Kapitola 13/36

12. ledna 2009 v 18:55 | Arvari |  Negative na prknech
A teď to, co poprvé způsobilo šok...

V obýváku mezitím proběhl závod o pouhé dva ovladače k PlayStationu. Výsledek - Jay si málem zlomil prsty na noze v marné snaze doběhnout k televizi jako první, Antti si mírně pohmoždil ruku, když přeskakoval pohovku a Christuse postihla naprosto nepředstavitelná tragédie - když bral do ruky ovladač, zlomil si nehet na malíčku! Ale ze souboje nakonec, spolu s Anttim, vyšel vítězně. Jay uraženě oznámil, že asi půjde najít Nakkiho a přece jen zkusí tu majoránku a poté elegantně odkráčel.
"No tak, Kristianku. Přestaň fňukat a pojď hrát," řekl Antti konejšivě Chrisovi, který už dobrou minutu jen nešťastně zíral na zbytek svého dlouho pěstěného nehtíku. Růžově nalakovaného.
"Když… když…" vzlykal Chris.
"No tak… to bude dobrý… nehtík ti zase naroste… neplač…" hladil ho Antti po zádech. Ville, který celou scénku pozoroval z křesla, měl v tu chvíli co dělat, aby se nezačal dusit smíchy. Pak ovšem Antti Christusovi něco pošeptal a ten se úplně rozzářil.
"Vždyť já tebe taky," řekl Chris a vzápětí začal Anttiho jemně líbat. Villemu poklesla čelist. Decentně (tak decentně, že by to přimělo otočit se i staroegyptskou mumii) si odkašlal. Kluci se od sebe bleskově odtrhli a v tu ránu byli každý na opačné straně místnosti.
"N-nic jsi neviděla, že ne?!" ujišťoval se Antti.
"A kdyby jo?" ušklíbl se Ville.
"Neviděla," prohlásil pevně Christus. "Ačkoliv… možná spíš neviděl, ne, Ville?"
"C-c-c-cože?!" vykoktal Valo po chvíli. "J-j-jak to víš?!"
"No, Villíku," usmál se Antti. "Řekněme, že máme jistého nejmenovaného společného známého…"
"Migé, ty kreténe!" procedil Ville skrze zuby.
"Jo, není pochyb. Mluvíme o stejné osobě," pokýval Christus.
"Kdo všechno to ví?" zeptal se s obavami Ville. "Ví to-"
"Ne, neboj se. Migé to řekl mně, já to řek jenom Kristiankovi a Kristianek to už nikomu dalšímu nepoví, viď, že ne, lásko?" podíval se Antti zamilovaně na Christuse.
"Blbej basák podrazáckej! Neumí hrát fér!" postěžoval si Ville.
"A právě proto…" zadíval se Chris na svého milence. V očích měl jasnou výzvu.
"Jsme na tvojí straně," dořekl Antti. "Tedy, pouze pod podmínkou, že ostatním nevykecáš, co jsi tady viděl. Nechceme to vysvětlovat."
"Jsem jako hrob," mrkl spiklenecky Ville.
"To bych ti taky radil, jinak brzo skončíš uvnitř onoho hrobu," varoval ho Christus.
"A teď už konečně můžeme jít hrát, ne?" vzal Antti do ruky ovladač, druhý (růžový) podal Christusovi a spustil hru.
"Doufám, že aspoň v tý hře se na prkně udržim dýl než deset vteřin," podotkl Christus.
"Určitě jo, lásko," políbil ho Antti a v hlavní nabídce zvolil mód tvoření závodníků. Po několika minutách se na ně z obrazovky usmívala postava jménem SIR CHRISTUS, navlečená komplet do růžové, samozřejmě.
"Jé, to je krásný, miláčku! A teď já!" pustil se Chris do vytváření postavičky ANTTI ANATOMY, které zajisté nesmělo chybět černé oblečení.
"A teď jedém!" zavýskl Antti a konečně spustil hru samotnou. Ve virtuální realitě to kupodivu byl Christus, kdo vyhrával. Po dvou závodech ovšem přišlo nečekané vyrušení.
"Ale no tak, kočičko! Proč mě nechceš? To jsem tak ošklivej?" ozval se ze schodů Nakkiho alkoholem mírně poznamenaný hlas. Všechny tři osoby v místnosti se otočily, aby spatřily dolů scházejícího Jaye, kterému na zádech visel klávesák, dožadující se pro sebe větší pozornosti.
"Ta majoránka s nim nějak mává, co?" zeptal se Chris starostlivě.
"Ne, ona mu totiž jaksi moc nechutnala," shodil Jay své závaží na pohovku, což se ovšem neobešlo bez protestů onoho závaží. "Tak se tu chuť rozhod přepít vodkou."
"To chce ledovou sprchu," odtrhl Ville oči od časopisu, z jehož obálky na něj zírala jeho vlastní nenalíčená tvář. Aspoň ne tolik nalíčená, jako byla právě teď.
"Proč plejtvat vodou?" pozvedl Jay obočí, popadl Nakkiho do náruče, otevřel okno a - po jednom neúspěšném pokusu, kdy jím málem prorazil zavřené okenice - hodil klávesáka do sněhu, kterého bylo venku skutečně požehnaně.
"Kurva, co má tohle, perkele, znamenat?!" zaječel Nakki, pracně se vyhrabal z půlmetrové závěje, prorazil si cestu ke schodům a dveřmi se vrátil do domu. Mezitím už Ahti dokončil svou Tour de zajišťování okenic a rozvalil se do jednoho z křesel. Vzápětí do obýváku vtrhl ještě jistý růžový kuchař.
"Pánové, oběd se podává v jídelně," pronesl strojeně. Jen zhruba mikrosekundu nato byl doslova převálcován šesti osobami, které se utíkaly najíst. Jonne se začal pracně sbírat z podlahy. "Až po mně budou příště něco takovýho chtít, tak budu bezodkladně muset udělat něco míň životu nebezpečnýho… Třeba skočit si padákem bez padáku…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama