Kapitola 14/15

22. ledna 2009 v 13:14 | Arvari |  Kiss of Dawn
Když si Ville konečně natolik zvykl na vedlejší účinky léků, aby byl schopen pochopit, co pod jejich vlivem udělal, bylo pozdě. Píseň byla nahraná, navíc dokonce zvolená za první singl k albu a všeobecně vychvalovaná. Ville propadl panice.

Pokud si nechá svou menší loupežnou akci pro sebe, Jonne brzy uslyší SVŮJ text ve všech rádiích, ale zpívaný Villeho hlasem. Pak to bude jen horší.
Ať se na věc podíval odkudkoliv, přijatelné řešení viděl jen jedno. Jít, pokorně sklonit hlavu, přiznat se a... doufat v Jonneho pochopení a odpuštění, o němž ovšem věděl, že si ho nezaslouží. Villemu bylo jasné, že být ON Jonnem, v životě si neodpustí...
Byla neděle. V sobotu se zase nemilovali. Jen kvůli Villeho podrážděnosti. Už se bez těch prášků neobešel ani o víkendech. Stačily mu jen dva... většinou... A to svinstvo mu sice dodávalo sílu přežít den, ale bralo mu jakoukoliv radost z Jonneho přítomnosti. Výsledkem byly neustálé hádky, pravidelně každou sobotu, když měli být spolu...
Každou neděli se zase udobřovali, ale bez sexu. Teď se Ville chtěl zase smířit, ačkoliv mu bylo jasné, že tenhle stav přetrvá sotva pět minut.
Zhluboka se nadechl a pomalu vstoupil do ložnice, kde se Jonne líně rozvaloval na posteli a veškerou svou pozornost věnoval jakési knížce. Ville si lehl vedle něj, hlavu položil na hubený hrudník.
"Zase, Valo?" dotázal se klidně Jonne.
"Pořád se na mě zlobíš, blondýnečko?" zašeptal Ville.
"Ale vůbec. Co po mně chceš dneska?"
"Abys položil tu knížku a začal si mě všímat."
"Promiň, ale teď je to napínavý."
"Blondý-"
"Jmenuji se Jonne."
"Fajn, Jonne. Polož tu knížku a přestaň mě ignorovat!"
"Ani mě nenapadne! Chci si číst!"
Villeho trpělivost téměř přetekla. Měl chuť vyrvat Jonnemu tu věc z rukou, vyhodit z okna a začít řvát, co udělal, ale ovládl se. Měl lepší, mnohem lepší nápad. Pomalu začal rozepínat tenké,bílé kalhoty.
Jonne zalapal po dechu, když se kolem jeho velmi rychle reagujícího přirození něžně sevřely Villeho rty. Oči doširoka otevřel. Tohle Ville skoro NIKDY nedělal!
"Ville," vzdychl slastně. Pak ucítil, jak ho Villeho ústa opouštějí. "N-ne..." zakňučel.
"Polož knížku," rozkázal Ville.
Tenká vazba letěla do kouta a Ville se vrátil ke své předchozí činnosti. Jonne neměl ani tu nejmenší šanci potlačit táhlý sten.
Ville se zadíval na Jonneho rozkoší zcela změněnou tvář a jeho oči se usmály. Proč tohle nedělal častěji? Asi bude muset. Bylo to pro něj samého uspokojující, působit Jonnemu potěšení. Do jeho uší doléhaly zvuky, které by Ville v žádném případě neoznačil za mužné, ale copak na tom záleželo? Pocházely přece od jeho Jonneho, jeho blondýnečky!
Půvabný obličej se chvěl. Brada se třásla intenzivněji než zbytek Jonneho těla. Tohle bylo nebe, tohle byl ráj, kdyby v příštím okamžiku zemřel, nevadilo by mu to, protože nebe je tohle a on půjde do nebe. A pak ucítil Villeho jemné prsty tam... tam dole...
Villeho ústa zaplnila slaná chuť a on dychtivě polykal, nechtěl si nechat uniknout ani jednu tu úžasnou kapku.
Jonneho dech se zklidnil. Srdce se vracelo do normálního rytmu. Pot na nahé hrudi začal osychat. Blonďák se široce usmíval, když ho Ville pevně objal. Stulil se do jeho náruče a unaveně zavřel oči.
"Tak co?" zašeptal Ville.
"Nádhera..."
Poslední,po čem teď Ville toužil, bylo kazit tuhle chviličku romantiky a ničit Jonneho zjevné naprosté štěstí. Ale jindy by už nedokázal najít odvahu.
"Jonne, musím ti něco-"
"Já tebe taky, kulta," zabručel Jonne.
"Blondýnko, poslouchej," vzdychl Ville. "Tohle je důležitý. Já ti ukradl písničku."
"Kiss of Dawn?"
"Miláčku-"
"Tu jsem věnoval tobě."
"Ano, já vím," kývl Ville. "Ale já ji vzal a vydával ji-"
"Ville!" zavrčel Jonne nespokojeně. "Já ti ji věnoval!"
"C-Co?" zazmatkoval Ville.
"Věnoval," usmál se Jonne. "Potřeboval jsi poslední song. Položil jsem ten text tam, kde jsi ho nemohl nenajít. A večer jsem nechal v kuchyni mobil, aby sis mohl přehrát melodii. Rozumíš?"
"Ale já-"
Jonne přiložil prst na Villeho rty. "Tiše. Zítra prý končíte s nahráváním."
"Jo. Pak budu mít volno," zahuhňal Ville.
"Nemyslíš, že by to chtělo oslavit? Co bys řekl na nějakou večeři?"
"Ty už jsi o tom stihl přemýšlet, viď?"
"Lásko, půjdeš se mnou na večeři? Do krásný a romantický restaurace?"
"Přísahám, že mi v tom nic nezabrání!"
"Beru ti za slovo. Ale věř mi, kdyby sis to třeba rozmyslel, tak si tě najdu kdekoliv!"
"Jonne... Víš, že jsi úžasnej?"
"Taky můžeš bejt úžasnej."
"Vážně, blondýnečko? Jak?"
"Když mě pomiluješ."
"Ani nevíš, jak rád..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama