Kapitola 16/40

20. února 2009 v 17:05 | Arvari |  Negative na turné
13. únor 2006, stále Kolín, VOLNO

Skrze zatažené žaluzie hotelového pokoje se dral osamělý paprsek světla. Projevil se jako světlá tečka na nose muže s dlouhými blond dredy, který ležel v náručí dvou mužů zároveň. Jedna z nich měla na hlavě pruh ohnivě rudých dredů, druhá pruh černých vlasů. Všichni tři byli zcela nazí, nezatížení jakoukoliv přikrývkou a s výrazem hlubokého uspokojení v obličeji.
Blonďatý muž zlostně nakrčil svůj bambulkovitý nosík. To drzé světlo ho vytrhlo z pokojného spánku!
"Kdo sem pustil to pojebaný slunce?" dotázal se.
"Neznesvěcuj náš pokoj klením," zavrčel Antti.
"Já tady nesmím klít po tom, jaký slova jsi tady včera používal TY?!" zeptal se nevěřícně Jonne.
"Christus byl daleko sprostší a nadával víc," hájil se Antti.
"Ale suverénně nejvíc ječel Jonne," konstatoval Christus. "I když byl slušnej. Musíme ho naučit pořádně nadávat."
"A hodláte k tomu použít nějakých... drastických metod?" zamrkal Jonne.
"Brouku, ty už ses dostal od románů k detektivkám, co?" nadhodil Christus.
"Ale kdepak," zavrtěl Jonne hlavou tak horlivě, až se jeho dredy zuřivě roztočily. "Ale dostal jsem se dál v tom pornu, co nám přinesli kluci."
"Tak to bych asi měl vyzkoumat. Drastický metody," promnul si Antti spokojeně ruce. "Ale na ty si asi nejspíš musíme něco koupit, co?"
"Hodně věcí," pokýval Jonne.
"Antti!" zakňučel Christus. "Víš, že drastický milování nemusím!"
"Jonne, jaká strana?" houkl Antti, zatímco se snažil najít jejich novou knížku.
"Patnáct," odpověděl zmatený Jonne.
"Na," podstrčil Antti Christusovi příslušnou stránku. "Hele, kdy tys to vlastně četl, Jonne?"
"V noci. Nemohl jsem usnout," pokrčil Jonne rameny.
"Očividně jsme ho nedostatečně utahali," poznamenal Antti. "Viď, Kristianku? Kristianku?"
"Antti!" zaskučel Christus, oči vytřeštěné na několik velmi obscénních slov. "Jdeme nakupovat! Ale až odpoledne!"
"A proč ne hned?" zamrkal svůdně Antti.
"Protože teď... teď... TEĎ..." mumlal dychtivě Christus, zahodil knihu a začal se velmi nenápadně sápat po svém miláčkovi. "TEĎ si jdeme užít!"
"Liimatainene... ZA DVEŘE!" rozkázal Antti.
Jonne zrudl, rychle si oblékl džíny, sebral všechny své věci, přidal k nim knihu, o kterou pár na posteli očividně nejevil momentální zájem, a urychleně se odporoučel na chodbu. Potichu za sebou zaklapl dveře, vzápětí se o ně opřel, zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl a vydechl. Oni si to málem začali rozdávat přímo před ním! Tedy, nedalo se říct, že tohle by předchozí noci neviděl, ale to přece byli částečně opilí! A navíc ještě ta pitomá věc s umocňováním emocí... A absinth podporuje chuť na sex...
Před očima mu prolétlo několik střípků událostí předchozí noci. Rychle se přinutil odlepit od sebe oční víčka, neboť efekt, jaký tyto záblesky měly na jeho intimní partie, byl až šokující.
Zíral přímo na Villeho Vala. Byl si tím jistý. Dokonce ještě viděl cucflek, který mu osobně tvořil nad klíční kostí. Přesto Jonne zvedl hlavu, snad aby si své tvrzení vyvrátil.
"Co ty tady, blondýnko?" zachraptěla osoba v černém. No dobře. Naděje zhasla. Byl to Valo.
"A ty?" odsekl Jonne.
"Co a ty?" nechápal Ville.
"Co ty tu děláš?" upřesnil svou otázku Jonne.
"Bydlím ve vedlejším pokoji," zamumlal Ville a ukázal na druhou stranu, než se nacházela Jonnemu přidělená místnost, přesto vedle Anttiho pokoje. "Šel jsem na snídani a náhodou se podíval sem. Vypadal jsi, že ti není tak úplně dobře..."
"To není tvoje věc, Valo!" zaječel Jonne.
"Hele, bloncko," oslovil ho opatrně Ville, "musíme spolu strávit ještě pár dní. Chápeš? A nikdo nesmí vědět o tom úletu na Havaji-"
"Ještě předtím v Africe," popotáhl Jonne.
"Jasně, v jihovýchodní Asii," pokýval Ville. "O tom taky ne. Víš, jde o to, abys v mojí přítomnosti neukazoval na každej kokos, co ti přijde pod ruku, neměl narážky na sex na pláži a-"
"Počkat!" zarazil ho Jonne, když jedna významná informace doputovala od jeho uší k jeho mozku. Ano, dlouhá cesta. "Ty máš pokoj hned vedle tohohle?!"
"Jo," pípl Ville.
"A do prdele," dostal ze sebe Jonne. Jeho obličej nabyl barvy, kterou by mu mohlo závidět i to nejdozrálejší rajče. "Takže ty jsi to všechno..."
"Jo," kývl Ville.
"A do prdele," konstatoval Jonne.
"Vážně jsem netušil, že ze sebe dokážeš dostat takový zvuky," rozebíral Ville. "Nikdy jsem od tebe takovej řev neslyšel."
"A do prdele," zakňučel Jonne. Nastal okamžik ticha.
"Hele... Nechtěl bys se mnou jít dolů na snídani?" nadhodil Ville.
"Počkej chvilku. Jenom proletím sprchou," usmál se Jonne. "Můžeš zatím počkat u mě v pokoji..."
"Fajn," zaculil se Ville.
Jonne si jakýmsi zázrakem dokázal vzpomenout na číslo svého pokoje (235) i umístění klíčů od onoho pokoje (zadní kapsa kalhot). Otevřel dveře a pozval Villeho dál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama