Kapitola 11/42

21. ledna 2009 v 11:12 | Arvari |  Negative na prknech 2
A chystá se výlet...


"Kluci! Kluci!" rozlehlo se před bungalovy. Uběhla právě hodina od Tommiho telefonátu, Antti a Christus vyčerpaně leželi v posteli, Larry začal vykopávat hrob pro sebe samého (když teď už neměl Helenu ani cigarety, život pro něj ztratil smysl), Jay a Nakki vášnivě debatovali o tom, kdo z nich má hezčí plavky, Jonne se opaloval a Ville momentálně běžel po pláži a ječel ono "Kluci! Kluci!"
"Co se děje, broučku?" dotázal se Jonne.
"Billy už přijel! Billy je tady!" vyhrkl Ville.
"Takže si můžeme jet pro vybavení?" zvedl Nakki oči od nákresu vzorku, který si s Jayem namalovali do písku.
"Jo, přesně tak," přikývl Ville.
"Super!" vyskočil Jay.
"Konec nudy!" zajásal Jonne.
"Konec všeho," zalkal Larry.
"Vzmuž se, chlape," poplácal ho Ville po rameni.
"Ale když já nechci," fňukl Larry. "Nemůžu žít, vždyť já si ani nezasloužím žít!"
"No tak, Larry," povzbuzoval ho Ville. "Cigarety tě přece potřebujou."
"M-myslíš?" zadíval se na něj upřeně Larry.
"Jistě! Co by si bez tebe cigaretky počaly, ty blbečku? A když už jsme u toho, nemohl bys mi třeba jednu dát? Už docela dlouho jsem si nezapálil..." vysvětloval váhavě Ville.
"Ty jsi nejspíš musel zešílet!" zaječel Larry a majetnicky objal stále nepohřbenou krabičku cigaret. "Já už vím, proč mě cigaretky potřebujou! Musím je chránit před takovejma inidivu... idivinu... před takovejma jako ty!"
"Ale já bych jí přeci neublížil!" hájil se Ville.
"Ublížil! Ty bys mi ji vyto... vypotřeboval!" vinil ho Larry.
"Od toho tady cigarety přeci jsou..." zamrkal vtíravě Ville. "Jsou tu od toho, abysme je vypotřebovávali... Larry, já tě PROSÍM!"
"O co ho prosíš, miláčku?" pozvedl Jonne obočí.
"O nic!" vyjekl spěšně Ville a odběhl ke svému sweetheart.
"Ale jo! O něco jo! Prosil mě, abych mu dal cigaretu! Celou jednu cigaretu, Jonníku!" žaloval Larry.
"Tak ty takhle..." zamumlal zklamaně Jonne a odvrátil se od Villeho.
"Broučku, promiň! Omlouvám se!" vzlykl Ville a pokusil se Jonneho zezadu obejmout. Dotyčný však udělal krok vpřed a Ville se zapotácel. Při každém dalším pokusu o sblížení se tato situace opakovala.
"Nedotýkej se mě, Valo!" vyštěkl nakonec Jonne. Tou dobou takto ušli již dobrých padesát metrů. "Tohle jsi zvoral! Moc dobře to víš!"
"Ano, broučku! Jistě, broučku!" kýval horlivě Ville. Ale pochop mě, prosím!"
"Ty jsi mi to přeci slíbil!" rozkřikl se Jonne. "Slíbil jsi, že přestaneš kouřit, ty hajzle!"
"Ne, nepřekrucuj moje slova!" bránil se Ville. "Já říkal, že to OMEZÍM!"
"Očividně to neděláš!" obvinil ho Jonne.
"Snažím se, sakra!" rozplakal se Ville. "Ale miláčku, prosím, pochop! Ještě před týdnem jsem vykouřil přes pět krabiček denně! Jak s tím mám ze dne na den přestat?!"
"Láska by tě k tomu snad mohla přimět," pronesl dramaticky Jonne. "Láska přece dokáže všechno, neříká se to tak? Ale jestli ti naše láska není dostatečným důvodem pro to, abys překonal svou závislost, pak tedy... Co tak čumíš?!"
"Já věděl, že ti mám ten zkurvenej román zabavit!" zavrčel Ville. "Tušil jsem něco špatnýho už ve chvíli, kdy jsi tu knížku v letadle vytáhnul!"
"Jak jsi poznal, že tohle je citace z toho románu?" zamrkal zmateně Jonne.
"Lásko, přiznej si to, takovej text bys v životě nedal dohromady. Je to jako vystřižený z tý tvý pitomý červený knihovny," ušklíbl se Ville. Pak náhle přiskočil k Jonnemu a pevně ho sevřel v náručí.
"Ty hajzlíku," zamumlal Jonne, ale zcela se poddal Villeho objetí.
"Miláčku, musíš mi dovolit aspoň tři krabičky denně. Moc tě prosím," šeptal mu Ville něžně do ouška.
"Jednu," pokoušel se Jonne vzdorovat.
"Co dvě?" navrhl Ville.
"Dobře, lásko," špitl Jonne. "Dvě krabičky."
"Děkuju ti..." políbil ho Ville do vlasů.
"Hej, pánové! Půjdete už?!" křikl na ně Larry. Naše dvě hrdličky se rozhlédly kolem sebe. Všichni, včetně Anttiho a Christuse, se na ně pobaveně dívali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama