Kapitola 23/42

21. ledna 2009 v 11:55 | Arvari |  Negative na prknech 2
O pět namáhavých hodin později

"Villísku, já tě prostě miluju!" culil se Jonne.
"Já tebe taky, sweetheart," odvětila pohybující se hromada nákupních tašek.
"Darling, vážně tohle bylo nutný?" zaznělo z ještě o něco větší kupy, jež se také postupně přesouvala za dvěma růžově oděnými postavami.
"Mlč a jdi dál, sweetie," napomenula hromadu číslo dva hromada číslo jedna.
"A už aspoň jdeme k autobusu?" dotázala se ještě druhá hromada.
"Jistě. Aspoň do toho okamžiku, než ti dva narazí na nějakej další obchod," povzdychla si první hromada.
"Broučku?" oslovil Jonne svou hromádku.
"Ano, sweetheart?" usmála se hromádka. Tedy, Ville se usmál, což přes záplavu tašek ovšem nebylo příliš vidět.
"Snad mě tam nepomlouváš, lásko?" poznamenal Jonne.
"Ne, kdepak!" rozklepala se hromádka. "To by mě nikdy nenapadlo!"
"Darling, o co se tu-"
"Neřeš to, Billy."
"Lásko, ty se mě snad bojíš?" dotázal se Jonne Villeho.
"Ne, to ne!" zavrtěla hromada místem, na kterém by Ville za normálních okolností měl hlavu.
"Tak proč se třeseš, broučku?" zamrkal zmateně Jonne.
"Protože ty tašky jsou hrozně... JÉÉÉ!" vyjekl Ville a zhroutil se k zemi.
"Chtěl jsi říct, že jsou těžký?" dotázal se Christus a potáhl si z typicky havajské cigarety, jedné z těch, které koupili Larrymu.
"Odkdy ty kouříš?" zeptal se Ville, jehož hlava konečně našla cestu ze zajetí tašek.
"Odjakživa," odvětil Christus.
"Wau," poznamenal Ville. "To je ještě dýl než já!"
"Kouřím tak deset let, stačí?" odsekl Christus. "Jenže kvůli Anttimu jsem to omezoval. Abych mu nechutnal jako nějakej popelník..."
"Nemyslím, že ta část tvýho těla, kterou měl často v blízkosti pusy, mu chutnala jako popelník..." zazubil se Jonne. Vzápětí se on i Christus rozesmáli.
"Ale když mě líbal, vždycky si stěžoval na to, že ze mě cejtí kouř," zašklebil se Christus. "Ale teď už se nemusím bát zapálit si!"
"Cejtí kouř... No jo, to znám," mávl Jonne rukou. "Zkus si dát pusu Valovi a to teprv něco zažiješ."
"Tak HELE, vy drbny!" okřikl je Ville.
"Ano, drahoušku můj?" zamrkal svůdně Jonne a převzal si od Christuse cigaretu, což odůvodnil tím, že chce poznat havajskou kulturu - a to po všech stránkách.
"Já se snad přestanu považovat za gaye," zavrtěl Ville zoufale hlavou. "Vždyť vy dva drbete víc než většina ženskejch, co jsem kdy poznal!"
"Jo, broučku, to je život," ušklíbl se Christus a pokusil se vzít si svou cigaretu zpět. Když se mu to nepodařilo, zapálil si novou.
"Darling?" ozval se Billy, který se už stihl posadit a rozložit kolem sebe Christusův nákup.
"Ano, honey?" zareagoval Ville.
"Kulta, přestaň mu laskavě říkat honey, sweetheart, darling, nebo jakkoliv podobně!" napomenul ho Jonne. "Pokud vím, ty chodíš se mnou, ne s ním!"
"Promiň, sweetie," zamumlal Ville. "Ano, Billy?" oslovil havajského průvodce.
"Odkdy ta tvoje blondýnka kouří?" dotázal se Billy.
"Já NEJSEM žena!" procedil Jonne skrze zuby.
"To je teď jedno," mávl Billy rukou. "Tak jak dlouho kouříš, krásko?"
"Cigarety od deseti. Jinak jen pár dní, ale věř, že v tom jsem dobrej!" usmál se ďábelsky Jonne. Christus se lehce zašklebil. Villemu málem vypadla z úst cigareta, kterou si ku příležitosti této původně neplánované zastávky zapálil. Náš kuřák z povolání totiž nebyl schopen pochopit, proč mu už druhá osoba tvrdí, že začala doutnat v ranějším věku než on sám.
"Tak dobrej, jo?" pozvedl Christus obočí. "Vsadil bych krk na to, že Antti byl lepší. Měl takovou zvláštní techniku..."
"Honey?" zazubil se nervózně Billy.
"Věř mi a nechtěj to vědět," poplácal ho Ville po rameni. Christus s Jonnem zatím probírali Anttiho zvláštní milostnou techniku. O okamžik později Ville zaslechl své jméno - a nebylo to v právě lichotivém kontextu. Konkrétně se Jonneho poznámka týkala jisté neochoty polykat.
"Lásko, já mám nápad!" vyjekl Ville, aby Jonnemu zabránil ve vyzrazení dalších tajemství jejich milostného života. "Broučku, vy si tu pohlídáte nákup a já s Billym zatím dojdu pro autobus a předjedeme sem, ano? Přece už nebudete namáhat ty svý krásný nožičky, za těch pár hodin už musíte bejt strašně unavený... Máme jít pro autobusek, lásko?"
"Jděte," kývl Jonne a zapálil si novou cigaretu.
"A lásko," mrkl ještě Ville, "nekuř tolik, nesluší ti to."
"Promiň, kulta, ale já jsem ve stresu!" křikl Jonne za spěšně odcházející dvojkou. Pak se s velmi nebezpečným výrazem ve tváři otočil zpět ke Kristianovi. "Tak, kde jsme skončili? Jasně, už vím. K tomu kousání...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama