Kapitola 20/40

20. února 2009 v 17:08 | Arvari |  Negative na turné
14. únor 2006, Valentýn, Hannover (oprava - stále Kolín)

"Jonne - já - tě - varuju! Jestli - se - ihned - neuklidníš - tak - určitě - zase - dostaneš - astmatickej - zá - ÁÁÁ!"
Ville prudce zvrátil hlavu, když si další vzrušený výkřik prodral cestu jeho rty. Jonne tuto skutečnost ocenil šťastným úsměvem a zrychlením svého snažení. Už předtím do Villeho přirážel téměř neskutečnou rychlostí, ale teď... Villeho mozek už nedokázal pořádně vnímat nic jiného, žádné vnější podněty. Jen jeden vnitřní, a to šílenou chuť na cigaretu.
"Ville, broučku..." vypravil ze sebe Jonne. "Nekecej - mi - laskavě - do - toho, jak - tě - šoustám!"
Tato věta ve Villem probudila ještě větší vzrušení. Jonne začal litovat, že si od Christuse s Anttim nepůjčil jejich překrásný kožený roubík. Villeho řev totiž jistě neslyšel jen celý hotel, nýbrž nejspíš celé město.
"Ville! Mlč!" prosil Jonne. "Mlč! Já - já - ÁÁÁ!"
A v tu chvíli Jonneho ruce povolily a on spadl na hrudník svého milence. Chvěl se na vlnách nejlepšího orgasmu svého života. A po břiše mu stékalo cosi lepkavého...
"Ville, ty čuně," usmál se šťastně, když největší rozkoš pominula.
"Stěžuješ si na něco?" zamumlal Ville.
"Ne, protože tohle byl sex století. Jen se mi špatně dýchá..."
"Chceš inhalátor?" nabídl ochotně Ville.
"Díky, podám si ho sám," mrkl Jonne.
"V tom případě pro mě taky," požádal Ville.
Jonne unaveně natáhl ruku a z nočního stolku zvedl jednu ze dvou zcela identických pomůcek pro astmatiky. Přiložil ji k ústům, stiskl a vdechl látku, která slibovala přinést úlevu. Poté podal inhalátor Villemu, který se taktéž vděčně nadechl oné velice nepříjemně chutnající substance.
"Dva teplouši se dělí o inhalátor! Jaká romantika!" ozvalo se náhle za nimi. Jonne sebou zděšeně trhl a odvalil se z Villeho.
"Tommi!" zaječel blonďák. "Jak ses sem dostal, kurva?!"
"Nezamkli jste," konstatoval Tommi. "Inu, teplý bratře, musím ti něco říct, než se půjdu vyzvracet. Za půl hodiny, čili přesně v devět třicet, odjíždíme. Zastavujeme až na oběd a tourbus jste vyžrali, takže bych ti důrazně doporučoval stihnout snídani."
"J-jistě," pípl Jonne, zatímco Ville se snažil rychle zakrýt jejich nahotu.
"Fajn. Takže sbohem. Kdyby mě někdo hledal, jsem ve svém pokoji. U záchodové mísy," přiblížil Tommi, otočil se na podpatku a až nedůstojnou rychlostí vyrazil pryč.
Jonne se pubertálně rozhihňal.
"Co je?!" vyjel na něj Ville. "Viděl nás! Brzo o nás budou vědět úplně všichni!"
"No a?" vyprskl Jonne pod novým přívalem smíchu. "Vždyť jim to stejně muselo dojít! Oba ječíme jako by nás někdo podřezával, broučku! A netvař se, jako bys to nevěděl!"
"Ty křičíš víc!" obvinil ho Ville.
"Ale no tak, zlato," domlouval mu Jonne. "Vždyť to nic není. Navíc, možná vím o člověku, co si nedomyslel, co se tu dělo, ačkoliv to zaručeně musel slyšet!"
"Kdo?" pozvedl Ville zvědavě obočí.
"Ten vlasopérák Lauri Ylönen!"
"No jo. Máš pravdu. Ten si nejspíš myslel, že po ránu trénujeme hlasivky," rozchechtal se Ville.
"Tak si pojď ještě potrénovat, miláčku. Ještě jeden ranní sexík."
"Jonne..."
Deka, která je sotva pár minut zakrývala, letěla stranou. Dvě těla se žádostivě propletla, když vtom...
Dveře byly rozraženy a do pokoje vkráčel Tommi, pozadu, pohled pevně upřený na jakýsi bod na hotelové chodbě. "Ať se tu děje cokoliv, nevidím to!" informoval páreček, který okamžitě po jeho příchodu zarazil svůj plán.
"Co chceš, Tommi?!" zaskučel Jonne.
"Mám zprávu pro Villeho," ohlásil Tommi. "Někdo na něj ještě před chvílí čekal v pokoji. Jenže touhle dobou už se nejspíš doslechla, že-"
Tommi byl prudce odstrčen na stranu.
"Ville Valo, ty prasáku!" rozlehlo se hotelem.
"Ne! Tohle už ne!" chytil se Ville za hlavu.
"Vylez z té postele!" přikázala Jonne. "Co si to o sobě vůbec myslíš?! Táhnu se za tebou takovou dálku, skoro ani už nevím, kde jsem, jedu sem jen proto, abych s tebou mohla strávit svátek zamilovaných, což my dva jsme, jak jsem si tedy ještě před několika minutami myslela, a ty se tu válíš s CHLAPEM?! Kdyby aspoň vypadal jako chlap! A ještě u toho ječíš tak, že bych vás slyšela i v Helsinkách, kdybych tam zůstala! Říkám si, proč sem vůbec jezdím! Asi abych neměla jen zvuk, ale i obraz, co myslíš?! A znovu ti opakuji, abys VYLEZL z té postele!"
"O tom si nech zdát, Trapná Ofinko!" odfrkl Jonne. "Protože víš co? On je teď MŮJ!"
"Ville Valo, pokud chceš, abych si tě vzala, tak vylezeš, oblékneš si župan a půjdeš do svého pokoje, kde si promluvíme!" dupla si Jonna.
"Ville Valo," otočil se Jonne na předmět sporu. "Pokud se chceš ještě někdy milovat, tak NIKAM nepůjdeš!"
"Ville Valo!" zvýšila Jonna hlas.
Ville se na Jonneho omluvně zadíval. Poté, k blonďákově nesmírnému zděšení, vstal, oblékl si župan, který ležel na zemi vedle postele, a odešel. Jonne sledoval, jak láska jeho života opouští místnost. Jeho brada údivem poklesla. Ještě hodnou chvíli poté, co se dveře zavřely, na ně zíral. Jenže jeho oči už neviděly, byly upřené do prázdna...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sweet.pandemonium sweet.pandemonium | E-mail | Web | 1. března 2009 v 13:15 | Reagovat

:-O Ville Valo, ty prase!

2 Veronika Veronika | 11. března 2010 v 21:16 | Reagovat

Asi abych neměla jen zvuk, ale i obraz, co myslíš? - hezká hláška :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama