozvedl Jonne obočí.
"Kirsi, už jste dobalily?" zvedl Jann hlavu.
"Už odpoledne," kývla Kirsi. "Ale musely jsme mít výmluvu, ne?"
"Vy potvory prolhaný," ušklíbl se Jann. "Tak dobře. Kirsi, rozlož gauč. Emily, vyber film. Mami, ty udělej popcorn. Jonne, ty pojď sem. Chtěl bych pusinku..."

NÁSLEDUJE: Byl to sen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama