Kapitola 11/45

3. ledna 2009 v 22:51 | Arvari |  Negative na vojně
Larry má díkybohu dobré přátele...

"Anttínku!" vrhl se Chris Anttimu kolem krku. Stalo se tak hned ve chvíli, kdy basák vyšel z chatky. "Tys ho zachránil! Nebejt tebe, tak ho Larry třeba i roztrhá! Antti, ty seš můj polštářkozachránce! Děkuju, děkuju! A to pexeso si s tebou budu klidně hrát až do rána! Moc a moc rád!"
"Ty vole, čím ses to nadopoval?" odtáhl se Antti.
"Vůbec ničím!" vykřikl rozjařeně Christus.
"Že ty máš ten polštářek napěchovanej marjánkou?" vyslovil Jonne svou domněnku. I přesto, že vůbec si ji uvědomit ho stálo značné úsilí.
"Dej to sem," vytrhl Antti Chrisovi inkriminovaný předmět a přičichl si k povrchu látky. "No fuj," zašklebil se a hodil ho zpátky jeho majiteli.
"Tak co?" sledoval Jonne basáka, který si vší silou třel nos a snažil se pokud možno nedýchat.
"Marjánka to není," zahuhňal Antti a vykročil k chatce číslo dvě. "Jen příšerná levandulová aviváž."
"To aby nebyly cejtit ty cíga," vysvětlil Christus. Vesele vstoupil do chatky za Anttim, následován Jonnem.
"Fajn. To chápu.," vytvořil Jonne na tváři výraz 'Nechápu vůbec nic, ale nemusíš si dělat zbytečnou práci a snažit se mi to vysvětlovat, stejně to nepochopím'.
"Pánové, pozor!" zavelel náhle Antti. "Naše mise za záchranu Larryho cigaret tímto začíná!"
"Vážně tam musíme jít?" kousl se Christus do spodního rtu. "Myslím, jít ven a hledat nějaký pitomý cíga?"
"Slíbili jsme mu to," pokrčil Jonne bezmocně rameny.
"A když ty cíga nenajdem, dřív nebo pozdějc vyčenichá tvůj polštářek, vezme nůžky, zabodne je ne do švu, ale přímo do látky, začne stříhat…" vyprávěl hororovým hlasem Antti.
"Tak kde seš?" ozvalo se zvenčí.
"To se dalo čekat," povzdychl si Antti nad dvěma záhadnými růžovými šmouhami, které se kolem něj před chviličkou přehnaly. Vyšel ven, zamkl dveře chatky a otočil se k Chrisovi a Jonnemu, protože ti už dávno stáli na trávníku. "Mimochodem, kluci, kdy jste se stihli převlíknout?" zamrkal nevěřícně, když uviděl Christusovy růžové kalhoty a tričko téže barvy, ačkoliv dle všech fyzikálních zákonů měl kytarista stále ještě mít na sobě maskáčový oděv. Oproti tomu na Jonnem se změnilo jen jedno - maskáčovou košili vyměnil za růžové tílko.
"No, zatímco jsi vyprávěl ten strašidelnej příběh," otřásl se Christus.
"Takový hrůzy nešly vydržet, co?" ušklíbl se Antti.
"To teda ne," otřel si Jonne své stále ještě zpocené čelo.
"Můžeme teda konečně jít hledat ty Larryho cigarety?" ujistil se ještě Antti.
"Jo! Jo, ale hlavně nenápadně!" upozorňoval Christus.
"Tak to bude asi maličko problém," poznamenal Antti při opětovném pohledu na Kristianův dokonalý zadek… é, tedy, při pohledu na Kristianovy růžové kalhoty.
"Jo, ty tvý vlasy budeme muset nějak zamaskovat," zadíval se Jonne na Anttiho provokativně červené dredy.
"Pane BOŽE!" zařval zoufale Antti, vrazil do chatky, tam vyměnil maskáče za černé tříčtvrťáky, tílko za černé tričko s lebkou, na hlavu si uvázal černý šátek s motivem ostnatého drátu a takto vymóděn (a v tu chvíli už poněkud uklidněn) vyšel zase ven. "Vyhovuje vám to takhle, pánové?
"Vždyť budeš nenápadnej jak růžovej slon v černym tunelu!" vytkl mu Christus.
"Ale Kristianku, my nechceme bejt maskovaný," usmál se na něj zářivě Antti.
"Ne?" podivil se Jonne.
"Tak proč jsem se tak snažil, abych vypadal nenápadně!" obořil se na chudáka Anttiho Chris. "Antti, pokud plánuješ nějakou šílenost, tak bys nám snad moh předem říct, jestli se máme nebo nemáme maskovat, nemyslíš? Teda, že se vůbec ptám, ty přece zásadně NEMYSLÍŠ! A ani bys s tim neměl začínat, protože by sis třeba taky moh-"
"Roubík," vydechl Antti. "Bože, sešli mi roubík! Jinak ti asi zabiju jednu z tvejch oveček!"
"Cože?!" zaječel Christus. "Tak ty bys mi chtěl dát do pusy roubík?! A svázat bys mě třeba nechtěl?! Ty hnusnej, perverzní, odpornej-"
"A dost!" zaťal Antti pěsti a vrhl se na Kristiana.
"Jasně, jen se do mě pusť! uhoď si, na co čekáš?! Jsi neuvěřitelně násilnickej! Tak dělej!" pokračoval Christus ve svém proslovu i na zemi.
"Tohle mě vážně nebaví, Kristiane," pustil Antti Christusovo tričko a pomalu se zvedl z jeho klína.
"No tak! To nedokončíš, co jsi začal? Já chci, abys mě praštil! Slyšíš?! Antti!" strhl Chris Anttiho zpátky na sebe.
"Ale no tak, kluci," vložil se do toho Jonne. "Nechtěli byste toho náhodou-"
"NE!" dostalo se mu rázné odpovědi od obou osob, které se právě rvaly na zemi.
"Hele, vždyť hodně se toho dá vyřešit i jinak než násilím," snažil se je Jonne uklidnit, když tu mu kolem ucha prosvištěla Christusova bota. "KURVA, NECHTE SE BEJT!" zařval vztekle blonďáček.
"Proč?" zeptal se Chris. Ale přece jen Anttiho pustil, a dokonce mu galantně setřel z koutku úst kapičku krve.
"Má pravdu. Končíme," odtáhl se Antti. Předtím ale ještě lehce prohrábl a upravil Christusovy rozcuchané vlasy. "Promiň. Nechtěl jsem tě uhodit."
"Řekl jsem si o to," usmál se plaše Chris.
"Kristianku," pohladil ho Antti po tváři.
"Kluci!" vykřikl najednou Jonne. "Mě teď něco napadlo!"
"Mám tě jít bránit?" pozvedl Antti obočí.
"Ty vole, já to myslim vážně!" ohradil se Jonne. "Už vím, jak dostaneme zpátky Larryho cíga!"
"Jak?!" zareagovali okamžitě Kristian s Anttim.
"Půjdeme za Erikou!" vykřikl vítězně Jonne.
"To je fakt," uznal Christus. "Ta by mohla vědět, kde její dědeček schovává věci, co při raziích zabavil."
"Tak pohyb!" přikázal Antti a vyrazil ke skladišti, kde, jak doufal, se nacházela jeho sestřenka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama