Kapitola 7/15

20. února 2009 v 19:20 | Arvari |  Jonneho účes
Schválně, jak končívají takové vzpoury?


K překvapení celého záchranného týmu byl Jonne skutečně propuštěn. Jenže se tak stalo po nesnesitelně dlouhé vyjednávání, ze kterého se Larry vypařil hned na začátku, neboť před tourbusem se objevila jeho drahá polovička a zamávala taškou s nově zakoupenými cigaretami. Larry málem proskočil zavřenými dveřmi, aby se ke své snoubence (a cigaretám) dostal. Ostatní se ovšem byli nuceni akce zúčastnit, neboť po Larryho útěku Tommi zapečetil dveře tak důkladně, že by se přes ně nedostal ani mikrob, natožpak další člen Negative. Zjevně chtěl mít jistotu, že celé jednání nakonec zase nebude probíhat pouze mezi ním a Ansou, protože v takovém případě by nedokázali vyjednat zhola nic.
I přes veškerou Tommiho diplomatickou snahu byla cena za Jonneho život a svobodu příliš vysoká. Verdikt byl natolik děsivý, že při jeho vynesení Jonnemu vstaly vlasy (tedy jejich zbytky) na hlavě.
"Uklidit zkušebnu!" zaječel zoufale Christus.
Bylo to tři dny (pouhé TŘI!) po návratu z jejich vyčerpávajícího turné. Třesoucí se Negative nerozhodně postávali přede dveřmi, které až dosud bývaly vstupenkou do jejich soukromého ráje.
"Po pěti letech, co ji máme," posteskl si nostalgicky Jay.
"Ještě si pamatuju první cigaretu, co jsem tam odhodil na zem!" zavzpomínal Larry.
"Jo," pokýval Antti. "Já taky. Bylo to přesně ve chvíli, kdy jsi tam poprvé vešel!"
"A já si pamatuju, že když jsem se k vám přidal, tak poprvé jste mě sem museli vzít s rouškou přes obličej, abych se neotrávil!" rozplýval se Nakki.
"Ach, ty vzpomínky..." vzdychl Jonne.
"Opravdu tohle všechno teď chceme zničit?" otočil se na své kolegy Christus.
"Na to vám odpovím. Nechcete, ale budete MUSET!" ozvalo se za nimi.
"Tommi?!" vyjeklo všech šest osob.
"Na co tak koukáte?" ušklíbl se v zástěře navlečený manažer. "Taky jsem se účastnil odboje!"
"Proč máš rukavice?" zaměřil Jay pohled na manažerovy ruce.
"Jak jsem vás právě poslouchal, říkám si, že jedny jsou málo! I desatery by byly málo, zlatíčka moje!" prskal Tommi.
"Máš tu takový ty dlouhý tyče s tím štětinatým na konci?" dotázal se Larry.
"To jsou košťata!" pochlubil se svými znalostmi Christus.
"Jsi inteligentní, lásko," pochválil ho Antti.
"A co ty věci, jak se do nich lije voda?" zeptal se Nakki.
"Kýblíky," odvětil Jonne.
"A ty věci, co se lijou DO vody?" napadlo Jaye. "Ty, jak se po nich všechno leskne, víte, jsou na to reklamy v televizi, každou chvíli..."
"Čisticí prostředky," napověděl mu odevzdaně Tommi.
"Jo!" luskl Jay vítězně prsty. "Máme tohle všechno?!"
"Ano, a taky pro vás mám zástěry a vaše vlastní rukavice," kývl Tommi.
"To já nechci!" zaječel Jonne.
"Pokud je to něco takovýho, jako máš na sobě ty, tak děkuju, ale nemám zájem!" ohrnul nos Christus.
Tommi se napřímil a založil ruce v bok, díky čemuž začal až nápadně připomínat velmi rozčilenou hospodyňku. "A mohl bych se třeba dozvědět PROČ?!"
"Protože to nemá styl!" postěžoval si Jonne.
"A tvoje překrásný hadříky styl mají?" obořil se na něj Tommi.
"Ovšem!" zvedl Christus hrdě hlavu.
"Moje taky!" přidal se okamžitě Jonne.
"Fajn. Ale kluci, uvědomte si, že když vám na vaše úžasný hadříky ukápne třeba jen KAPIČKA čisticího prostředku, případně se v tom vašem bordelu jen malinko zašpiníte..."
"To ne!" vyděsil se Christus.
"Prach a špínu ne!" vřeštěl Jonne.
"...tak už tak stylový nebudou," dokončil Tommi. "Tak co? Vezmete si zástěrky?"
"Ano!" Christus s Jonnem kývali tak vehementně, až jim málem odletěly hlavy.
"Tak do auta. Pro věci," hodil jim Tommi klíče od svého vozu. Oba naši zděšení vyznavači módy se vyhrnuli ven.
Jediným rychlým pohledem Jonne našel Tommiho překrásné a nablýskané černé terénní auto. Dorazil k němu, odemkl obrovský kufr a začal tahat kyblíky a košťata.
"Připadám si jako domácí puťka," postěžoval si Christus.
"Ale sluší ti to," usmál se Jonne. "Oholil sis ty svý fousky a teď ti to moc sluší. Byl bys kouzelná domácí puťka."
"Antti by žárlil," začervenal se Christus.
"A má důvod," zamrkal Jonne. "Myslím, že jsi ten nejhezčí kytarista pod sluncem."
"Liimatainen! Mikkonen!" ozval se hlas Anttiho Aatamily.
Jonne a Christus sebou trhli. Ano, jistě, Anttiho Aatamily. Jenže toho DRUHÉHO Anttiho Aatamily!
"G-generále, pane!" zasalutoval Jonne.
"Mikkonen připraven přijímat rozkazy,pane!" přidal se Christus.
"Á, vida," zaradoval se Tommi,který právě přikráčel v čele zbytku Negative. "Vy už to víte! Generála nedávno propustili. A já ho zavolal, aby nám trochu pomohl s úklidem! To máte radost, viďte?"
"Hroznou..." vydechl Antti předtím, než, stejně jako pět jeho kolegů, samou radostí nad generálovým překvapivým návratem... omdlel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama