99: A to jen tak najednou?

18. ledna 2009 v 18:20 | Arvari |  Story for those who...
Přežili oslavy nového roku, ačkoliv Christus se vytrvale snažil dosáhnout pravého opaku. Přežili i následnou kocovinu. Což, aspoň podle Jonneho, bylo velmi snadné, neboť nejlepším lékem na kocovinu se ukázala být Jannova náruč. A taky to, že díky Tarje, Kirsi a Emily se nemusel vůbec o nic starat. Jídlo do postele, pití do postele, cokoliv do postele...

Ale teď už z toho nového roku uplynul týden. Jann byl v práci a Jonne na něj už netrpělivě čekal. Ne, už ani ne netrpělivě. Teď už jen nervózně seděl na schodech v hale a zoufale zíral na vstupní dveře.
"Jonne," uslyšel od dveří kuchyně.
"Ano, Emily?" zamumlal Jonne.
"Můžeš mi říct, co tu děláš?" posadilo se děvče vedle něj.
"Jako co to vypadá? Čekám na Janiho."
"Má zpoždění teprve půl hodiny," vzdychla Emily.
"Ne, broučku. Má zpoždění UŽ půl hodiny," opravil ji Jonne.
"Jonní, on chodí vždycky pozdě."
"Ale dneska mi slíbil, že pozdě nepřijde. Věděl, že se s ním chci navečeřet. Věděl, že se chci večer mazlit, že chci být s ním!"
"On přijde, neboj. Prostě se zas zasekl nad nějakým obrázkem a odmítá od něj vstát, dokud ho nedokončí.."
"Jenže on dneska neměl přijet pozdě! Já se o něj bojím. Co když se mu něco stalo? Včera ho bolela hlava. Já ho neměl nikam pouštět, krucinál..."
"Tátu bolí hlava minimálně dvakrát do měsíce. To nic není, fakt."
"Fakt?"
"Fakt," potvrdila Kirsi. Za okamžik už seděla vedle Jonneho a své dcery. "Trpí na bolesti hlavy už nejmíň patnáct let. Takže si nedělej starosti."
"Dobře, holky. Věřím vám. Stačí?"
"Stejně se o něj bojíš," konstatovala Emily. "Ale to je pochopitelný. Miluješ ho. A ještě nevíš, jak to tu ve všední dny chodí."
"Bože, ty jsi taková přechytralá-"
"Táta!" vykřikla Emily. Jonne nechápavě zamrkal. Pak i on uslyšel motor auta.
"Jak to poznáš?!"
"Jannie ji dávno naučil poznat vrnění toho svýho miláčka," zasmála se Kirsi. "Podle toho ho vždycky zaručeně pozná. Vidíš, už ho máš doma. Pokud ho někdo nezabije na příjezdový cestě, dorazí ti domů v pořádku."
"Vtipný," frkl Jonne. "Tak jo, jdu si pro něj."
"Hele, já to tak nemyslela! Nikdo ho nezabije!"
"Chci si to pojistit."
Jonne si v šatně rychle obul boty a oblékl kabát. Pak vyšel před dům. Čekal, že Jann si už bude vykračovat ke vchodu, že půjde tím svým klidným krokem, že si před vchodem ukradnou minutku na líbání... Ale uviděl ho jen unaveně sedět v autě, s očima zavřenýma.
"Jannie," vydechl a vyrazil k němu. Otevřel dveře. Jann se na něj ztrápeně usmál, ale oči neotevřel.
"Blondýnku," zachraptěl.
"Jo, Jannie, jsem to já," vyhrkl Jonne. "Sluníčko, co je? Není ti dobře?"
"To není zcela přesně řečeno," vypravil ze sebe Jann. "Je mi přímo příšerně. Třeští mi hlava. Bolí mě celý tělo, zlatíčko. Ani nevím, jak jsem se dostal domů..."
"Teď si děláš srandu, viď? Že děláš?!"
"Kéž by..."
"Ukaž..." Jonne zvedl ruku a dlaň přiložil na Jannovo čelo. "Ježiš, vždyť ty celej hoříš!"
"No jo, na to jsem úplně zapomněl. Už mi to šplhá ke čtyřicítce. V práci jsem se měřil..."
"To mi všecko říkáš jen tak?!" vyhrkl Jonne. "Pojď, rychle polez z auta. Musíš do postele. HNED!"
"No jo, snažím se. Kurva, mně je vedro..."
"To je jen dobře. Dostaneš prášky a budeš se potit. Z postele tě nepustím, jasno?!"
"No tak, nebuď hysterickej. Myslíš, že jsem nikdy nebyl marod?"
"Ale já tě tak nikdy neviděl. Pohyb. No tak, opři se o mě..."
"Jonne, prosím. Já můžu jít sám. Jen jsem v tom autě potřeboval trošku nabrat sílu. Emily přece nemusí vědět, že jsem na tom takhle."
"Ta se to určitě nedozví," protočil Jonne panenky. "Vždyť je neskutečně chytrá!"
"Jo, já vím. Koťátko moje."
"Ano, koťátko. Tak, jsme u dveří. Pojď, uvnitř je teplo..."
"Momentálně bych si nejradši všechno sundal a vyválel se ve sněhu, ale díky, aspoň se snažíš."
Jonne otevřel dveře domu a postrčil Janna dovnitř. Oba hned uviděli Kirsi a Emily.
"Táto!" vyjekla dívka.
"Klid, miláčku," pousmál se unaveně Jann. "Jen jsem chytil chřipku. Nejspíš."
"A to jen tak najednou?" zadívala se na něj zkoumavě Emily.
"Jo, chřipka se většinou chytá najednou. Asi jsem měl tý bolesti hlavy přikládat větší váhu. No, to je jedno. Kdybych dneska zůstal doma, je mi teď úplně stejně. Takže-"
"Takže mlč a padej do postele!" rozkázal Jonne. "Převleč se do pyžama a lehni si. Já ti jen uvařím čaj, vezmu léky a za chvíli jsem u tebe, ano?"
"Jdi s ním hned," mrkla Kirsi. "Já vám to všechno přinesu. Ty se o něj pak můžeš starat klidně celej večer."
"A kde je... máma?" zakuckal se Jann. "Dal bych si ten její speciální čaj..."
"Za ty roky ho už taky umím, takže buď bez obav," zasmála se Kirsi. "Koukej se spíš starat o to, aby ses uzdravil."
"Kde je máma?"
"Na rande," oznámila Emily.
"No nekecej!" vytřeštil Jann oči. "Kurva, a já musím bejt marod. Ani si z ní nebudu moct utahovat!"
"Neboj, já ti ji tam pak pošlu," slíbila Kirsi. "Speciálně kvůli tomu. Tak už padej. Jonne, odveď ho, nebo tu se mnou bude diskutovat věčně..."

NÁSLEDUJE: To už je ráno?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama