Kapitola 10/40

20. února 2009 v 16:59 | Arvari |  Negative na turné
Opravdu ho litujete?


"Tak co, pořád s náma nemluví?"
"Ani omylem."
"Jonne, nerad to říkám, ale tvůj bratr je upjatej idiot."
"Antti, drž hubu."
"Hele, takhle s mým Anttískem jednat nebudeš!"
"A proč ne, Kristiane?"
"A mně nebudeš říkat Kristiane!"
"Okej, Jukko."
"Árgh!"
"Anttí, drž ho!"
"Antti, pusť mě!"
"Lásko, uklidni se! Teď ho nemůžeš zabít!"
"Proč ne? Já chci!"
"Tak rychle neseženeme nikoho jinýho na zpívání! Zabiješ ho po koncertě!"
"Antti, ty zrádče!"
"Já ho chce zabít hned, Anttíku! Pusť mě! Hned! Odzpívám to za něj!"
"Antti, nepouštěj ho! Já už budu hodnej! Přísahám!"
Nakki odlepil ucho od dveří šatny a kývl na svého společníka. "Je to bezpečný. Můžeme dovnitř."
"Jseš si jistej, že se tam nic neděje? Víš, podle toho řevu bych odhadoval opak," podrbal se Jay nervózně za uchem.
"Něco se tam děje," uznal Nakki. "Ale není to nic závadnýho."
"Co se tam děje?!" zděsil se Jay.
"Christus chce zabít Jonneho," zaculil se Nakki.
"Zase? Tak to chci vidět!" vyhrkl Jay a prudce otevřel dveře šatny.
Uvnitř se mu naskytl pohled na Christuse, který se i přes veškerou Anttiho snahu pomalu přibližoval k Jonnemu, momentálně ustrašeně schoulenému v koutě, a natahoval po něm své ruce s pečlivě nalakovanými a mírně přiostřenými nehty.
"Christusi!" ječel momentálně Antti. "Nech ho! Nech ho, kurva!"
"Pomóc!" vřískal Jonne.
"Jonne Liimatainene, teď umřeš!" prskal Christus.
"Kristianku! Ty neumíš zpívat jako on! No tak! Prosím, nech ho ještě tak dvě hodinky žít!" škemral Antti, kterému se na okamžik podařilo znovu získat kontrolu nad situací a Christuse odtáhnout o několik metrů zpět.
"Pusť mě! Zabiju ho! Chci ho zabít!" pištěl Christus.
"Pamatuješ si ještě důvod?" vložil se do hovoru Nakki.
"Důvod?" zarazil se Christus. Ve svém šoku dokonce přestal máchat rukama.
"Proč ho chceš zabít," napověděl mu Antti.
"Co? Já nevím... Ale není to jedno?" zamyslel se Christus.
"Bezdůvodně ho zabít nemůžeš," zavrtěl Jay rezolutně hlavou.
"Můžu! Můžu!" vzpouzel se Christus.
"Ne, lásko, nemůžeš," oponoval mu Antti.
"Tak mi to Jonne řekne! Jonnísku, proč tě chci zabít?!" obrátil se Christus na svou zamýšlenou oběť.
"Nemám tušení," zalhal Jonne.
"Fajn, tak jste vyhráli, no." Christusovy tváře se oraženě nafoukly, zatímco jejich majitel se vymanil z Anttiho sevření a posadil se do křesla. Pak se zadíval na Nakkiho a Jaye. "A co tu vy dva vlastně chcete?"
"Tommi začal reagovat," oznámil Nakki.
"Vážně? Jak?" zbystřil Antti.
"No, před deseti minutama zahlídnul Villeho," začal Jay. "A od toho okamžiku na něj reaguje tím, že ho honí po celým baráku a hází po něm vším, co mu přijde pod ruku."
"Chudáček Villík," ozval se ze svého rohu Jonne.
"Ty ho LITUJEŠ?!" odfrkl nevěřícně Antti.
"Vždyť ti tolik ublížil!" nechápal Christus, jehož po vraždicí mánii velmi rychle přešla i uraženost.
"Ale když já ho prostě pořád..." popotáhl Jonne.
Dveře místnosti byly rozraženy dokořán, takže poněkud pochroumaly Nakkiho, který se opíral o stěnu přesně v místech, kam se otevíraly.
"Kluci, nevěřili byste, co jsem našel!" zahalasil Larry, ačkoliv jeho hlas téměř zanikal v Nakkiho hlasitých nadávkách.
"Co jsi našel?" zadíval se na něj se zájmem Christus.
"V jednom tom obchodě, co mi označil Tommi, měli VANILKOVÝ CÍGA!" Larry zatřásl velkou igelitovou taškou, kterou svíral jako nějaký poklad. Na tváři měl výraz dítěte, které pod stromečkem našlo hračku, po které celý rok toužilo.
"Lauríků!" ozvalo se vzápětí vtíravě hned z pěti úst najednou.
"Larry..." zašvitořil Jonne.
"C-co chcete?" vytřeštil Larry oči, tašku přitáhl blíž k tělu.
"Neboj se nás, Lauri," pronesl uklidňujícím hlasem Nakki.
"Každej z nás se spokojí jen s jednou krabičkou," sliboval Christus.
"Ale já jich mám jenom čtyřicet!" protestoval Larry, zatímco ustrašeně sledoval šílené výrazy v očích svých přátel. "Huš! Jděte pryč! Nechte mě! Ááá!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama