Kapitola 27/45

4. ledna 2009 v 0:07 | Arvari |  Negative na vojně
Bylo přikročeno k dalšímu bodu programu.

Následující hodinu všichni jako blázni pobíhali po kraji lesa, pochodovali, plnili generálovy příkazy a poslouchali přednášky na téma 'Chování při chemickém, požárním a jaderném poplachu a při povodních'. Poté pět minut sledovali, jak si Antti plní svůj trest (sto kliků), jenž mu byl udělen za drzou poznámku, že při požárním poplachu nebude muset být takto oblečený a od řeky, které by se čirou náhodou mohla rozvodnit, bydlí dost daleko. Po této zábavné atrakci odložili své svršky (myšleno pomůcky pro výcvik, nikoli své běžné oblečení), odnesli je do skladiště (všechny, kromě dvou šátků, které byly prohlášeny za Jonneho a Christusův majetek) a vzorně napochodovali zpět na louku, kde jim generál právě plánoval objasnit další program, který už ovšem stejně znali od Eriky.
"Vojíni! Vaše dnešní práce se mi PROZATÍM velmi zamlouvá! Pokračujte v tomto duchu i nadále a budeme si spolu rozumět!" zařval. "Nyní se poklusem odeberete do lesa, kde nás čeká nácvik maskování! Ten má velmi jednoduchá pravidla! Schováte se někde ve vytyčeném prostoru a já vás budu hledat! Koho najdu, bude mi pomáhat hledat ostatní! Tím si procvičíte svou schopnost pozorování! Kdo se vydrží schovávat nejdéle, vyhrává a v příštím kole je to on, kdo hledá! Tato hra vám, jak doufám, nebude dělat potíže, protože jste ji mohli provozovat už na dětských táborech!"
"Tam já provozoval takovejch her..." uchechtl se Nakki. Následujících deset minut skupinka sledovala, jak si Nakki odbývá svých padesát trestných kliků.
"Odcházíme, vojíni!" oznámil generál, když se klávesák z posledních sil vyškrábal na nohy. "Poklusem v KLUS!"
Ihned po zadání tohoto povelu se generál rozběhl do lesa. Zbytek skupinky ho o něco pomaleji následoval a Erika celý průvod uzavírala. Po několika Larryho záchvatech, během kterých se málem udusil čerstvým vzduchem, Jonneho a Christusově skoro zhroucení a Nakkiho jednom zhroucení skutečném dorazili na kýžené místo.
"Vojíni!" křikl generál. "Jak jste poznali, nacházíme se uprostřed lesa! A zajisté jste si také všimli, že cestou sem jsme byli nuceni podlézt jasně rudý provaz! Tímto znamením je ohraničen prostor zhruba jednoho kilometru čtverečního, na kterém se dnes budete snažit skrýt! Za hranici území NIKDO nepůjde! Koho přistihnu, jak tuto zásadu porušuje, bude až do konce výcviku mýt nádobí!"
"Tak kdo mi bude pomáhat?" ušklíbl se Ville.
"Co jste tím chtěl říci, vojíne?" dotázal se ho generál.
"Liimatainen už má službu na nádobí. Za neposlušnost při včerejší části výcviku, pane," oznámila polohlasně Erika. "A dnes má na starosti i vaření oběda."
"Dobrá, vymyslím teda nový trest pro ty, kdo by se snažili při tomto úkolu podvádět. Proto nezkoušejte moji trpělivost!" upozornil generál. "Na své ukrytí máte přesně pět minut od... TEĎ!"
Generál se otočil směrem k nejbližšímu stromu a začal vytrvale pozorovat strukturu kůry. Během té doby se Negative postupně začali schovávat. A některé jejich skrýše byly skutečně důmyslné. Jonne zcela neúmyslně zahučel do jakési jámy, kde ho navíc elegantně zasypalo listí, jež jako by čekalo jen na tuto příležitost, tudíž se blonďák rozhodl v úkrytu zůstat. Christus se zády přilepil na druhou stranu stromu, na který zíral generál, a snažil se zneviditelnit. Larry se ukryl za jakýsi pařez, ovšem většina jeho těla stejně byla vidět. Jay se pokoušel maskovat za mechem porostlou skálou. Nakki se ukryl do křoví, což sice nebylo právě nejnenápadnější, ale struktura a hustota větví mu bránily úkryt změnit - nebo se třeba jen pohnout. Ville, Natti a Patti si společně vylezli do větví jednoho stromu. Erika našla shluk seschlých květin, který jí poskytl vhodný úkryt. A Antti... Antti prostě zmizel.
"Vojíni, doufám, že jste pro své zamaskování měli dost času!" zařval generál. "Mikkonene, vylezte zpoza toho stromu! Pokračujete se mnou," pronesl, když během necelých pěti vteřin objevil Christuse. Ten se s mírnými nadávkami odlepil od kůry a následoval generála, který vypadal, jako by jen šel na procházku. Cestou vyřvával jména objevených. "Markkulo, vylezte! Takhle by vám nepřítel ustřelil celý hrudník! Heimonene, za tou skálou vidím vaši botu! Kokkonene! Velmi dobře! Kdybyste skryl ještě tu jednu ruku, nepřítel by vás nemusel objevit dobrou minutu!"
"Ano, pane! Děkuji, pane!" zaznělo ze křoví a Nakkiho ruka se nepatrně pohnula. "Děkuji, pane! Ale nemohl byste postrádat někoho ze svého týmu? Potřebuji POMOC!"
"Markkulo, pomozte mu," přikázal generál Larrymu.
"Pane, něco na vás padá!" zasáhlo opět křoví a ukázalo na podprsenku, která tou dobou už přistávala na generálově hlavě.
"Liimatainene!" zaječel generál směrem do koruny stromu, odkud se ona část oděvu zřítila. "Začínám vážně uvažovat o tom, že vás jako umývače nádobí zaměstnám i v průběhu dalších výcviků!"
"Kolik by za to asi tak bylo?" dotázala se zatím neviditelná postava.
"Dolů, Liimatainene!" zavelel generál. "A ty dívky ať taky slezou!"
"Ty vole, Jonne furt chybí," pošeptal Christus Jayovi do ucha. "Jak se dokázal tak dobře schovat?"
"Nemám tušení," zavrtěl Jay hlavou.
"U Eriky a Anttiho se to dalo čekat, ale Jonne?" divil se Nakki, kterého konečně vysvobodili ze zajetí zelených větviček.
"Nejseš nějakej odřenej?" zaměřil Christus svůj pohled na klávesáka.
"A poškrábanej?" dodal Jay.
"To udělalo to blbý křoví," zavrčel Nakki. "Už nikdy nechci vidět ani kytku!"
"Přestaňte tam debatovat! Pokračujeme v hledání!" přikázal generál.
"Ano, pane!" zasalutovala celá skupina. Kromě Natti, ta si právě oblékala podprsenku, o kterou ovšem nejdříve musela požádat generála, jenž ji chtěl zabavit jako předmět doličný.
"Chybí Aatamila, Aatamilová a Liimatainen! Úkolem je - najít je! A to co možná nejrychleji!" objasnil generál.
"Najít co nejrychleji, pch," odfrkl Nakki, když se vydali prohledávat les. Zatím si ze zápěstí vytahoval trny svého úkrytu. "Já bych nejradši našel nějakou kytku a pořádně jí ublížil!"
"Správný voják má napomáhat k ochraně přírody!" napomenul ho generál.
"Když bude příroda ubližovat jemu, bude ubližovat on jí," zašklebil se Jay.
"Hele, tamhle je nějaký divný roští," upozornil Larry.
"Roští?" rozšířily se Nakkimu zorničky. "Roští?!" zopakoval a v očích se mu objevil zvláštní šílený lesk. Vzápětí vyrazil ke shluku seschlých květin a nakopl ho tak, až to, co se doposud jevilo jako vyřazená součást zahrady, hlasitě vyjeklo.
"Eriko?!" zamrkal generál zmateně.
"Eriko?! Papouškoval Nakki a odhrnul jeden suchý květ. Pod ním se ukázalo být Eričino oko.
"Dobře," pokýval generál. "Takže už jen dva..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama