Kapitola 17/42

21. ledna 2009 v 11:24 | Arvari |  Negative na prknech 2
Tragédie...


První, kdo se následujícího rána vyštrachal z postele, byl Christus - jediný, kdo se předchozího večera neopil do němoty. Tiše se vyplížil na pláž, aby mohl alespoň chvilku pozorovat něžnou tvář spícího Anttiho. Christus otevřel dveře bungalovu, seběhl po malých schůdcích a rychlým tempem vyrazil k místu, kam jeho láska včera večer uléhala. O okamžik později se nad příbytky rozlehl zoufalý výkřik...
"Chrisi! Christusi, co se děje?!" ozvalo se o necelou minutu později.
"Jonne! Jonne, no tak, určitě se ti dva zase pohádali! Vrať se do postýlky, miláčku!" zaznělo z bungalovu, odkud právě vyběhla jemně narůžovělá postavička. Na nose jí seděly obrovské sluneční brýle. S růžovými obroučkami.
"Ne, nepohádali!" zaječel Jonne. Padl na kolena a vzal Christusovu hlavu do svých dlaní. "Christusíčku, co je? Kde je Anttísek?!"
"Já... já nevím..." vzlykl Christus. "Není tady, je pryč! Zmizel! On už určitě plave přes ten oceán, jak říkal! Jen aby se mnou nemusel bejt..."
"To je přece úplná blbost," zamumlal Jonne. "Asi jen šel pro něco do města..."
"Pět kilometrů?! A nezdá se ti, že kdyby to byla pravda, tak aspoň nechá nějakej zkurvenej vzkaz?!" zavyl zoufale Christus.
"Tak si třeba šel zaplavat," napadlo Jonneho.
"Koukni se na moře! Vidíš ho snad?!" zaječel Christus. "Proboha, Anttísku... On se mi utopil! Určitě se mi utopil, chudáček můj malej!"
"Ne, neutopil!" ujišťoval ho Jonne. "Antti přece umí plavat a teď nejsou skoro žádný vlny..."
"Tak mi ho sežral žralok! Anttínku můj..." plakal Christus.
"Nesežral ho žádnej pojebanej žralok!" okřikl ho Jonne. "Antti je samá kost, určitě by mu nechutnal..."
"Hele, co se tady stalo?" ozvalo se v ten okamžik za naší dvojicí. Jonne s Christusem se otočili a spatřili čtveřici velmi bledých lidí. Každému z nich na nose seděly obrovské sluneční brýle.
"Antti zmizel..." oznámil tiše Jonne. Christus propukl v přidušený pláč.

Anttiho dobrodružství
Už ve chvíli, kdy poprvé otevřel oči, si Antti uvědomil, že tu něco nehraje. Zaprvé - chodidlo jedné nohy měl ponořené ve vodě. Zadruhé - slunce mu do tváře pálilo ze špatné světové strany, než podle veškerých očekávání mělo pálit. A zatřetí - nikde v dohledu nebyla ta Jonneho zkurvená pláž!
Antti se na svém lehátku prudce posadil. Pak zaklel. Velmi záhy poznal, že se ocitl na malinkém ostrůvku, jenž byl bez nějakých viditelných známek jiného života, pokud nepočítáme nějakou tu palmu a trošku suché trávy. Nikde v dohledu nebyla voda (pokud nepočítáme moře, které ovšem po optické stránce absenci jiné vody zcela vynahrazovalo) ani jídlo. A to Antti jasně viděl z jedné strany ostrova na druhou. Podíval se pod sebe. Lehátko bylo napůl na pláži, napůl ve vodě. Pak Antti znovu zaklel.
"Aatamilo, ty jsi DEBIL!" zařval sám na sebe. "Jen debil si před přílivem lehne dva metry od moře! Kam ses to teď dostal? A jak se dostaneš zpátky?!"
Antti se napřímil, pak se shýbl, popadl lehátko, znovu se napřímil a odkráčel do stínu jedné z přesně pěti palem, které na ostrově rostly. Hodil lehátko na zem a nešťastně se na něj sesul.
"Jak se teď dostaneš zpátky za Kristiankem, blbče?" fňukl. "Bude se o tebe bát! I když... Třeba už si našel někoho jinýho. Teď leží na pláži a objímá se s jiným chlapem. Má nějakýho svalnatýho Havajana..."
V Anttiho očích náhle zazářila malá jiskřička škodolibosti. Vstal a začal obcházet ostrov, aby našel místo, odkud by bylo nejpříhodnější vyplout. Během patnácti minut onu cestu vykonal dvakrát. Až při třetí procházce zahlédl, přímo naproti plážičce, na které se vzbudil, něco, co se jistě dalo pokládat za jeden z havajských ostrovů. Možná i ten správný.
"Budu muset proti vlnám," mumlal roztržitě Antti. "Ale to nevadí, Kristiane, hlavně ti musím překazit to tvý úžasný rande! No počkej, ty budeš zírat! Až se tam u vás objevím, když ty to nebudeš čekat, zrovna se budete líbat... Nebo... nebo možná už budete zalezlý v bungalovu a tam... Kristianku!" zavyl Antti.
Pak se vrhl do moře, lehátko nechal lehátkem. O několik vteřin později se vynořil, vodu prskal všude kolem sebe.
"Kurva, ono je to vážně slaný," zakuckal se. "To není právě finský jezero..."
Vtom Anttiho zrak znovu padl na lehátko. Antti rychle popadl onen kus PVC, položil ho na vodu, lehl si na něj a nohama se odrazil od pláže. Pak zapojil všechny své končetiny (až na jednu, dobrá) a začal veslovat směrem k ostrovu, který předtím viděl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama