Kapitola 3/36

12. ledna 2009 v 18:21 | Arvari |  Negative na prknech
Neboli Negative a jejich využití africké chatičky.

"Jonnísku! Ty růžová kóčo naše!" vykřikl Antti, jen co Jonne vstoupil do zkušebny. Dobře, spíš, než zkušebně, se to podobalo jen velkému skladišti kytar a ostatních nástrojů. Když se člověk zadíval pořádně, mohl si všimnout, jak někde vykukují růžová plyšová králičí ouška nebo šíleně barevné klobouky. Všude po stěnách byly rozvěšeny jiné rekvizity, které Negative používali při svých vystoupeních. "Kristí! Seš to ty nebo nás svou přítomností poctila panenka Bárbí?" pozdravil i Christuse, který do místnosti napochodoval zhruba pět vteřin po Jonnem.
"Antti, jestli nepřestaneš provokovat, tak ti ty tvý červený dredy narvu hádej kam!" pohrozil Jonne, posadil se do volného křesílka, které se pod ním vzápětí elegantně složilo, tudíž frontman skupiny skončil na zemi v podivném propletenci vlastních končetin a součástí onoho křesla. Kapela to samozřejmě ocenila bujarým smíchem.
"Tak počkat! Panebože, Jonne! Co se ti stalo?!" vyjekl najednou Antti.
"Nic se mi nestalo, co by se asi tak mělo stát?" sbíral se Jonne ze země a snažil se (vytrvale, leč zcela zbytečně) smést ze sebe všechen prach.
"Ty máš ČERNÝ kalhoty!" vykřikl Christus, který Jonneho náhlou změnu oblékání považoval přímo za velezradu.
"Jo tak… umřela mi tetička Jůlinka," svěřil se Jonne.
"Tak to je mi líto," položil Nakki Jonnemu konejšivě ruku na rameno.
"To není nutný, já ji neznal," zavrtěl blonďáček hlavou. "Ale horší je, že mi odkázala nějakou zkurvenou chatu v horách kdesi v Tramtárii…"
"V horách? A maj tam sníh?!"začal se Antti nadšeně vyptávat.
"No, prej je ho tam teď spoustu," kývl Jonne.
"Super! Tak pojedem na prkna!" zajásal Jay.
"Na jaký prkna?" nechápal Jonne.
"Na snowboardy, ty blbe!" strčil do něj Antti tak, až chudáček frontman spadl zpátky do trosek křesla. A to se mu těsně předtím podařilo smést ze sebe poslední zrnko prachu.
"Radši jeďte beze mě. Tu chatu vám klidně půjčím," nabídl nyní opět zaprášený hezounek. "A nemusíš se mnou snad vytírat podlahu, ne?" obořil se na Anttiho.
"Klid, hoši! Buď pojedou všichni nebo nikdo!" snažil se Larry zabránit hádce.
"Tak se bude hlasovat! Kdo je pro, aby se jelo?" zeptal se Nakki. Do vzduchu bleskově vystřelilo pět rukou, včetně té jeho. Nehlásil se jen Jonne. "Dobře, a kdo je proti?" Vzhůru vyrazily dvě ruce. Jonneho a-
"Antti? Vždyť ty jsi přece byl pro!" podivil se Larry.
"Já jsem rozdvojená osobnost," pronesl Antti s naprostou vážností.
"Aha. Takže jedna tvoje půlka chce jet a ta druhá ne?" ujistil se Christus, zda situaci správně porozuměl.
"Přesně tak," kývl suverénně Antti.
"Myslím, že tu tvoji druhou půlku asi miluju," začal se Jonne šťastně usmívat.
"Ale ta jedna půlka ti bohužel nepomůže! Zařiď to tak, ať zítra odjíždíme!" přikázal Nakki.
"Ano, pane," zavrčel Jonne a měl v úmyslu uraženě vyjít ven a odtamtud zavolat té dívce. Ovšem uražený odchod má jisté nevýhody. Například - člověk nekouká, kam šlape. A díky tomu se Jonne brzy (za doprovodu hlasitého smíchu) přerazil o zbytky toho, co ještě předešlého dne bývalo křeslem. Už se ani nepokoušel vstát, vytáhl z kapsy mobil, našel číslo posledního přijatého hovoru, s velkou námahou našel na klávesnici tlačítko VOLAT (tou dobou se mu mozek už skoro zavařil - na takovou námahu nebyl zvyklý) a přiložil telefon k uchu.
"Prosím?" ozvalo se po chvíli nečinného oznamovacího tónu.
"Dobrý den, tady Jonne Liimatainen. Chtěl jsem se jen zeptat - kolik má ta chata vlastně pokojů? Víte, chtěl bych tam na pár dnů zajet s několika přáteli, tak jde o to, jestli bude pro všechny dost velká…" vysvětloval Jonne.
"No, chata má přízemí, první patro a podkroví, celkem je tu osm ložnic, tři koupelny, jedna kuchyně a velká hala s jídelnou. Postačovalo by to?" zeptala se dívka.
"Jistě, ano, to by nám bohatě stačilo," odpověděl Jonne užasle.
"Víte, prababička ráda pořádala večírky a hosté se potom přece museli někam uložit…" zasmála se dívka. Jonnemu její hlas připadal nesmírně sympatický.
"Chápu," pousmál se.
"A na kdy máte naplánovaný příjezd?" dotázala se ještě dívka.
"No, přátelé by chtěli jet už zítra."
"Dobře, to by šlo. Ještě teď tady pracujeme na menším úklidu, ale do zítřka by to snad mělo být hotovo," ozvalo se ze sluchátka. "Už víte, v kolik byste přiletěli?"
"Ještě ne, musíme se na tom dohodnout. Zavolám vám ještě později. Říkala jste, že je to v České republice?" ujistil se ještě Jonne.
"Přesně tak," řekla dívka. "Budu očekávat váš telefonát."
"Jistě, zavolám večer. Moc vám děkuji, na shledanou," ukončil Jonne rozhovor a rozhlédl se po ostatních členech Negative.
"Odkdy je v Africe sníh?!" zeptal se Antti do nastalého ticha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama