Kapitola 26/42

21. ledna 2009 v 11:56 | Arvari |  Negative na prknech 2
Poklidné ráno na Anttiho ostrůvku

Antti se slastně protáhl. Dostat se na ostrov trvalo déle, než původně myslel. Ale teď už byla tady. Doplul unavený, jen co se dostal na pláž (a dostatečně daleko od moře) a převlékl se, usnul. Po probuzení byl rozlámaný, ale odpočatý jako snad nikdy v životě.
Velmi záhy si Antti uvědomil, proč se sem vlastně vydal. Následující hodinu se nad ostrůvkem ozýval zvuk, který by námořníci jistě považovali za kvílení mořské panny, ovšem inteligentnějším již došlo, že se jednalo o nářek zhrzeného milence. Ano, správně. Pokud šlo o milostné záležitosti, Antti byl velmi nerozhodný. Teď se ovšem pevně rozhodl, že bude trucovat.
"Dokud si pro tebe Kristianek sám nepřijede, Aatamilo, zůstaneš tady!" zamumlal, oči pevně upřené na kokos, na který si již dříve připevnil kusy trávy (vlasy), vydlabal důlky (oči a nos) a následně vyřízl podlouhlý otvor (ústa).
"Jak by pro tebe asi tak mohl přijet?" ozval se kokosový panáček. "Vždyť ani neví, kde seš! Nemá potuchy o tomhle zapadlým ostrůvku! Nikdo se o těhle pár čtverečních metrů písku nezajímá!"
"Zdá se, Aatamilo, že sis uhnal pěknej úžeh," zasmál se Antti, na tváři výraz šílence.
"Úžeh? Proč úžeh?" nechápal panáček.
"Ten kokos mluví! Mluví! Ten kokos... mluví..."
Antti se odpotácel do stínu hloučku palem, kde se bezvládně svezl k zemi.
Když se po několika hodinách probudil, bylo mu o poznání lépe. Aspoň kokos na něj už nemluvil, což zajisté bylo dobré znamení. Antti váhavě vstal a udělal několik velmi nejistých kroků. Dobrá, tak nohy mu nesloužily úplně tak, jak měly. Ale to nevadí. Panáček nemluví a-
"-a já už nemluvím sám se sebou. To je moc dobře. A nohy sloužit zase začnou, neboj, Antti."
Zarazil se.
"A do prdele."
Vztekle nakopl nejbližší nerovnost v terénu. Jako naschvál se ukázalo, že se jedná jen o velký kámen, překrytý tenkou vrstvičkou písku. Od toho okamžiku Antti z duše nenáviděl písek a vše, co se v něm mohlo skrývat.
Když se Antti dostatečně vyposkakoval na jedné noze, začal náš hrdina uvažovat o tom, co udělá dál. Jako první ho napadla stavba přístřešku, kterou by zajisté předešel dalším úpalům, úžehům a ranním rozhovorům s kokosem, který nápadně připomíná Kristiana. Pak by zřejmě bylo záhodno najít něco k jídlu, sehnat zdroj vody, objevit vhodného milence...
"Ticho, Aatamilo!" okřikl se Antti. "Jídlo ano, vodu ano, milence ne! Chlapi už nebudou! Co kdybys náhodou zase narazil na někoho jako Christus, věčně nadrženýho, chtivýho, sexy, svůdnýho... nádhernýho..."
"Ne! Pokud nepřijde on, ty za ním nepolezeš!" dupl si Antti a jeho chodidlo se nabodlo na malý, leč velice ostrý kamínek.
Když se Antti dostatečně vyposkakoval na druhé noze a přestalo ho bolet chodidlo, náš hrdina se zdrceně posadil.
"A ty toho taky nech," přikázal bouli, jež se jasně rýsovala pod jeho kalhotami. "Christus tady není a já si tě nemíním všímat! Nemohl jsi takhle vypadat včera odpoledne?!"
Není snad nutno podotýkat, že odpovědi na svou otázku se Antti nedočkal, ačkoliv na ni čekal skutečně velmi dlouho a trpělivě. Nějakou chvíli bylo na ostrově napjaté ticho.
"Takže ty se se mnou nebudeš bavit?!" upřel Antti zrak na bouli. "Dobře, nebav se. Ale víš co? To moře možná ještě bude studený. A víš, co se s tebou stane, když do tý vody vlezu? Tak víš?!"
Opět žádná odpověď. Ovšem tentokrát už ji Antti ani nečekal. Prudce vstal ze země, jen jednou se zapotácel a vběhl přímo do vody. K jeho nezměrnému zklamání byla teplá. Alespoň v rámci možností a vzhledem k faktu, že podle postavení slunce bylo teprve poledne. Přesto Antti v moři zůstal a nějakou chvilku se věnoval plavání. V šatech. Tuto skutečnost si ovšem uvědomil až po dobrých deseti minutách, které ve vodě strávil. Raději urychleně vylezl ven a z mokrého batůžku (nezapomínejme, že s ním na zádech se sem dostal) vytáhl nepříliš suchý ručník. No, musí stačit. Bohužel to jediné, co měl na převlečení, byla neoprenová kombinéza. Promáchaná po včerejší cestě, Antti ji po příjezdu přirozeně nedal usušit. Několik logických úvah a-
"Kurva, to je nápad!" zavýskl Antti, převlékl se do neoprenu, popadl své prkno a opět se vrhl do vody. Několik okamžiků jen ležel na břiše a plácal se na otevřenější moře. Tam se vzepřel na rukou, postavil se, narovnal...
Nejbližší zadní vlnu neustál. Ale Antti, Kristianův statečný hrdina, se rozhodl učinit další pokus.
Zůstanete ušetřeni desítek minut snažení, které vždy během pár sekund skončilo nezdarem. Po zhruba hodině cvičení Antti už dokázal na prkně vydržet zhruba minutu - dokonce sjel svou první vlnu, z čehož byl nadšený natolik, že zcela neprozřetelně vyskočil do vzduchu, což nikdo, kdo má v hlavě alespoň zbytky mozku, nikdy neudělá, pokud mezi ním a koupelí stojí jen vratký kus prkna. Ozvalo se hlasité šplouchnutí.
"A už mě to nebaví, kurva!" zaklel Antti, když se jeho rudá hlava vynořila nad hladinu. Vodu plival všude kolem sebe. "Fajn, takže teď bude práce, Anttíku."
Náš slavný surfař se unaveně vyškrábal na břeh. Sotva se převlékl do již usušených šatů, hlasitě mu zakručelo v žaludku.
"Tak hlad máš, jo?" zeptal se svého břicha. "No, myslím, že k jídlu ti můžu nabídnout poměrně kvalitní kousek kokosu."
Zakručení.
"Tak kokos ne? No, v tom případě ti můžu navrhnout ještě kokos."
Zakručení.
"Abych nezapomněl, je tu taky kokos."
Zakručení.
"Podívej, taky nemusíš dostat vůbec nic."
Ticho.
"Fajn, dáš si kokos. To jsem čekal. Teď jen vymyslet, jak se dostat na nějakou tu palmu..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama