Kapitola 42/45

4. ledna 2009 v 0:44 | Arvari |  Negative na vojně
A co asi přijde teď?

Pro změnu ke skupinám tři a čtyři
"Ville?" volal Nakki a rozhlížel se po okolí.
"Natti! Patti!" řval Jay a prohledával všechny křoví kolem cesty.
"Ty vole, tohle je v prdeli," zaklel Nakki.
"Jonne nás zabije," přisvědčil Jay. "Ztratili jsme mu bráchu."
"Doufám, že se sám brzo objeví."
"Nemůžeme se zdržovat tak dlouho, abysme to zjistili!"
"Když potom trošku pohneme, tak třeba..."
"Já nemám chuť chodit rychle, Nakki. Kdyby si ten kretén nešel užívat, tak jsme to mohli v klidu stihnout!"
"Liimatainene!" zaječel Nakki. "Tak se aspoň ozvi, kurva!"
"Nerušit! Dejte mi ještě tak pět minut!" zaznělo z koruny jednoho stromu. Ten, jak si kluci teprve teď uvědomili, se už slušnou chvilku podezřele třásl, ovšem až doposavad tomu nevěnovali žádnou výraznou pozornost.
"To se mi snad zdá," zavrtěl Jay bezmocně hlavou.
"Jo, mně taky. Jak může šoustat na stromě?!"
"Ale tak jsem to přece... No jo, jak může šoustat na stromě?!"
"Zatraceně dobře!" křikla z koruny Natti.
"Ty vole, tohle nepochopím," pokračoval Nakki.
"Vždyť musí mít všude třísky..."
"Navíc ty větve jsou tak úzký, že to musí hrozně tlačit..."
"A určitě je to celkově nepohodlný..."
"Žádnej prostor k pořádný manipulaci..."
"Navíc se tam nahoru blbě dostává..."
"Jo, kluci, to prostě musíte bejt tak šikovný, jako jsem já!" seskočil Ville z nejnižší větve stromu (která byla zhruba metr a půl nad zemí). Na tváři mu hrál úsměv plný hlubokého uspokojení. "A teď, když dávku pro tuto hodinu máme splněnou, co takhle pokračovat v naší cestě? Ještě je to určitě daleko, takže bysme možná měli vyrazit. Co říkáte, holky?"
"Ville, mě bolej nožičky..." postěžovala si Patti.
"A já jsem celá taková unaveňoučká, tygříku..." zívla Natti.
"Takže moje kočičky by si rády udělaly přestávečku?" usmál se Ville.
"Jo, kocourku," přisvědčila Patti.
"Ale jen pokud nám to náš pejsánek dovolí..." flirtovala Natti.
"To víte, že dovolí, koťátečka moje," pohladil je Ville po bocích. "Jen si pěkně hačněte támhle na kamínky, tak na půl hodinky tady zastavíme."
"Pejsánku, ty jsi zlatej..." přimhouřila Natti oči a vděčně Villeho políbila.
"Pejsánek možná," zavrčel Nakki. "Ale já ne! Žádnej odpočinek nebude!"
"Ale... pejsánku, zastaň se nás!" fňukla Patti.
"Proč nemůžem chvíli odpočívat? Nakki, Jayi, no tak! Co se stane, když si půl hodinky odpočineme?" bránil Ville dívky.
"Tak podívej, pejsánku!" založil si Jay ruce v bok. "Od okamžiku, kdy jsme na tyhle dvě narazili, na každou půlhodinu chůze připadá půlhodina odpočinku. Ale to se teď změní!"
"Jak změní?" zvedla Natti hlavu.
"Po každý hodině chůze budeme mít čtvrt hodinky pauzu. Ani o vteřinu víc," informoval je Nakki. "Nebo jsi snad měl jinej plán, Jayi?"
"No, chtěl jsem jim dát jen deset minut na odpočinek. Ale jinak nic," zavrtěl tázaný hlavou, až se mu dredy rozlétly na všechny strany. "Naprosto souhlasím."
"Ale to přece nejde!" kvíkla Patti. "Pejsánku!"
"Kluci, no tak..." snažil se Ville. "Přece jen jsou to holky. Teda ženy..."
"Zvládnou to, neboj," ujistil ho Jay.
"Přinejhorším je na střídačku budeš brát na záda," ušklíbl se Nakki.
"Ehm... a… nemohla by teď přeci jen bejt ta pauza?" přemlouval Ville. "Už před půl hodinou bylo poledne..."
"No dobře," podvolil se Jay, jehož žaludek se právě začal kručivě dožadovat pozornosti svého majitele.
"Holky!" zavolal Nakki na zhroucenou dvojici dívek. "Uděláme si polední pauzu!"
ihned po vydatném jídle vyrazili. Celá cesta probíhala přesně podle Nakkiho a Jayových představ; a to i přes pomstychtivé Villeho mumlání a bolestné skučení pokaždé, když dívkám konečně byla povolena vytoužená přestávka.
Ovšem jen díky těmto krutým opatřením se našim dvěma spojeným skupinám podařilo dostat do tábora již v sedm hodin. Což znamenalo - žádné kliky. Když stanuli na louce před chatkami. Naskytl se jim pohled na dvě zřejmě velmi podstatné události.
Za Eričiny a Anttiho vydatné pomoci se z jídelny do chatky potácel Christus. Měl obvázanou hlavu a nápadně mokré vlasy. Larry a Jonne zatím seděli na břehu jezera, nohy si nechávali omývat vodou a trhali na malé kousíčky jakýsi papír, který až nápadně připomínal mapu. Larry měl na koleni zakrvácený obvaz.
"Vypadá to, že jsme poslední," povzdychl si Nakki.
"Poslední, ale pořád včas," usmál se Jay.
"Kluci! Kluci, že aspoň ve vaší skupině se nic nestalo?!" přiběhla k nim Erika, která už stihla dopravit Christuse do chatky.
"No, my jsme v pořádku. A Ville s holkama taky,ů kývl Nakki.
"To vidím, když už zmizeli," oddychla si Erika.
"Zlato, co se tady dělo?" dotázal se Jay. "Nějaká velká válka?"
"Christus si cestou rozbil hlavu. V jezeře. A málem se utopil. Byl u něj doktor, ten chudák má otřes mozku, zítra ráno odjíždí domů. A Larry si rozedřel koleno, teď ho má pěkně zhnisaný. Doktor se bojí i otravy krve, ale snad to tak daleko nedojde. Dědeček naprosto šílí."
"Ani se mu nedivím," pokýval Nakki soucitně. Generál právě hodil na zem jakési desky a začal po nich zuřivě skákat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama