Kapitola 15/45

3. ledna 2009 v 23:04 | Arvari |  Negative na vojně
A mezitím v chatce číslo dvě...

"Tak už se tam dostal," poznamenal Jonne. Od svého příchodu z večeře totiž zíral z okna a čekal, až se nad ostrůvkem objeví kouřové signály. Teď se konečně dočkal.
"Už hoří ostrov?" pozvedl Antti zrak, aby si odpočinul od vytrvalého míchání zářivě růžových kartiček pexesa.
"Doutná," pousmál se Jonne. "Jdete hrát?"
"Jo. Chrisi, pojď, sedni si na zem, opři se o postel, tak…" pomáhal Antti Christusovi slézt z postele.
"Fajn. Já si jdu číst. Prosím, nerušit," vsoukal se Jonne přes oba kluky na svou postel a zpod polštářku vytáhl knihu s názvem 'Jak správně pečovat o dlouhé blond vlasy'.
"Neřikej, že takovouhle bichli přečteš," podíval se Antti sarkasticky na zhruba dvousetstránkový svazek v Jonneho rukou.
"Já doufám, že jo. Je tady spousta krásnech obrázků," ukázal Jonne stránku, na níž bylo formou několika fotografií zobrazeno správné rozčesávání dlouhých blond vlasů, jak vysvětloval nadpis. Není snad nutné podotýkat, že modelkou na obrázcích byla nádherná blondýnka.
"Aha," kývl jen mírně znechucený Antti. Zároveň nepříliš pečlivě vykládal pexeso na zem.
"Já bych tady totiž rád přečet ještě knížku o správný manikúře a lakování nehtů," prohlásil hrdě Jonne.
"Co? Ty ji máš?!" vyjekl Christus. "jeho překvapení bylo zřejmě tak velké, že přestal nenápadně prohlížet ty strany pexesa, které měly zůstat zakryty. Jedna z nich mu ovšem zůstala v ruce.
"Jo, mám. Proč?" zeptal se Jonne a se zaujetím sledoval, jak Antti naštvaně páčí malý papírek z Christusových prstů a zamíchává ho mezi jemu podobné kartičky.
"Víš ty vůbec, jak dlouho už tuhle knížku sháním?! Že mi ji půjčíš?! Že jo? Řekni, že jo!" prosil Chris. "Jonníku, moc tě prosím, nebuď krutej! Řekni ano!"
"Jo, klidně," kývl Jonne, který právě zaujatě četl stránku o roztřepených konečcích.
"Super! Kde je? Kde je?!" vyskočil Christus a vrhl se k Jonneho taškám.
"Kristianku, vždyť přece máme hrát!" zašeptal zoufale Antti.
"Aha. Promiň, já zapomněl," začervenal se Christus. Posadil se zpátky na zem.
"Hezky si hrajte," popřál jim Jonne a začetla se do rozsáhlé kapitoly o mytí vlasů.
O půl minuty později
"Jo! Jo! Našel jsem dvojici!" Antti začal bláznivě poskakovat po pokoji.
"Ne, Antti, nenašel," upozornil ho Christus.
"Jakto?" nechápal Antti.
"Tahle roztomilá kočička má růžovou mašličku, vidíš? Ale tahle, ta má mašličku fialovou." Ukázal Christus na dvě karty, které Antti chvíli předtím odhalil.
"Já mezi nima nevidim rozdíl," porovnal Antti oba obrázky. "Jsou stejný!"
"Nejsou, navíc tahle kočička má jedno ouško černý a tahle ne. A má jinej flíček," ničil Chris Anttiho radost.
"Ale vždyť ležej v naprosto stejný pozici!" zavyl zoufale Antti. "Ty mašle jsou stejný! A kdo by si všímal nějakýho pitomýho fleku?!"
"Od toho přece pexeso je, aby sis těch kartiček všímal!" obořil se na něj Christus.
"Ale já si jich přece všímám!" ječel Antti.
"Hele, nechcete se vy dva malinko zklidnit?" napomenul je Jonne, kterého ti dva právě vyrušili z pozorování obrázku správného šamponování. "Já se tady snažím vzdělávat!"
"Jonne!" Christus vycítil příležitost získat Jonneho na svoji stranu. "Jonníku, podívej se sem! Že ty kočičky nejsou stejný?"
"Tahle má růžovou mašličku a tahle fialovou. A ta s růžovou mašličkou má černý ouško a jinej flíček. Takovej kulatější," poznamenal Jonne, když zaměřil pozornost na obě kartičky.
"Ty mašličky jsou naprosto stejný!" Anttiho zoufalství skoro přesáhlo únosnou mez.
"Nejsou!" opravoval ho Jonne. "Copak nevidíš, že tahle fialková má jasnej nádech do modra? Zato tahle je sladce načervenale růžová. Nejsou ani zdaleka stejný!"
"Já ničemu nerozumím," fňukl Antti.
"To nevadí, Anttíku," poplácal ho Jonne po rameni. "Chris tě určitě moc rád naučí pořádně rozeznávat barvy."
"Máme určitě i něco jinýho než pexeso s koťátkama, že jo?" hodil Antti po Christusovi prosebným pohledem.
"Prší. S Bárbínkama," usmál se Chris. "Jsou to takový rozkošně růžový obrázky. Zahrajem si?"
"Jsi na řadě," prohlásil Antti a rychle otočil dvě kartičky, kvůli kterým se předtím hra zastavila, rubem nahoru.
"Ty jsi tak hodnej, že si se mnou budeš hrát dál, Anttíku," položil Christus svou ruku na tu Anttiho.
"Tak dělej, hraj," odtáhl se Antti tak daleko, jak jen to bylo možné.
"Hraju," promnul si Christus ruce. Pak hned na první pokus odhalil dvě krásná černá koťátka s bleděmodrými mašličkami kolem krku. Pak dvě bílá s červenými mašličkami, dvě rezavá se zelenými atd.
"Sakra," zamumlal po pěti minutách. "Netrefil jsem se. Můžeš hrát, Antti!"
"To je od tebe velmi milé, Kristianku," sjel Antti pohledem čtyři osamělé kartičky.
"To zvládneš," povzbuzoval ho zpoza stránky sto dvacet Jonne.
"Tak jo," vydechl Antti, natáhl ruku a odhalil černé kotě s ohnivě rudou mašličkou. Pak vzal jinou kartu, pomalinku ji otočil… "JO!" zařval a začal bláznivě poskakovat.
"Bravo!" zatleskal mu Christus. "Tak si můžeš otočit i ty druhý!"
"Jasně," usadil se Antti spokojeně na zem a otočil skoro stejné karty jako v úvodu - černobílá koťátka s jedním černým ouškem, kulatým flíčkem a růžovou mašličkou.
"Tak jaký je konečný skóre?" zeptal se Jonne a zaklapl knihu.
"Čtrnáct ku dvěma," zazubil se Christus.
"A já si jdu lehnout," oznámil Antti. "Kristianku, chceš pomoct na postýlku?"
"Dobrý, já to zvládnu sám. Dobrou noc, Anttísku," pousmál se Chris a vyhoupl se na svou postel.
"Dobrou, kluci," pronesl Jonne, zhasl světlo a zalezl do postele. První den všichni zdárně přežili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama