Kapitola 11/40

20. února 2009 v 16:59 | Arvari |  Negative na turné
11. únor 2006, Manheim

Jonne se probral náhlým přívalem chladu. Zmateně sebou trhl a odlepil od sebe oční víčka, aby spatřil, jak se nad ním hrozivě sklání jeho starší bratr Tommi. Jonneho přikrývka se válela na zemi, všechna okna pokoje byla dokořán.
"Ahoj, bráško," pozdravil vychovaně Jonne.
"Můj teplý bratře," oslovil ho Tommi. "Zajisté mi vysvětlíš, proč v okamžiku, kdy jsem šel probudit Larryho, našel jsem dveře jeho pokoje zamčené?"
"Možná tam měl nějakou-" začal Jonne.
"Ne, ženskou tam neměl!" přerušil ho Tommi.
"Tak třeba-" pokusil se Jonne.
"To taky ne!" štěkl Tommi.
"Jak víš, co jsem chtěl říct?" pokusil se obhájit Jonne.
"To je vedlejší, co jsi chtěl říct!" oznámil Tommi. "Důležité je, že to bylo špatně!"
"Ale to přece nemůžeš-" ohradil se Jonne.
"Vysvětli mi," zaburácel Tommi, "proč ve chvíli, kdy jsem zaklepal, tak Larry zaječel, že mám táhnout do prdele?"
"Možná jsi ho-"
"Nenaštval jsem ho! A víš, co ještě?! Když už věděl, že jsem to já, tak mě obvinil z toho, že chci jen jeho cigarety! Já!"
"Ale vždyť ty přece-"
"Ale vždyť já přece nekouřím!"
"Přesně to jsem chtěl říct," poznamenal Jonne.
"A tak se tě ptám, teplý bratře," dostával se Tommi do varu, "CO jste mu udělali, že si teď tak paranoidně hlídá každou svou krabičku cigaret?!"
"My si každej vzali jen jednu," pípl Jonne.
"Sebrali jste mu cigarety?!" zahřímal Tommi.
"Ano, pane," odkýval Jonne, neboť v tu chvíli se ani v nejmenším neodvážil vzdorovat autoritě svého bratra.
"Co to bylo za cigarety?" pokračoval Tommi ve výslechu.
"Vanilkový, pane," odvětil tiše Jonne.
"To je docela drahý druh, nemám pravdu?" pozvedl Tommi obočí.
"Máte, pane," kuňkl vyslýchaný.
"Každý jednu. Pět krabiček," spočítal Tommi.
"Ano, pane," souhlasil Jonne.
"Z kolika?"
"Prosím, pane?"
"Kolik celkem krabiček si Larry koupil?!"
"Čtyřicet, pane."
"A pět jste mu sebrali."
"To souhlasí, pane."
"Zbylo mu pětatřicet."
"Teď už spíš míň, Larry má taky svou spotřebu..."
"Na to jsem se neptal!"
"Zbylo mu pětatřicet, pane."
"Fajn," pokýval spokojeně Tommi. "Takže mu je vrátíte."
Nějakou chvíli se Jonne na svého bratra jen fascinovaně díval. Vrátit? Jak? Jemu v jeho poctivě ukradené krabičce sice ještě sedmnáct kousků zbývalo, ale co ostatní? Christus svou zásobu zlikvidoval už minulý večer, většinu z toho za Anttiho spolupráce. To znamenalo dvě krabičky pryč. Z Nakkiho také neustále stoupal dým, ale možná mu ještě jedna nebo dvě cigaretky zbyly. Jay mohl vykouřit tak polovinu. Při nejlepší vůli to nedá ani třicet cigaret. Z rovné stovky. Což znamenalo, že jsou v prdeli. Budou vymazáni z povrchu zemského. Rukou vlastního manažera.
Jonne se zahleděl do Tommiho mrazivých očí. "Ano, pane. Bude je mít."
"Fajn. Teď jdi dolů na snídani. Odjezd z hotelu je za hodinu," oznámil Tommi.
"Už jdu, pane," zamumlal Jonne. Pak se ovšem zastavil. "Ehm... Tommi?"
"Co zas?" zavrčel manažer.
"Ještě nejsem osprchovanej a převlečenej. Myslíš, že bys mohl..."
Dveře se s hlasitým prásknutím zabouchly, na chodbě se ozvaly kroky.
"Děkuju."
O deset minut později z hotelu vybíhala malá postava s růžovou šálou kolem krku. Upřímně se modlila za to, aby našla cestu k obchodu s tabákovými výrobky - a ještě stihla posnídat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama