Kapitola 24/36

12. ledna 2009 v 19:23 | Arvari |  Negative na prknech
Alkoholové dýchánky s Migém mají své následky.

"Viivi! Ty seš vážně tady!" vykřikl Jonne, když následujícího dne ráno otevřel dveře, za nimiž stál Ville s velkou napěchovanou taškou v ruce. Vrhnul se mu kolem krku. "Já už ani nevěřil, že se mi ještě někdy vrátíš!"
"Jonne, prosím… nech toho," setřásl ho ze sebe Ville. "A neječ tak, proboha…"
"Promiň, jsem idiot, vím to," posmutněl Jonne. "Už tě nebudu otravovat.
"Jonne, neblbni, já to tak nemyslela," chytil ho Ville za ruku. "Jenom jsem včera byla malinko… no… víš…"
"Tys byla v baru, co? A s kým?" vyptával se Jonne žárlivě.
"No…" zarazil se Ville. *Kurva! Přece mu nemůžu vykecat, že jsem tam byl s-* "S Migém." *A do prdele…*
"S kym že?" ozvalo se ze schodů. Jonne se prudce otočil a spatřil po zábradlí sjíždějícího Anttiho, jemuž oči úplně zářily štěstím. "Nechceš mi tím říct, že jsi tam dole v baru potkala Migého Amoura, že ne?"
"No, vlastně…" váhal Ville.
"T-tys byla s basákem HIM?!" ptal se Jonne zlomeně.
"Tys byla s basákem HIM?!" zopakoval Antti šťastně.
"Jo, my jsme totiž přijeli spolu," rozhodl se jim Ville vyjevit aspoň částečnou pravdu. "Ale - kurva, Jonne, okamžitě zastav!" zařval na spěšně odcházejícího zpěváka.
"Ano, madam," pípl Jonne hned poté, co se uklidnil a smetl ze sebe omítku, kterou nachytal při nárazu hlavou do stropu.
"A teď mě poslouchej. Jela jsem sem s Migém proto, že je to můj bratranec z patnáctýho kolene z matčiny strany, ale je natolik neschopnej, že když někam jede, tak na něj někdo bezpodmínečně musí dávat pozor. A tentokrát to padlo na mě. Každopádně JÁ ho nemůžu vystát!" vysvětloval Ville. Částečně to vlastně byla pravda. V tomto okamžiku Migého skutečně z hloubi duše nenáviděl. A možná ještě víc, než to.
"A ten hajzl tě včera večer ožral, že jo, Viivinko?" řekl Antti až přehnaně starostlivě.
"Jo. Kretén jeden…" zavrčel Ville.
"Tak si běž odpočinout, Viivi," políbil "ji" Jonne na čelo (vzhledem k faktu, že byl o dobrých osm centimetrů nižší, než Ville, měl s tím menší potíže). "A přijď dolů, až ti bude líp. Chtěla bys přinýst aspirin? Nebo radši kafe? Nebo něco dobrýho k snědku? Nebo cokoliv?"
"Kafe by určitě bodlo, díky," usmál se Ville a i se svou mírně objemnou taškou se vydal do horního pokoje. Tam ještě oblečený padl do postele.
"Viivinko! Už se to nese! Jedno kafíčko…" nakráčel do pokoje Jonne. "Viivi, miláčku, nechceš se převlíct do něčeho pohodlnějšího? Vždyť takhle ti bude vedro."
"Jo, jasně, hned se převleču," zamumlal Ville. "Ale nejdřív to kafe…"
"Jistě, zlatíčko moje, tady máš," přistrčil mu Jonne hrnek. "Jen se pořádně napij, uleví se ti… Nevim sice kdy, ale uleví se ti…"
Villeho ovšem nijak pobízet nemusel. Celou kávu totiž vypil během necelých patnácti vteřin. "Díky, Jonne. Jsi úplnej miláček," pohladil blonďáka po tváři.
"Já vim," zašeptal Jonne a - zcela nečekaně - políbil Villeho.
"Ung!" vyjekl Ville, ale nesnažil se odtrhnout. Proč taky? Líbat Jonneho Aarona se člověku nepoštěstí každý den. *Kurva! Kdyby tady byl Migé, tak jsem tu sázku asi vyhrál…* pomyslel si po zhruba půl minutě a dovolil Jonneho jazyku proniknout do své ústní dutiny.
"Jonne, Hel se po tobě -" vrazil náhle do pokoje Antti. "Ehm - neruším?"
"N-ne! Vůbec! U-už tam letim!" vyskočil Jonne, rychle proběhl kolem Anttiho a zabouchl za sebou dveře.
"Villíku…" usmál se Antti ďábelsky. "A ty mi budeš říkat něco o zamykání?"
"Antti, já řece nemůžu za Jonneho blbost," zrudl Ville ještě víc, než do té doby. "Ale ty mi zas máš co řikat o klepání, ty červenej magore!"
"Hele, Viivinko, víš jakej mám z tebe pocit?" šklebil se Antti. "Že se ti ta líbačka vlastně docela líbila…"
"A kdyby?!" vyjel na něj Ville. "Není to náhodou čistě moje věc?!"
"Ježiš, tak mi to promiň, Ville," přisedl si Antti k němu na postel. "A teď chci něco slyšet. Je ten tvůj zájem o Jonneho vážně jenom sázka - nebo rozšiřuješ řady přihřátejch zpěváků a zamiloval ses nám do frontmana?"
"To je to na mě tolik vidět?"
"Ale vůbec ne. Jen v případě, že jste blíž než metr od sebe," zasmál se Antti. "Jo a nezapomeň si upravit rtěnku. Není totiž právě neslíbatelná…"
Ville pohlédl do zrcadla, kde spatřil něco, co se vzdáleně podobalo hermafroditnímu upírovi s mizernými stolovacími návyky. "Pane bože…"
"Ville, věř, že mi naprosto postačí, když mi budeš nadále říkat pouze Antti," prohlásil Antti skromně.
"Kurva!" zaklel Ville. "A všechny moje šminky jsou na dně tašky! Mně se tam nechce prohrabávat…"
"Počkej, donesu ti Christusovy," uklidnil ho Antti a odběhl. Za okamžik se vrátil s taškou o velikosti průměrného kufru.
"Antti, nemusel jsi mi přece nosit celej Chrisův kufr. Úplně by mi stačila ta kosmetická taštička," řekl Ville nejistě.
"Jenže tohle JE Christusova kosmetická taštička. Jenom cestovní, znáš to. Doma má tak trojnásobnou," pousmál se Antti zamilovaně. "Proto Kristianek pořád vypadá tak krásně a tak nádherně voní…"
"Antti, ty seš v tom až po uši," zasmál se Ville. "A ty myslíš, že mu to nebude vadit, když si nějaký jeho šminky půjčím?"
"Nemusíš se bát, však já už mu to nějak vysvětlím. Půjdu teď dolů za ním, tak se trošku vyspi z tý opice a pak taky přijď. A užij si to tady. Pa," zavřel za sebou Antti dveře pokoje.
"Nejdřív důležitější věci…" postavil se Ville před zrcadlo a na posteli vedle sebe otevřel Christusův tajuplný kufřík.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama