Kapitola 26/45

4. ledna 2009 v 0:06 | Arvari |  Negative na vojně
Toto je vyloženě nezajímavá kapitola.

Snad díky velmi příznivé konstelaci hvězd, snad díky generálově autoritě, nebo možná díky tomu, že členové Negative konečně začali poslouchat, se všichni přesně za hodinu sešli na louce před chatkami.
"Tak se mi to líbí, vojíni!" zařičel generál. "Erika vás nyní doprovodí do skladiště a vydá vám vše potřebné pro dnešní výcvik!"
"I zbraně?" rozzářily se Anttimu oči.
"Zbraně až odpoledne," zavrtěl generál hlavou.
"Kurva..." zavrčel Antti.
"Odchod!" zavelel generál.
"Pojďte za mnou!" zavolala Erika. "Pochodem vchod!"
"Ano, madam!" zasalutoval Jonne. Dokud celá skupinka byla v generálově zorném poli, předváděla téměř vzorný pochod. Ale ve chvíli, kdy zmizela do lesa, nasadila opět normální krok. Brzy všichni (dokonce i Ville, Natti a Patti) dorazili do skladiště.
"Račte vstoupit!" zasmála se Erika a odemkla dveře. "Budete potřebovat plynový masky, ty jsou tamhle v bednách, pak rukavice, hned vedle, něco na hlavu, to je u těch rukavic, pak pláštěnky, ty vám musím přinýst ze zadního skladu, igelitový pytlíky na nohy vám taky dám... a to by mělo bejt asi tak všechno."
"Nech mě hádat - nácvik chemickýho útoku?" zašklebil se Antti.
"Ne, Anttíku," usmála se. "Nácvik chování PŘI chemickým útoku. Je mi jasný, že byste rádi spáchali atentát na generála, ale to se tady učit nebudete."
"Ty taky naděláš z jednoho přeřeknutí," mávl Antti rukou. "Hele, Eri, ty mi určitě povíš, co všechno budeme dopoledne dělat, viď?"
"Nejdřív ten nácvik chemickýho poplachu, to bude tak hodinka," oznámila Erika. "Pak hodinka maskování v terénu. Nebo třeba dvě. Klidně i tři, pokud vám to hodně nepůjde. Generál si totiž na maskování potrpí. A ještě na závěr bude další běh kolem jezera."
"Už zase?!" vyjekl Christus.
"Copak to jednou nestačilo?" zaúpěl Jonne.
"A odpoledne poběžíte ještě jednou," informovala je Erika.
"Ne!" vydechl Larry. "Já přece nemůžu běžet dvakrát!"
"Proč ne?" podivila se Erika.
"Čerstvej vzduch ho zabije," uchechtl se Jonne.
"A navíc to musim vyrovnávat větší spotřebou cigaret! A ty už mi začínaj docházet!" zoufal si Larry.
"Máš jich v tom pytli ještě minimálně padesát," podotkl Jay.
"Já bych spíš řekl, že jich má víc než pětasedmdesát," dodal Nakki.
"Vždyť řikám, že docházej! Co budu dělat zejtra?!" Larryho hlas opět začínal dostávat mírně hysterický podtón.
"Tady ti to bude stačit na dva dny, neboj," mrkl Antti. "Přece nemůžeš kouřit před generálem, ale jen tajně, což znamená menší spotřebu..."
"Dobře, ale co budu dělat pozejtří?!" opravil se Larry. "Generál přece pořád ještě hlídkuje na ostrově! K dalším cigaretám se nedostanu!"
"Tak s tím si nedělej starosti. Dědečka z toho spaní na zemi rozbolely záda. Jako zdravotnice tohoto výcviku jsem mu přikázala spát v chatce. Na ostrově odteď hlídkuju já," uklidnila ho Erika.
"A ty nebudeš moc přísnej hlídač, viď?" zazubil se Larry.
"Můžu ti nějaký cíga přivýzt," usmála se svůdně. "Ale pokud si připlaveš, dostaneš k nim dokonce i zvláštní bonus. Ten by se ti mohl moc líbit..."
"O-o-ona s ním... ona s ním..." koktal Jonne.
"Flirtuje," kývl Antti.
"Ale to znamená, že už mě nechce!" docvaklo Jonnemu.
"To víš, že chce," položil mu Chris ruku na rameno. "Ale jeho chce taky. Ona chce každýho chlapa, víš?"
"Ale... ale... ale..." nechápal Jonne.
"Pochopíš, až budeš velkej kluk," zasmál se Antti. "Můžu ti říct, že tebe chce víc - aspoň podle mě."
"Jak to víš?" zaúpěl Jonne.
"Neřeš to a vyber si tu výstroj," postrčil ho Antti směrem k bednám.
"Jasně," kývl Jonne a začal se prohrabávat nesčetným množstvím všemožných maskáčových pokrývek hlavy.
"Nic růžovýho?" zeptal se zklamaně Christus, když Jonne po několika minutách vstal, v očích výraz nekonečného smutku.
"Ani nitka," zavrtěl Jonne hlavou.
"Pojď sem," sykla směrem k blonďákovi Erika.
"Co je?" vyptával se zmateně, když byl násilím vytažen ze skupiny, jež se právě přetahovala o neděravé šátky.
"Tohle je pro tebe," zašeptala a do ruky mu vtiskla trojúhelníkový kus růžové látky. "A tohle je pro Christuse, aby náhodou nežárlil," dodala a v Jonneho ruce se náhle objevil druhý šátek.
"Děkuju," vydechl šťastně blonďáček. Pevně stiskl oba dárky a jal se vytahovat Christuse.
"Co je?" zeptal se zmatený kytarista, když byl násilím vytažen ze skupiny, jež se právě přetahovala o neděravé rukavice.
"Erika nám dala dárečky!" zamával mu Jonne před nosem šátky.
"Kecáš!" vyjekl Chris a popadl jeden z nich. Růžovější, přirozeně.
"Pánové, budeme končit! Každý si v rychlosti poberte své věci, pláštěnky a igelitové pytlíky jsou na pultu!" oznámila Erika. Tím vyvolala ještě větší zmatek, než panoval předtím. Ale i přesto se po necelých deseti minutách všichni shromáždili venku, každý dokonce se správným počtem pomůcek.
"Tak, vojíni, pro jistotu budeme pochodovat už odsud! Dědeček by totiž někde cestou mohl hlídat! Takže pochodem VCHOD!" zavelela Erika, čímž skupinu kupodivu donutila k pohybu. Vzorným (u Anttiho naprosto, u ostatních o něco méně) pochodem došli zpět před generála, který, jak se zdálo, se za celou dobu ani nepohnul z místa. Dle jeho pokynů se navlékli do všech propriet, jež si přinesli.
"Kluci, víte, jako co si připadám?" ušklíbl se Jonne, když si prohlédl svůj oděv.
"Jako mimozemšťan?" hádal Christus.
"Jo," přikývl Jonne. "Jako mimozemšťan..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama