Kapitola 4/42

21. ledna 2009 v 10:55 | Arvari |  Negative na prknech 2
Zpět na letišti

"Kolik je?" zeptal se Antti a nervózně si pohrával se svým bezpečnostním pásem.
"Jedenáct. Brzo poletíme," ozval se ze sedadla za Anttim Jonne.
"To jste říkali už před půl hodinou," odfrkl znuděně Larry (ještě o řadu dál).
"Ale teď už vážně poletíme. Hele," ukázal Christus na nenápadně se vzdalující letištní halu.
"M-máte někdo nějaký b-b-bonbony?" zašklebil se nervózně Ville.
"Jistě. Tady," nahlásil Nakki, roztrhl pytlík s jahodovými bonbony a začal je rozhazovat do řad před sebou. Asi by se slušelo popsat rozsazení kluků z kapely. Všichni seděli těsně za křídlem. Christus s Anttim vedle sebe (a vedle nich jakási krajně pohoršená postarší dáma), za nimi Jonne s Villem (a vedle prázdné místo, jehož majitel nedorazil včas), v další řadě se podařilo ukořistit všechna tři sedadla a ta obsadili Jay, Larry a Nakki.
"Hele, už se rozjíždíme," poznamenal Jay. Byla to pravda. Letadlo se skutečně chystalo na start.
"Maminko," kníkl Ville a zabořil obličej do Jonneho ramene.
Během pár desítek vteřin letadlo pokojně stoupalo k obloze. Všichni se odpoutali.
"Jak dlouho tam vlastně poletíme?" dotázal se Larry.
"Přes deset hodin určitě. Ale přesně to vážně nevím," pokrčil Antti rameny.
"K-k-k-kolik?!" vyjekl Ville.
"Deset hodin," zopakoval Jonne. "Minimálně."
"Tolik," zamračil se nevěřícně Nakki.
"Možná spíš patnáct," podrbal se Antti na hlavě.
"Cože?" vykřikl Ville.
"Nebo snad dvacet?" pozvedl Antti obočí.
"Pusťte mě ven!" rozplakal se Ville.
"Lásko, co je?" objal ho Jonne.
"Já nechci bejt tak dlouho zavřenej v týhle hnusný kraksně! Chci ven!" fňukl Ville a pokusil se vstát.
"Sedni si," procedil Jonne skrze zuby a posadil ho zpět na místo.
"A kurva. On se bojí lítat!" došlo náhle Christusovi. "Já to někde čet!"
"Popírám!" zvedl Ville hlavu. "Já se bojím jen vzlítání a přistávání! A dlouhejch letů..."
"Což tenhle je," ušklíbl se vzadu Nakki. "A přistávat určitě budeme taky. Tedy pokud se nezřítíme..."
"Proboha, neříkej mu to!" okřikl ho Jonne.
"Jonníku, sweetheart, že tohle letadlo nespadne?" přitulil se k němu Ville.
"To víš, že nespadne," pošeptal mu Jonne.
"Miluju tě..." zamumlal Ville a vzápětí usnul.
"Já tebe přece taky," políbil ho Jonne do vlasů.
"Fajn, Valo uklidněnej," kývl spokojeně Antti.
"Jo, to..." Christus se náhle podezřívavě zadíval před sebe.
"Copak se děje, broučku?" zeptal se Antti starostlivě.
"Ale nic," mávl Chris rukou a usmál se. "Měl jsem jen pocit, že tu holku, co se tamhle natahovala pro kabelku, odněkud znám."
"Myslíš tu dlouhovlasou brunetku?" natáhl Antti krk, aby se mu přes sedadlo podařilo dívku zahlédnout.
"Přesně tu," ponořil se Christus hlouběji do sedadla. "Co myslíš?"
"Já ji asi neznám. Ale samozřejmě nemám přehled o všech tvejch bejvalejch milenkách," zasmál se Antti.
"A já snad jo?"
"Jo, tak to nemám tušení."
"Tak já ti to řeknu. Nemám!"
"Co nemáš?" podivil se Antti.
"Přehled, ty blbče!" praštil se Chris do čela.
"Blbče? Blbče?! Fajn, jak chceš," kuňkl Antti uraženě a otočil se k okénku.
"Ježiš, Antti! Já to tak nemyslel," snažil se Chris obrátit Anttiho hlavu směrem k sobě.
"Ne! Ty se přece taky pořád urážíš! Teď jsem se urazil já!" vyplázl Antti na Chrise jazyk. Christus toho bleskově využil a věnoval mu divoký polibek.
"Už ses odurazil?" zeptal se pak miloučce.
"Já tě nesnáším," zavrčel Antti a přitáhl si Christuse k sobě.
"Dobrou noc, Antti," zašeptal Christus.
"Dobrou, Kristianku," usmál se Antti.
"Tak, další milenecká krize zažehnána," poznamenal Larry. Trojice vzadu totiž celý rozhovor přirozeně poslouchala.
"Už jsou nudný. Usmiřujou se moc rychle," zívl Jay.
"Hele, jakej je vlastně časovej posun oproti Havaji?" zjišťoval Nakki velmi podstatnou informaci.
"No... hodně," kývl Jay, spokojen se svou odpovědí.
"Aha. No, tak to mi teda pomohlo," zvedl Nakki oči v sloup.
"Ježiš, prostě si nařídíme hodinky podle toho, kolik bude na hodinách," mávl Larry rukou.
"Ty vole, ty nemáš zas až tak blbý nápady," zatleskal mu Nakki.
"Kluci, buďte ticho!" zavrčel z přední řady Antti.
"Jo, padejte spát," ozval se i Jonne.
"Ano, pane," zasalutoval Larry. Po pár minutách už celá výprava klimbala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama